Interpretovat odborné informace ze zahraničí v rámci mezinárodního kontextu oboru a na základě postupů srovnávací výtvarné pedagogiky. Představit rámec a přístupy soudobé srovnávací výtvarné pedagogiky, stejně jako některé zahraniční přístupy a koncepce výtvarné výchovy. Věnovat zvláštní pozornost současným evropským cílům vzdělávání ve smyslu vizuální gramotnosti a srovnání českého oborového vzdělávání se zahraničím. Diskutovat přínos využití postupů srovnávací výtvarné pedagogiky v rámci kvalifikační práce. Získat adekvátní profesní kompetence učitelů výtvarné výchovy SŠ ve vztahu k soudobým oborovým cílům a obsahům, definovaným v RVP ZV a G a ve vztahu k požadavkům na profesi výtvarného pedagoga v mezinárodním kontextu. Předmětem zájmu se stává diskurz výtvarné pedagogiky ve vztahu k interkulturnímu vzdělávání, transkulturním a osobnostním přístupům ve vzdělávání i vizuální kultuře v době globalizovaných médií.
Prokázat odborné znalosti, porozumění, odborné způsobilosti a obecné způsobilosti pro reflektování výuky ve výtvarné výchově jako východisko pro empirický výzkum. Prokázat odborné znalosti a porozumění vybraným metodám výzkumu výuky a hodnocení její kvality. Prokázat odborné způsobilosti a obecné způsobilosti pro plánování a realizaci výzkumu výuky se zaměřením na evaluační nebo akční výzkum ve vzdělávací praxi.
Umožnit ukotvení budoucí diplomové práce v mezinárodním kontextu oboru. Představit metodologické nástroje soudobé srovnávací výtvarné pedagogiky ve smyslu vědní disciplíny, která umožňuje etablované zacházení s informacemi internacionálního charakteru. Představit rámec a přístupy soudobé srovnávací výtvarné pedagogiky: srovnávací pedagogiku a přístupy společenských věd; přístup empirický, interkulturní, interdisciplinární; srovnávací pedagogiku a výzkum kvantitativní, kvalitativní. Dále pak vymezit předpoklady srovnání: ekvivalentní jevy, volbu společných kritérií či kategorií a metod srovnání, znalost mezinárodních standardů, zohlednění specifických rysů vzdělávacích systémů, kontextu interpretace výzkumných nálezů, oborové tradice a myšlení. Věnovat zvláštní pozornost současným evropským cílům vzdělávání ve smyslu vizuální gramotnosti a srovnání českého oborového vzdělávání se zahraničím. Diskutovat přínos využití postupů srovnávací výtvarné pedagogiky v rámci kvalifikační práce.
Cílem předmětu je, aby studující získané poznatky o projektování a realizaci vyučovací jednotky výtvarné výchovy uplatnili v praxi, a aby se naučili reflektovat nabyté zkušenosti.
Cílem předmětu je, aby studující získané poznatky o projektování a realizaci vyučovací jednotky výtvarné výchovy uplatnili v praxi, a aby se naučili reflektovat nabyté zkušenosti.
Teoretický vhled do problematiky výtvarné výchovy. Okruhy dílčích témat zastřešují témata dětský výtvarný projev, koncepce kreslení a výtvarné výchovy, proces výtvarné výchovy, teorie a didaktika výtvarné výchovy.
V rámci předmětu studující zkoumají a ověřují výrazové možnosti plošných výtvarných technik. Praktická výuka je zaměřena nejen na kresebné a malířské aktivity, ale také na experimentování s grafickými a kombinovanými technikami. V rámci realizace výtvarných úkolů studující rozšiřují repertoár využívaných výtvarných technik a volí adekvátní výtvarné výrazové prostředky k vyjádření vlastního tvůrčího záměru. Nedílnou součástí výuky je reflexe a interpretace procesu a výsledků tvorby a hledání souvislostí mezi vlastním vizuálně obrazným vyjádřením, výtvarným uměním (se zaměřením na současné umění) a výtvarnou výchovou na 1. stupni základní školy.
Studující si osvojí znalosti a dovednosti z oblasti galerijní a muzejní pedagogiky. Získá kompetence pro přípravu a realizaci aktivizujících přístupů k uměleckým dílům ve výstavních síních galerií a muzeí, které jsou založeny na pedagogickém konstruktivismu a zážitkové pedagogice. V teoretické i praktické rovině je důraz položen na problematiku přípravy, realizace a reflexe galerijních či muzejních animací.
Cílem předmětu je osvojit si znalosti a dovednosti galerijní a muzejní pedagogiky. Získat kompetence pro přípravu a realizaci aktivizujících přístupů k uměleckým dílům ve výstavních síních galerií a muzeí, které jsou založeny na pedagogickém konstruktivismu a zážitkové pedagogice. Teoreticky a prakticky se obeznámit s problematikou přípravy, realizace a reflexe galerijních či muzejních animací.
V rámci předmětu studující zkoumají a ověřují výrazové možnosti plošných výtvarných technik. Praktická výuka je zaměřena nejen na kresebné a malířské aktivity, ale také na experimentování s grafickými a kombinovanými technikami. V rámci realizace výtvarných úkolů studující rozšiřují repertoár využívaných výtvarných technik a volí adekvátní výtvarné výrazové prostředky k vyjádření vlastního tvůrčího záměru. Nedílnou součástí výuky je reflexe a interpretace procesu a výsledků tvorby a hledání souvislostí mezi vlastním vizuálně obrazným vyjádřením, výtvarným uměním (se zaměřením na současné umění) a výtvarnou výchovou na 1. stupni základní školy.
Prohloubit znalosti a dovednosti v oblasti galerijní a muzejní pedagogiky prostřednictvím přípravy a realizace aktivizujících přístupů k uměleckým dílům ve výstavních síních galerií a muzeí, které jsou založeny na pedagogickém konstruktivismu a zážitkové pedagogice. Seznámit se se soudobými přístupy galerijní a muzejní pedagogiky u nás, a to především brněnské, pražské a olomoucké školy, a v zahraničí. Navrhnout a v praxi ověřit, reflektovat i alterovat strukturovaný edukační program.
Cíle předmětu: Vybavit studenta základními znalostmi a rozvinout jeho dovednosti k analytickému posuzování a verbální interpretaci výtvarného projevu v nejširší škále hodnotových úrovní výtvarné tvorby (se zvláštním zaměřením na souvztažnosti a rozdíly mezi základními principy ontogenetického vývoje dětského výtvarného projevu a hlavními tendencemi historického vývoje výtvarné kultury). Teoretické východisko je založeno na hermeneutickém přístupu a sémiologii v souladu s konstruktivistickým pojetím výuky. Představit metodu hermeneutické interpretace a její proměňující se paradigma v závislosti na jejích ontologických, epistemologických a kritických východiscích jako nástroj kritického nahlížení vizuálního textu a komunikativního jednání. Uvedením do historických souvislostí přivádět k poznání, jak se hermeneutická metoda postupně oprošťuje od své původně pomocné interpretační funkce a jak získává pozici samostatné filosofické disciplíny. Zrelativizování existence jednotného objektivního světa se stává východiskem pro pluralitní chápání názorů a postojů individua i sociálních skupin, a tím toto pojetí dává vzniknout možnosti reflexe a mnohostranného dialogu.
Vybavit studenta základními znalostmi a rozvinout jeho dovednosti k analytickému posuzování a verbální interpretaci výtvarného projevu v nejširší škále hodnotových úrovní výtvarné tvorby (se zvláštním zaměřením na souvztažnosti a rozdíly mezi základními principy ontogenetického vývoje dětského výtvarného projevu a hlavními tendencemi historického vývoje výtvarné kultury). Teoretické východisko je založeno na hermeneutickém přístupu a sémiologii v souladu s konstruktivistickým pojetím výuky. Představit metodu hermeneutické interpretace a její proměňující se paradigma v závislosti na jejích ontologických, epistemologických a kritických východiscích jako nástroj kritického nahlížení vizuálního textu a komunikativního jednání. Uvedením do historických souvislostí přivádět k poznání, jak se hermeneutická metoda postupně oprošťuje od své původně pomocné interpretační funkce a jak získává pozici samostatné filosofické disciplíny. Zrelativizování existence jednotného objektivního světa se stává východiskem pro pluralitní chápání názorů a postojů individua i sociálních skupin, a tím toto pojetí dává vzniknout možnosti reflexe a mnohostranného dialogu.
Kurz navazuje na předchozí znalosti získané v předmětech Historie umění v pedagogické reflexi 1 a 2, především na osvojení uměnovědné teorie a přístupu k analýze uměleckých děl a taktéž na znalost vývoje umění v předchozích historických obdobích. Kurz si klade za cíl zprostředkovat studentovi přehled vývoje moderního umění od umění impresionismu až do poloviny 20. století, a to jednak formou přednášek a obrazových prezentací, ale i aktivní účasti studentů, kteří si na jeho počátku zvolí téma, které na základě studia odborné literatury a vlastní analýzy zpracují do hloubky a formou referátu prezentují v hodině. Studenti získají přehled o proměnách pojetí a funkce umění ve společnosti, osvojí si praktické dovednosti analýzy uměleckých děl, hlavní znaky a přední představitele probíraných modernistických směrů.
Orientovat se v základní teoretické problematice umění a vizuální kultury. Získat poučený náhled na proměňující se vztahy mezi uměním a vizuální kulturou - na jejich vzájemné ovlivňování. V této souvislosti vybavit studující souborem poznatků, které zakládají jejich profesní kompetence ve výtvarné edukaci.
Poskytnout prostor pro reflexi oborových praxí z výtvarné výchovy pro ZUŠ. Prezentovat výstupy z praxí a na základě postupů akčního výzkumu reflektovat odučené výukové jednotky. Se zaměřením na rozhodování učitele v situacích výuky vyhodnotit vlastní didaktické postupy.
Poskytnout prostor pro reflexi oborových praxí z výtvarné výchovy pro ZŠ. Prezentovat výstupy z praxí a na základě postupů akčního výzkumu reflektovat odučené výukové jednotky. Se zaměřením na rozhodování učitele v situacích výuky vyhodnotit vlastní didaktické postupy.
Poskytnout prostor pro reflexi oborových praxí z výtvarné výchovy pro SŠ. Prezentovat výstupy z praxí a na základě postupů akčního výzkumu reflektovat odučené výukové jednotky. Se zaměřením na rozhodování učitele v situacích výuky vyhodnotit vlastní didaktické postupy.
Cílem předmětu získat základní přehled výtvarných činností pro vychovatele a pedagogy volného času. Dále pak osvojení si základních výtvarných metod, forem a technik , včetně jejich praktického ověřování.
Teoretický vhled do problematiky výtvarné výchovy. Okruhy dílčích témat zastřešují témata dětský výtvarný projev, koncepce kreslení a výtvarné výchovy, proces výtvarné výchovy, teorie a didaktika výtvarné výchovy.