Vybrané psychodidaktické zásady a jejich rozpracování pro výuku výchovy ke zdraví

3. Senzomotorické učení

Podle autorů (P. Dařílek, 2001; J. Mareš, 2013; A. Szachtové, 2000) patří senzomotorické učení k těm druhů učení, na jejichž základě žáci získávají předpoklady k vykonávání činností, jež jsou náročné na vnímání, pohyby a vzájemné spojení vjemů s pohyby. Typickým tématem ve výchově ke zdraví, které se uskutečňuje prostřednictvím tohoto druhu učení, je nácvik úkonů zachraňující lidský život.

Výsledkem senzomotorického učení jsou senzomotorické dovednosti , které jsou velmi trvalé, obtížně vyhasínají.

Fáze senzomotorického učení:

Fáze kognitivní: seznámení s dovedností, popsání k čemu slouží, analýza jednotlivých částí, vymezení základního postupu při osvojování.
Fáze fixační: praktické vykonávání pohybů, minimalizace chyb v jednotlivých pokusech.
Fáze zdokonalování: zvyšování rychlosti a přesnosti pohybů, minimální až nulová frekvence chyb, odolnost vůči působení negativních vlivů.

Didaktické zásady vztahující se k senzomotorickému učení:

Učitel musí znát povahu senzomotorického učení (schopnost analyzovat dovednost podle stupně složitosti a návaznosti jednotlivých úseků).
Učitel musí být schopen zhodnotit projevy účastníka (určit stupeň účastníkova připravenosti, musí se přesvědčit, že účastník se naučil všechny komponenty dovednosti).
Učitelova instrukce by měla být stručná a srozumitelná = verbální instrukce + předvedení pohybu.
Osvojování senzomotorické dovednosti probíhá efektivněji na základě distribuovaného učení (s přestávkami).
Při osvojování senzomotorických dovedností hraje důležitou roli zpětná vazba.
Učitel by měl udržovat motivaci a aktivitu účastníka na odpovídající úrovni.

ÚKOL PRO SEMINÁŘ - cvičení k zamyšlení . Jaké výukové strategie (vyučovací metody, organizační formy) jsou vhodné pro výuku témat založených na senzomotorickém učení? Demonstrujte na konkrétním tématu.