Předmět je určen pouze účastníkům celoživotního vzdělávání.
Prohloubit znalosti studenta v té oblasti dějin umění, která souvisí s oborem a zaměřením jeho magisterského studia. Seznámit s vybranými tématy z dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění od renesance až po současnost.
Cílem předmětu je seznámit studenty s konvenčními a experimentálními možnostmi prezentace uměleckých děl prostřednictvím koncepčních a praktických zkušeností. Na základě aktuálního tématu rezonujícího kulturně společenským děním jsou studenti prováděni procesem přípravy prezezentace uměleckého ztvárnění konceptu a společně diskutují možné podoby expozice. Ukončení výukového procesu může vyústit ve výstavu, či v jiné typy prezentace umění jakými jsou například: představení, participativní happening, promítání filmu, skupinový rozhovor, přednáška, publikace, online aktivity, exteriérová instalace, site specific, intervence, event nebo jiné. Studenti jsou seznamováni s obecnou problematikou prezentace uměleckého díla, získají základní informace o historickém vývoji institucionálního zprostředkovávání umění a kulturního dědictví, různých typech prezentace a interpretace uměleckých artefaktů a způsobech aranžování expozic coby místa interakce autora, kurátora a diváka. Kompetenční rozvoj studentů probíhá především v oblastech kritického myšlení, reflexe, interpretace a komunikace studenta o kurátorské a umělecké spolupráci při prezentaci umělecké tvorby.
Uvést studenty do problematiky vývoje umění od pravěku po renesanci. Seznámit je s uměním prvních státních celků, Egypta a Mezopotámie a sledovat v době starověkého Řecka a Říma. Vytvořit systematický přehled o vývoji evropského románského, gotického a renesančního umění; tři samostatné přednášky budou věnovány problematice vývoje umění v Čechách a na Moravě.
Cílem ateliérové výuky je vybavit studenty základními praktickými dovednostmi i teoretickými znalostmi konceptuálního porozumění designu, objektové tvorbě, instalaci, interaktivní instalaci, velkoplošné projekci, fotografii, videoartu, performance a vzájemné kombinaci těchto prostředků. Své znalosti o kulturně historickém kontextu využívat ve své vlastní tvůrčí praxi pro novou aktualizaci tradičních médií a využívat techniky citace, reprodukce či remake. Zároveň se postupně uplatnit jako svébytný a originální autor v širokém poli žánrů, jejichž společných jmenovatelem je jejich multioborovost. Zatímco metody a formy výuky lze popsat velmi konkrétně, obsahovou strukturu předmětu lze vymezit jen obecně. Jedná se o typ výuky specifický pro umělecké školy, kdy témata výuky a tedy její obsahová struktura je velmi flexibilní. Vyplývá jednak z individuálních predispozic a inklinací studentů a jednak z aktuálního socio-kulturního a tedy také stylového kontextu jejich tvorby. Jak v oblasti teoretického poznání (epistémé), tak v oblasti praktické realizace výsledného produktu-artefaktu (fronésis) se žákovo poznání utváří vždy unikátním způsobem.
Cílem předmětu je vybavit studenta znalostmi a dovednostmi z oblastí klasických a digitálních textových, obrazových, grafických, animačních a filmových technologií. Studenti postupně zvládnou s oporou v teorii videa, filmu a experimentální filmové tvorby, produkci autorského filmového snímku. Porozumí specifiku hypertextu a audiovizuální informace a tyto poznatky využijí pro svoji další výtvarnou, resp. designérskou praxi. Jsou schopni se vyjadřovat například prostřednictvím videomappingu, light designových instalací a interaktivních a audiovizuálních projektů. Zatímco metody a formy výuky lze popsat velmi konkrétně, obsahovou strukturu předmětu lze vymezit jen obecně. Jedná se o typ výuky specifický pro umělecké školy, kdy témata výuky a tedy její obsahová struktura je velmi flexibilní. Vyplývá jednak z individuálních predispozic a inklinací studentů a jednak z aktuálního socio-kulturního a tedy také stylového kontextu jejich tvorby. Jak v oblasti teoretického poznání (epistémé), tak v oblasti praktické realizace výsledného produktu-artefaktu (fronésis) se žákovo poznání utváří vždy unikátním způsobem.
Cílem předmětu je na tématu Zátiší naučit studenta základním fotografickým dovednostem - práci se světlem, podání textury, práci s barvou, skladbě a kompozici.
Cílem výuky je seznámit studenty se specifiky animovaného filmu a širokou škálou klasických technologií, které se vyvíjely celá desetiletí. Uvést studenty do procesů praktického použití animačních technik a seznámit s jednotlivými pracovními postupy přípravy projektu - definování námětu, tvorba scénáře, vypracování story-boardu a stanovení výtvarné koncepce s akcentem na animovaná cvičení v technologii kreslené animace nebo počítačové animace. Součástí studia v ateliéru je i výuka SW Adobe Flash.
Uvést studenty do problematiky hlavních proudů a směrů umění a uměleckých škol 19. a počátku 20. století.
Cílem předmětu je podat studentům systematický výklad zevrubných dějin umění 20. století s důrazem na české umění od 2. pol. 20. století po současnost. Vyzdvihnout a popsat současné vývojové trendy.
Posluchač - budoucí výtvarník - se má naučit sémiologické analýze výtvarného díla v jeho hlavních strukturních aspektech, - aby dokázal svou tvorbu inspirovat novými podněty tím, že ji dokáže posoudit nejen ze vztahů úzce uměleckých a estetických ale ze širších antropologických souvislostí, s důrazem na nejnovější poznatky v oblasti filosofie, kognitivních věd, neurofyziologie; - aby uměl hlouběji reflektovat svou tvorbu v zásadních historických i současných kontextech a tak ji dokázal uvědoměle komunikovat s respondenty svého díla (s diváky, s kurátory, se sběrateli); - aby byl schopen nastavit a rozvíjet kontinuitu své tvorby, sestavovat a rozvíjet v souladu s ní své umělecké portfolio.
Předmět reaguje na stále vzrůstající uplatnění obrazů v komunikaci. Vychází z předpokladu, že umělecká tvorba ve svém společenském dopadu je experimentální tvorbou a ověřováním vizuálních znaků, které se po jejich sociální adaptaci stávají nástrojem hlubšího poznávání reality i sociální kooperace. Teoreticky se předmět opírá o aktuální poznatky z filosofie (od Wittgensteina po Quinea), strukturalistické vývojové psychologie (stále aktuálních Vygotského a Piageta), a antropologie (Luhmann, Luckmann, Berger), strukturalistické (Mukařovský, Barthes, Lakoff, Johnson) a analytické sémiotiky (Goodman), neurofyziologie (Crick, Edelman, Ramachandram), teorie nových médií (Manovich), jakož i současné teorie výtvarného umění (viz např. antologie Kulka, Ciporanov, 2010). Cílem předmětu je vzdělávat studenty v porozumění vazeb jejich tvorby na širší socio-kulturní kontext, a naučit je rozumět interpretaci díla v rovinách uplatnění individuální senzuality, osobnostního tvořivého metaforického myšlení a organizace sociálního uplatnění kreativity.