KTD

Studenti se seznámí s hlavními filosofickými teoriemi techniky a médií 20. století a porozumí nenávratným změnám, které nová média a technika přinesly. Tyto změny budeme sledovat na různých úrovních, od společenských vztahů, forem komunikace a politického uspořádání až po zdánlivě niterné zkušenosti, jako je prožívání času a prostoru či smyslové vnímání. Hlavními průvodci na této cestě studentům budou Walter Benjamin s jeho tezí o technické reprodukovatelnosti (nejen) umění a mizení aury (nejen) uměleckých předmětů a Marshall McLuhan s jeho tezí medium is message.

Posluchač - budoucí výtvarník - se má naučit sémiologické analýze výtvarného díla v jeho hlavních strukturních aspektech, - aby dokázal svou tvorbu inspirovat novými podněty tím, že ji dokáže posoudit nejen ze vztahů úzce uměleckých a estetických ale ze širších antropologických souvislostí, s důrazem na nejnovější poznatky v oblasti filosofie, kognitivních věd, neurofyziologie; - aby uměl hlouběji reflektovat svou tvorbu v zásadních historických i současných kontextech a tak ji dokázal uvědoměle komunikovat s respondenty svého díla (s diváky, s kurátory, se sběrateli); - aby byl schopen nastavit a rozvíjet kontinuitu své tvorby, sestavovat a rozvíjet v souladu s ní své umělecké portfolio.

Předmět reaguje na stále vzrůstající uplatnění obrazů v komunikaci. Vychází z předpokladu, že umělecká tvorba ve svém společenském dopadu je experimentální tvorbou a ověřováním vizuálních znaků, které se po jejich sociální adaptaci stávají nástrojem hlubšího poznávání reality i sociální kooperace. Teoreticky se předmět opírá o aktuální poznatky z filosofie (od Wittgensteina po Quinea), strukturalistické vývojové psychologie (stále aktuálních Vygotského a Piageta), a antropologie (Luhmann, Luckmann, Berger), strukturalistické (Mukařovský, Barthes, Lakoff, Johnson) a analytické sémiotiky (Goodman), neurofyziologie (Crick, Edelman, Ramachandram), teorie nových médií (Manovich), jakož i současné teorie výtvarného umění (viz např. antologie Kulka, Ciporanov, 2010). Cílem předmětu je vzdělávat studenty v porozumění vazeb jejich tvorby na širší socio-kulturní kontext, a naučit je rozumět interpretaci díla v rovinách uplatnění individuální senzuality, osobnostního tvořivého metaforického myšlení a organizace sociálního uplatnění kreativity.

Prohloubit znalosti studenta v té oblasti dějin umění, která souvisí s oborem a zaměřením jeho magisterského studia. Seznámit s vybranými tématy z dějin architektury, malířství, sochařství a užitého umění od renesance až po současnost.