Typografická pravidla

Typografická pravidla 

Chcete-li se typografickými pravidly řídit nebo je porušovat, musíte je nejprve znát. Znalost typografických pravidel je zárukou dobře čitelného textu.

Typografie 

Typografie je obor zabývající se písmem a jeho správným použitím. Zůstala beze změny téměř 500 let, později knihtisk a ruční práci nahradil počítač, dnes je sázení textu přístupné každému. Typografie však není věcí konkrétní počítačové aplikace nebo programu, ale zejména správných postupů autora textu. Grafická úprava zásadním způsobem ovlivňuje vyznění textu a má vliv na jeho vnímání čtenářem. Text ve špatné typografické úpravě se nepříjemně čte, tříští pozornost a nebývá dočten do konce.

Nadpis

Nadpis odráží důležitost textu, čte ho v průměru pětkrát více lidí než samotný text. Může text rozdělovat na jednotlivé sekce, uspořádat ho a pomáhat čtenáři při orientaci. Je důležité, aby nadpisy – titulky byly stylisticky jednotné, působily elegantně a vyváženě. Soustřeďte se na správnou velikost nadpisu v poměru k hlavnímu textu, mezi textovými úrovněmi by měl být jasně zřetelný kontrast. Je možné použít jiný typ písma než v hlavním textu. Ze systémových písem např. Arial a Times. Je obvyklé, že nadpisy mají svůj individuální výraz. V případě nadpisů je zvykem nedělit slova a členit texty do smysluplných částí.

Písmo

Při výběru písma se meze nekladou, je třeba mít ale vždy na zřeteli, že písmo by mělo být v souladu s obsahem textu. Mnoho písem bylo navrženo pro specifické užití – např. písmo Frutiger pro orientační systémy, Roboto pro uživatelské rozhraní, Baskerville nebo Times jsou typickými knižními písmy. Nepoužívejte například u vědecké studie Comic Sans, který působí dětským a groteskním dojmem. Písma mají různé proporce i dynamiku a vybírají se podle účelu, čitelnosti, důležitá jsou estetická kritéria. Pokud stahujete písma z internetu (Free fonts), vždy si zkontrolujte, jestli mají českou diakritiku (háčky, čárky). Písmo se špatně navrženou diakritikou ztěžuje čtení. Latinková písma (to jsou ta naše! :)) mají dvě sady písmen: verzálky a minusky. Verzálky jsou velká písmena abecedy, minusky jsou malá písmena. Verzálky se užívají na začátku věty nebo pro vyznačování. Pro delší text je vhodné sázet minuskami, které přispívají k lepší čitelnosti. Písma máme serifová (např. Baskerville, Times New Roman) a bezserifová (např. Helvetica, Gill, Futura), ručně psaná, neproporciální a další. Váže se k nim mnoho pravidel, názvosloví, dělení, zvyklostí a jejich specifikace by vydala na samostatnou kapitolu.

Rozpoznání písma

Pokud chcete zjistit jméno konkrétního fontu použitého např. v nadpisu nějakého textu, můžete zkusit některý z online nástrojů. MyFonts.com nabízí službu WhatTheFont, je možné položit zde dotaz v diskusním fóru. Případně FontTalk.com.

Kombinace písem

Doporučení: Snažte se písma nekombinovat, čím větší mix, tím větší chaos. Typograf si často vystačí s jediným řezem, někdy i s jednou velikostí písma pro celou knihu. K vyznačování je ideální řez ze stejné rodiny písma (třeba tučný), tak písmo sdílí stejné výtvarné principy a je dobře čitelné. Se stojatým řezem ideálně ladí kurziva stejného písma. Pokud chcete text zpestřit, dodat mu napětí a kontrast, úplně stačí jiným písmem titulek (např. bezpatkové písmo) a zbytek textu jednotně zvoleným (např. serifovým = patkovým) písmem. U vyznačování tučným písmem si dejte pozor, aby vám zbytečně nenarušilo jednotný vzhled stránky a příliš „nekřičelo“.  VERZÁLKY zase často vypadají v textu příliš výrazně a rovněž „křičí“. Verzálky doporučujeme decentně prostrkat, hodí se pro krátké texty. Při volbě písma vycházejte z toho, jaký typ se vám samotným dobře čte.

Odstavec

Odstavec zaručuje textu lepší čitelnost a přehlednost. Obvykle se člení do samostatných bloků, které se oddělují volným prostorem. Obsahuje jednu nebo více vět, které tvoří logický celek. Jeho nejviditelnějším parametrem je zarovnání. Odstavec zarovnaný do bloku má všechny řádky stejně dlouhé, levý i pravý okraj je zarovnán stejně. Pro odborné texty, vědecké práce a kratší zprávy je vhodnější sazba na praporek. Levý (nebo pravý) okraj textu je zarovnán, druhý je ponechán volně. Pokud se nějaké slovo na řádek nevejde, přesune se na další řádek.

Odstavce by měly mít jednotné typografické řešení – měly by být vysazeny ze stejného písma, mít jednotný způsob zarovnání a stejný řádkový proklad. Konec odstavce se vkládá klávesou Enter. Odstavcové zarážky (odsazení prvního řádku) musí být v celém textu stejné.

Sazba, zarovnání textu

Sazba na praporek nejlépe odpovídá volnému toku myšlenek. Levý praporek (zarovnaný levý okraj textu) se hodí pro texty a vědecké práce lépe než na pravý praporek, který se pro běžnou sazbu příliš nehodí – vypadá nezvykle a neodpovídá přirozenému čtení od levého okraje.

Sazba na střed nebo na osu je vhodná pro sazbu menšího množství textu. Středová úprava je při použití delšího textu hůře čitelná a vždy je třeba pamatovat na estetické hledisko. Dělení sazby do jednotlivých řádků musí ctít logiku textu. Odstavec zarovnaný do bloku je běžný u novin, časopisů nebo v knižní sazbě. Doporučení: Sazba na levý praporek je pro vědecké nebo odborné texty nejvhodnější a minimálně pracná.

Velikost písma

Vždy záleží na typu – kresbě zvoleného písma. Pro dokumenty formátu A4 doporučujeme sázet základní text velikostí 11 bodů, pro formát A5 lze použít velikost 10 bodů i menší. Pro představu – na vizitce lze použít velikost 8 bodů, v krajním případě i 7 bodů. Do velké publikace se ideálně hodí písmo 12 nebo až 14 bodů (to samé text pro děti). Knížku „do kapsy„ můžeme vysadit velikostí 9 bodů. Je nutné vést v patrnosti meziřádkový proklad, natěsnané 

Spojovník

Spojovník (krátká, vodorovná čárka) se odlišuje od pomlčky, jeho funkcí je spojování složených výrazů a používá se také při dělení slov (v takovém případě je nazýván též rozdělovník, ale jedná se o stejný znak). Spojovník se vždy sází bez mezer, přímo k příslušným výrazům. Příklady použití: Frýdek-Místek, Plzeň-sever, Brno-venkov, ping-pong, e-mail. Pokud se dělí slovo, které spojovník obsahuje, opakuje se tento znak na následujícím řádku.

Pomlčka

Pomlčka má několik významů, jedná se o vodorovnou čárku, delší než spojovník, kolem které se dělají mezery (narozdíl od spojovníku). Odděluje od sebe části textu, naznačuje přestávku v řeči. Pokud pomlčka nemá funkci odrážky, neměla by být umístěna na začátku textu. Příklady použití: Psaní textu – a zejména odborného – je mým koníčkem.

Další použití pomlčky je ve významu od–do nebo až, případně geografickou vzdálenost. Příklady použití: 9.41–12.45, pondělí–neděle. London–Tokio. V takových případech se sází bez mezer.

Závorky

Závorky mohou mít různou podobu, nejčastěji se používají kulaté ( ). Uvádějí se v nich výrazy, které jsou do výpovědi volně vloženy. Sázejí se bez mezery, těsně k výrazům nebo k větám, které jsou v nich napsány. Pokud je potřeba umístit závorky do závorek, jako sekundární se používají hranaté.

Uvozovky

Mezi uvozovací znaménka se dávají např. citáty, přímá řeč nebo výrazy, které se mají z různých důvodů odlišit od dalšího textu. V češtině se nejčastěji používají uvozovky, kterým se říká 99 66, protože svým tvarem tyto číslice připomínají. Příklady použití: „Tato příručka je skvělá.“ Příklad použití s interpunkcí: „Bez komentáře,“ pokračoval.

Základní interpunkce

Tečka. Vyznačuje konec věty a sází se za poslední slovo bez mezery. Za nadpisy nebo popisky obrazového materiálu se tečka většinou nesází. Čárka. Píše se bez mezery za poslední písmeno slova. Tři tečky (nebo-li výpustka). Používají se, když chcete naznačit nedořečenou větu. Vykřičník a otazník. Obě zneménka se přisazují těsně k předchozímu písmenu. Na konci věty se za nimi již nepíše tečka.

Dvojtečka

Dvojtečka se sází přímo k předchozímu písmenu. Uvozuje další část věty. Příklady použití dvojtečky: Matka zavolala: „Domů!“. Např.: tričko, kalhoty, šála. Smícháme v poměru 1 : 5. Čas na hodinách byl 8:25.

Marginálie

Marginálie jsou poznámky k textu, citáty, mezititulky a podobně. Umísťují se zpravidla pod, nalevo nebo napravo od hlavního textu. Sázecí programy nenabízejí automatickou možnost vytváření marginálií.

Jednoznakové předložky a spojky / konce řádků

V české sazbě platí typografické pravidlo, že na konci řádku nesmějí zůstat jednoznakové předložky nebo spojky (např. spojka a, s, i, předložka z, k, v, o).

Nikdy nerozdělujeme slova těmito způsoby: o-kolo, u-pravit, vyvyrujeme se i obávaných se-kunda, kni-hovna, ná-držka.

Procenta

Sazba znaku procent za číslem bez mezery značí přídavné jméno. Tj. 5% znamená pětiprocentní, zatímco 5 % čteme „pět procent“. Za číslo se nikdy nedopisuje koncovka, např.: 5-tiprocentní.

Paragraf

Používá se zejména v právnických textech, vždy jen s číslem. Na začátku věty se nahrazuje slovem, znak se odděluje mezerou. Příklad užití: V souladu s ustanovením § 657 a dalších…

Krát

Znaménko pro násobení × nahrazuje slovo „krát“. Nikdy ho nesázíme pomocí písmene x. Příklad užití: Slovo „třikrát“ lze také napsat jako 3krát nebo 3× (číslovka se neodděluje mezerou).

Datum a čas

Standardně se píše čas arabskými číslicemi (8. 5. 2021), měsíc může být vypsán slovem (8. května. 2021). Číslovky jsou řadové, proto se za nimi píše tečka za kterou vždy následuje mezera. V technických dokumentech je přípustné zapsat datum také tímto způsobem (2021-08-05) v tomto případě je nutné psát jednociferná čísla s nulou. Při sazbě dat ve výsnamu „od do“ by správně měla být pomlčka bez mezer 8. 5.–1. 6. 2021

Parchanty, vdovy

Parchantem se rozumí neúplný východový řádek odstavce, který se kvůli špatnému stránkovému zlomu stal prvním řádkem stránky. Takovému řádku se říká také sirotek. Vdova je první řádek odstavce, kterým stránka končí. Na odstranění parchantů neexistuje žádná automatická funkce v programu. Nejjednoduším řešením je prodloužení nebo zkrácení textu (redakční úprava, zkrátka se přidá nebo vyhodí slovo, věta, atd.).

Obrázky, tabulky, grafy

Jejich úprava by měla být jednotná v souladu s písmem a celkovou úpravou. Výška obrázků se většinou upravuje podle řádků základního textu, se kterými fotky / tabulky / grafy zarovnáváme. Popisek obrázku by měl být od něj vzdálen všude stejně daleko. Popisek ideálně zvolte na praporek k jednomu z okrajů. S obrázkem by měly na stránce (pokud je tam text) zůstat minimálně tři řádky. Pokud to není možné, zvětšete obrázek přes celou stranu a text dejte na další nebo předchozí stranu. Popisky se sázejí písmem o jeden nebo dva body menším, než je základní písmo. Lze použít kurzivu.