V předmětu budou studenti vybaveni kompetencemi k tvorbě vzdělávacích programů (školních a třídních) a k jejich poučené kritické reflexi a evaluaci s ohledem na širší souvislosti vývoje oboru.
Cílem předmětu je seznámit studentky a studenty s výtvarnou tvorbou, která užívá jako hlavní výrazové prostředky tvar, objem, světlo, prostor, materiál a čas. Na základě podnětů umění 2. pol. 20. stol. a umění 21. století prakticky ověřují nejrůznější výtvarné techniky a výrazové prostředky, které lze uplatňovat ve výtvarné výchově s žáky prvního stupně ZŠ. Ve prospěch výtvarného úkolu kombinují výrazové prostředky i teoretické poznatky z různých oblastí umělecké a společenské kultury. Studující vyhledávají a prezentují soudobé projevy vizuální kultury a hodnotí potenciál současných uměleckých tendencí (umění akce, performance, happening, instalace, land-art, videoart) pro koncepci a realizaci výtvarných činností na 1. stupni ZŠ.

Orientovat se v základní problematice tvorby v architektuře a designu, a pochopit místo těchto oblastí tvorby ve vizuální kultuře. V této souvislosti studující získá poznatky potřebné k analýze vizuálních účinků architektury a designu na jejich uživatele. Na základě analýzy kazuistik vizuální zkušenosti poskytnout studujícím inspiraci a nástroje k takovému poučenému interpretování současné architektury a designu v kontextu vizuální kultury, které zakládá jejich profesní kompetence ve výtvarné edukaci.

Časově rozsáhlý tematický celek zahrnující pravěk, starověk a středověk je - vzhledem k požadavkům na specifické potřeby studentů výtvarné výchovy - postaven na vývojových souvislostech a proměnách. Cílem je získat odborné znalosti a schopnosti interpretovat, aplikovat ve výtvarné výchově informace o pravěku, kde je kladen důraz především na změny funkce výtvarného projevu od sociální funkce jeskynních maleb paleolitu přes proces proměn od rodových společenství ke kmenům v mezolitu až k přechodu od lovu k zemědělství a pastevectví v neolitu atd. Koncepce interpretace umění starověku vychází z konfrontace orientálních despocií (např. Egypta) a demokratického procesu od antického Řecka k republikánskému a císařskému Římu. Největší pozornost je věnována středověku jako procesu geneze specifické evropské civilizace a kultury, jehož dovršením je slohové období gotiky a její myšlenkové a slohové proudy. Logickým závěrem tematického celku, ve kterém mají studenti získat a aktivně pracovat se znalostmi a dovednostmi interpretace, je internacionální styl jako východisko nizozemského realismu 15. století a rané italské renesance.

Tematický celek kurzu je spojen s uměním novověku od renesance, manýrismu a nizozemského realismu přes baroko a rokoko ke klasicismu, romantismu a realismu. V procesu přechodu od lineárního pojetí dějin ke koherentnímu principu vzájemných souvislostí napříč slohovými obdobími budou v koncepci předmětu posílena ? ve srovnání s HUPR1 ? průřezová témata, např. vztah rané italské renesance a nizozemského realismu 15. století jako interpretačního problému. Cílem je získat znalosti a dovednosti interpretovat a aktivně ve výtvarné výchově pracovat s poznatky takto pojatých dějin umění. Koncepce slohového období baroka, která místo tradičního teritoriálního pojetí podle jednotlivých zemí je zaměřená na slohové proudy ? barokní realismus, radikální baroko a barokní klasicismus ? a jejich vztah k myšlenkovým proudům doby (reformace, protireformace, karteziánský racionalismus) umožní studentům porozumět vnitřní struktuře děl a zacházet s nimi tvůrčím způsobem ve výtvarné výchově. Namísto izolace výtvarných druhů ? architektury, sochařství a malířství ? bude kladen důraz na baroko jako jednotný stylový projev (Gesammkunstwerk) a konfrontaci klasicismu a romantismu jako procesu od objektivního řádu k subjektivnímu prožitku. Závěrečným průřezovým tématem je vztah realismu 19. století a impresionismu jako přechod od porenesančního výtvarného řádu k ?prenatální? fázi moderního umění.

Tematický celek kurzu je spojen s uměním novověku od renesance, manýrismu a nizozemského realismu přes baroko a rokoko ke klasicismu, romantismu a realismu. V procesu přechodu od lineárního pojetí dějin ke koherentnímu principu vzájemných souvislostí napříč slohovými obdobími budou v koncepci předmětu posílena ? ve srovnání s HUPR1 ? průřezová témata, např. vztah rané italské renesance a nizozemského realismu 15. století jako interpretačního problému. Cílem je získat znalosti a dovednosti interpretovat a aktivně ve výtvarné výchově pracovat s poznatky takto pojatých dějin umění. Koncepce slohového období baroka, která místo tradičního teritoriálního pojetí podle jednotlivých zemí je zaměřená na slohové proudy ? barokní realismus, radikální baroko a barokní klasicismus ? a jejich vztah k myšlenkovým proudům doby (reformace, protireformace, karteziánský racionalismus) umožní studentům porozumět vnitřní struktuře děl a zacházet s nimi tvůrčím způsobem ve výtvarné výchově. Namísto izolace výtvarných druhů ? architektury, sochařství a malířství ? bude kladen důraz na baroko jako jednotný stylový projev (Gesammkunstwerk) a konfrontaci klasicismu a romantismu jako procesu od objektivního řádu k subjektivnímu prožitku. Závěrečným průřezovým tématem je vztah realismu 19. století a impresionismu jako přechod od porenesančního výtvarného řádu k ?prenatální? fázi moderního umění.

Cílem je získání kompetencí studentem výtvarné kultury v oborech grafický design a motion design, včetně ovládání digitálních technologií. Cílem předmětu je naučit studenta chápat grafický design ve vztahu k akcidenčním tiskovinám. Vysvětlit plošné a prostorové vztahy; výtvarné, informační a technologické působení na realizovaný úkol; historické souvislosti. Naučit studenta zvolit odpovídající dynamické výrazové prostředky motion designu, včetně výběru odpovídajících softwarových animačních nástrojů a efektů.
Uvést studenty do problematiky interpretace díla jako základního předpokladu práce s uměleckým dílem v hodinách výtvarné a audiovizuální výchovy. Seznámit se se základy metodologie teorie a dějin umění. Porovnat vybrané interpretační modely vizuálního a audiovizuálního vnímání jako strukturovaný proces intepretace díla s důrazem na komunikaci. Objasnit specifické aspekty moderního a současného umění včetně netradičních výrazových prostředků a technik. Poskytnout inspiraci a nástroje k poučenému interpretování současné vizuální a audiovizuální kultury, která je stále více založena na obrazové a mediální komunikaci. Posílit kompetence studentů v oblasti vědomého zacházení s obrazy a médii.
Reflektovat, interpretovat, rozvíjet umělecké obsahy a didakticky je transformovat v prostředí školním i mimoškolním. Na pomezí umění a pedagogiky rozvinout v rámci profesní přípravy kompetence budoucího učitele ve smyslu vědomého zacházení s uměleckými obsahy a jejich reflexí v širších kulturních a společenských souvislostech, v kontextech umění, vizuálních studií i pedagogiky umění.
Cílem předmětu je seznámit studentky a studenty s výtvarnou tvorbou, která užívá jako hlavní výrazové prostředky tvar, objem, světlo, prostor, materiál a čas. Na základě podnětů umění 2. pol. 20. stol. a umění 21. století prakticky ověřují nejrůznější výtvarné techniky a výrazové prostředky, které lze uplatňovat ve výtvarné výchově s žáky prvního stupně ZŠ. Ve prospěch výtvarného úkolu kombinují výrazové prostředky i teoretické poznatky z různých oblastí umělecké a společenské kultury. Studující vyhledávají a prezentují soudobé projevy vizuální kultury a hodnotí potenciál současných uměleckých tendencí (umění akce, performance, happening, instalace, land-art, videoart) pro koncepci a realizaci výtvarných činností na 1. stupni ZŠ.
Vybavit studenta náhledem na úlohu umění a uměleckých aktivit ve všeobecném vzdělávání a v kultivaci populace, zejména v kontextu multidisciplinárního přístupu. V této souvislosti jej také vybavit souborem interdisciplinárně funkčních pojmů, Získat znalosti základních teorií, které vysvětlují a ovlivňují umění a výchovu. Postihnout interdisciplinární vztahy výtvarného umění a hudby od raného středověku do konce 19. století a jejich uplatnění ve výuce výtvarné a audiovizuální výchovy na všech typech škol. Zvládnout metodu komparační analýzy uplatňované na konkrétních výtvarných a hudebních dílech. Uplatnit konkrétní obrazové ukázky v přímém spojení s hudebními ukázkami.
Vybavit studenta náhledem na úlohu umění a uměleckých aktivit ve všeobecném vzdělávání a v kultivaci populace, zejména v kontextu multidisciplinárního přístupu. V této souvislosti jej také vybavit souborem interdisciplinárně funkčních pojmů, Získat znalosti základních teorií, které vysvětlují a ovlivňují umění a výchovu. Postihnout interdisciplinární vztahy výtvarného umění a hudby od raného středověku do konce 19. století a jejich uplatnění ve výuce výtvarné a audiovizuální výchovy na všech typech škol. Zvládnout metodu komparační analýzy uplatňované na konkrétních výtvarných a hudebních dílech. Uplatnit konkrétní obrazové ukázky v přímém spojení s hudebními ukázkami.
Seznámit studenty s metodikou současného pojetí výtvarné a audiovizuální výchovy. Představit možnosti rozvíjení vizuální gramotnosti na základě zprostředkování výtvarného umění a dalších projevů vizuální kultury. Objasnit problematiku didaktické rekonstrukce obsahů vizuální kultury a specifik edukačního procesu v prostředí školním i mimoškolním. Představit současné možnosti zprostředkování umění nejen ve škole, ale také v galeriích, muzeích, či využít potenciál výtvarné výchovy pro práci v domovech seniorů či na dětském oddělení nemocnic. Rozvíjet porozumění základním oborově-didaktickým kategoriím a pojmům: vzdělávacímu obsahu, vzdělávacím cílům, prostředkům, metodám, technikám apod., a to v souladu s rámcovými vzdělávacími programy ČR. Objasnit spektrum audiovizuálních výrazových prostředků uplatnitelných v edukaci pro různé věkové kategorie. Prokázat kompetence v oblasti přípravy edukačních výtvarných a audiovizuálních činností či úloh pro různé cílové skupiny a specifické prostředí. Rozvíjet schopnosti reflexe edukačního procesu s cílem zvyšování kvality vzdělávání. Rozvíjet schopnost plánovat výuku se zaměřením na získávání digitálních kompetencí.
Představit edukační potenciál výtvarných aktivit pro vzdělávání dětí i dospělých se speciálními vzdělávacími potřebami. Objasnit význam rozvoje sociálních a komunikačních dovedností pro život v inkluzivní společnosti. Představit možnosti, jak přispět k inkluzi ve společnosti skrze realizaci výtvarných aktivit v různých školských i mimoškolních zařízeních (např. nízkoprahová zařízení, dětské domovy, domovy pro seniory, dětská oddělení nemocnic). Seznámit studenty se základními pojmy a mezioborovými souvislostmi vztahujícími se k problematice sociokulturní ex/inkluze ve škole i mimo ni. Zasadit sociokulturní, filozofické, psychologické i uměnovědné poznatky v oblasti inkluze a do kontextu pedagogického. Rozvinout u studujících dovednosti zohledňovat speciální vzdělávací potřeby různých cílových skupin dětí i dospělých při plánování výtvarných činností.
Seznámit studenty se specifiky výtvarného projevu dítěte. Vymezit obdobné, společné a odlišné znaky výtvarného projevu umělce a dítěte. Charakterizovat dispozice dětí pro estetické činnosti a činitele jejich rozvoje. Vymezit předpoklady pro úspěšnou činnost ve výtvarné výchově. Věnovat se zákonitostem a specifikům vývoje dětského výtvarného projevu, dále pak vývoji tvořivých schopností dětí a funkci hry. Popsat znaky dětského výtvarného projevu, možnosti jeho analýzy a interpretace. Představit východiska současného pojetí výtvarné výchovy, a to v oblasti soudobého, moderního i historického umění, oblasti estetiky i vizuálních studií. Objasnit výrazové možnosti výtvarného projevu jako prostředku komunikace. Ozřejmit cíle současné výtvarné výchovy ve vztahu k vizuální gramotnosti jako součásti klíčové kompetence evropských kurikulárních dokumentů ? kompetence komunikace. Ozřejmit hlavní vývojové proměny a pojetí školního předmětu výtvarná výchova ve 20. a 21. století. V duchu pedagogického konstruktivismu vymezit problematiku didaktické rekonstrukce uměleckého obsahu v edukačním procesu a využívat současné oborové didaktické metody. Seznámit s fázemi umělecko-pedagogického procesu: motivací, tvorbou, reflexí a hodnocením ve výtvarné výchově. Objasnit ukotvení oborových cílů výtvarné výchovy v rámci kurikulárních dokumentů všeobecného vzdělávání.
Nabýt, rozvíjet a prokázat odborné znalosti, porozumění, odborné způsobilosti a obecné způsobilosti pro přípravu, realizaci a hodnotící reflexi výuky ve výtvarné a audiovizuální výchově se zaměřením na problematiku SŠ. Porozumět obecně didaktickým a oborově specifickým aspektům metodiky výuky a realizace kurikula ve výtvarné a audiovizuální výchově. Získat znalosti a základní dovednosti pro kurikulární výzkum a jeho využití pro zvyšování kvality výuky ve výtvarné a audiovizuální výchově. Seznámit se s problematikou vizuální gramotnosti v mezinárodním kontextu. Prohloubit kompetence k didaktické transformaci obsahů vizuální kultury (výtvarné umění, audiovize). Prokázat kompetence v oblasti přípravy kreativních výtvarných a audiovizuálních učebních úloh pro žáky SŠ. Rozvíjet schopnost plánovat výuku se zaměřením na získávání digitálních kompetencí.
Osvojit si znalosti a dovednosti galerijní a muzejní pedagogiky. Získat kompetence pro přípravu a realizaci aktivizujících přístupů k uměleckým dílům ve výstavních síních galerií a muzeí, které jsou založeny na pedagogickém konstruktivismu a zážitkové pedagogice. Teoreticky a prakticky se obeznámit s problematikou přípravy, realizace a reflexe galerijních či muzejních animací.
Cílem předmětu je zprostředkovat studujícím profesní kompetenci učitelky/učitele transformovat dané učivo RVP do vhodného výtvarného úkolu, při jehož zpracovávání žák rozvíjí vlastní fantazii, kreativitu, vizuální kompetenci, klíčové žákovské kompetence a plní očekávané výstupy. Studující trénují tzv. "fluidní myšlení", tedy schopnost otevřeného přemýšlení o světě, společnosti, vizuální kultuře, cílech vzdělávání a výtvarných úkolech. Z oblasti teoretických poznatků se dozvídají a učí užívat základní didaktické kategorie, charakterizovat vývoj dětského výtvarného projevu, charakterizovat a popsat didaktické funkce výtvarných činností v procesu výtvarné výchovy dětí předškolního a mladšího školního věku, koncepce, obsah a proces výtvarné výchovy.
V rámci plnění předmětu student získá základní znalosti o dětském výtvarném projevu a rozvíjí kompetence učitele mateřské školy ke koncepci výtvarných činností v souladu s aktuálním pojetím výtvarné výchovy. Hodnotí celkový přínos výtvarné výchovy k rozvoji osobnosti dítěte v mateřské škole. Rozlišuje a posuzuje různá pojetí a proměny výtvarné výchovy. Rozpoznává vývojová specifika dětí předškolního věku důležitá pro adekvátní posouzení jejich výtvarného projevu a volbu vhodných řízených výtvarných činností pro danou cílovou skupinu. V ontogenezi dětského výtvarného projevu stanovuje důležité mezníky a popisuje specifické znaky dětského výtvarného projevu. Současné výtvarné umění posuzuje jako inspirační východisko ke koncepci výtvarných činností pro mateřské školy, ve kterých uplatňuje soudobé možnosti vizuálního vyjadřování.
Uvést studenta do problematiky filmové a audiovizuální tvorby jak v kontextu analýzy a recepce filmu a audiovizuálních děl, tak ve spojení se současnou autorskou filmovou tvorbou a videotvorbou. Cílem je naučit studenta porozumění principům tvorby jak narativních žánrů, tak také videoumění a experimentálnímu filmu. Budou rozvíjeny schopnosti analyzovat, hodnotit a tvořit formy previzualizace audiovizuálních děl, vystavění příběhu, koncipování dramatické stavby a experimentálního konceptu audiovizuálního díla, včetně specifik umělecké tvorby.