Přednáška seznamuje studenty s problematikou výzkumu kulturní - pravěké a historické - krajiny, vztahu lidských sídel a přírodního prostředí na jedné straně a dílčích kategorií sociálního prostoru na straně druhé. Je zaměřena také na prohloubení znalostí studentů o nedestruktivních metodách terénního výzkumu a na jejich aplikaci při výzkumu minulých sídelních systémů, jejich forem a struktury.
Předmětem kursu je úvod do nedestruktivní archeologie. Sleduje teoretické cíle a metody moderního terénního archeologického výzkumu vedeného takovými postupy, které jsou ohleduplné k archeologickému dědictví. Vedle přehledu nejdůležitějších terénních postupů (povrchový průzkum, letecká prospekce a dálkový průzkum, geofyzika, geochemie atd.) a zpracování dat je v kursu věnována pozornost také procesům způsobojícím změny na povrchu terénu a ovlivňující ukládání a přemisťování archeologických pramenů a možnosti jejich identifikace prostřednictvím nedestruktivních postupů. V rámci cvičení jsou studenti detailně seznámeni s některými nedestruktivními archeologickými postupy a osvojují si jejich metodiku v rámci terénních cvičení. Jedná se především o identifikaci a dokumentaci památek zachovaných v reliéfu terénu, povrchové sběry, geodetické měření a letecké snímkování za pomoci bezpilotních prostředků.
Cílem kursu je seznámit studenty s přínosem archeologie pro syntézu raně středověké minulosti Evropy. Její význam dokládá na příkladech studia některých zásadně důležitých fenomenů tohoto období - v miulosti hlavě procesu etogeneze a expanze, v současnosti zejména na příkladě výzkumu rodícího se státu, jehož idea se zrodila a prakticky uskutečila v postklasické Evropě v kontextu centralizace moci, urbanizace, rozvoje řemesel a obchodu (jevy dokládané především prostřednictvím archeologie) právě v tomto období. Teritoriálně kurs sleduje východní a střední část Evropy osídlenou slovanským etnikem.
Cílem kurzu je seznámit studenty s teoretickými koncepty současné archeologie (problematika terminologie a referenčních rámců, kladení teoretických otázek, vytváření modelů, pojetí minulého lidského světa a jeho elementů ve formě artefaktů, ekofaktů, institucí a kulturních textů, základní paradigmata v současné archeologii).
Cílem kurzu je seznámit studenty s teoretickými přístupy ke studiu materiální kultury (artefaktů) jakožto klíčového prvku utváření lidského světa v minulosti. Artefakty tvoří nedílnou část procesů adaptace fyzického světa (prostřednictvím praktické funkce), specializace jednotlivců a komunit (vznik sociálních institucí a společenského významu artefaktů), komunikace (vznik symbolických systémů a symbolického smyslu artefaktů) a přenosu kulturní identity a tradice (exprese prostřednictvím artefaktů). Pokročilé uvědomění role materiální kultury na úrovni individuálních událostí a aktivit i na úrovni společensky sdílených norem a struktur umožní studentům kritický nadhled nad paradigmatickými standardy i extrémy v archeologii.
Cílem kurzu je představit studentům teoretické myšlení evropské a světové archeologie z hlediska teorie paradigmat a ve vztahu k diskursům příbuzných oborů (paradigma romantické, evoluční, kulturně historické, procesuální a postprocesuální) a reflexe současného stavu.