Metoda stromu poruch
1. Metoda stromu poruch
Metoda stromu poruch se
obvykle užívá pro výpočet spolehlivosti
logických sekvenčních systémů nebo systémů se zálohováním. V metodě stromu
poruch vycházíme od vrcholové události, tedy od předpokládané poruchy a snažíme
se objasnit její příčiny. Přitom vytváříme strom, ve kterém zobrazujeme
jednotlivé události, které jsou příčinou vrcholové poruchy (jakým způsobem
jednotlivé součásti ovlivňují celý systém s tím, že každý prvek má různou
důležitost). Ve své podstatě se tedy jedná o metodu umožňující kvalitativně
posoudit dva základní stavy systému: provoz a porucha. Metodu stromu poruch je
možné použít i pro kvantitativní vyjádření spolehlivosti. Tím, že systematicky
vycházíme od vrcholové poruchy a rozebíráme její příčiny, tedy hierarchicky
klesáme na nižší úroveň, se dostáváme až na úroveň, ve které jsou dostatečně
známá data pro výpočet spolehlivosti. Pak je třeba obrátit postup a počítat
spolehlivost pro každou hierarchicky vyšší úroveň až na nejvyšší, ve které
spolehlivost určujeme.
Strom popisuje souvislosti selhání způsobených jak trvalými poruchami, tak jinými příčinami. Rozlišujeme selhání:
- primární - selhání součástky v prostředí pro které byla určena
- sekundární - selhání součástky v prostředí pro které nebyla určena, při překročení stanovených podmínek
- příkazová - správná činnost součástky v nesprávné době na nesprávném místě
Konstrukci stromu poruch můžeme rozdělit do několika kroků:
- Přesně popsat co je a kdy nastane selhání odpovídající vrcholové události a všem zprostředkujícím událostem (popis dopsat do rámečku ve stromu poruch)
- položit si otázku „může toto selhání nastat z poruchy součástky?“
- pravidlo žádných zázraků, nevymýšlet nepravděpodobné poruchy
- pravidlo úplnosti členů (všechny vstupy určitého členu mají úplně definovány před analýzou kterékoliv z nich)
- žádná propojení od členu ke členu (vstupy členů mají mít správně definované události a členy nemají být přímo propojeny s ostatními členy)
Výpočet pravděpodobnosti vrcholové události je možno provádět s ohledem na složitost metodou přímého výpočtu, případně metodou minimálních kritických řezů.