Základní pojmy ze syntaxe

4. Struktura věty - valenční syntax

Zatímco klasickou větnou syntax jsme v předchozím studijním textu označili jako dvojvrcholovou,  moderní, tj. valenční syntax, je jednovrcholová. Organizačním centrem věty je určitý slovesný tvar (verbum finitum - VF).

Valenci lze vymezit jako schopnost slovesa a dalších slovních druhů vázat na sebe jistý počet jazykových elementů v určité po­době. Sloveso je předurčeno k spojení s jistým počtem jazykových elementů, kterým předepisuje jejich formu.

Základové větné struktury  obsahují všechny (a jen ty) elementy nezbytné k tomu, aby po jejich obsazení vznikla gramaticky správná výpověď.

Sloveso milovat na sebe váže 2 substantiva - jedno v 1. pádě, druhé ve 4. pádě.

Toto sloveso je centrem větné struktury, kterou lze vyjádřit vzorcem

S1 -  VF - S4     

(substantivum v 1. pádě - určitý slovesný tvar - substantivum ve 4. pádě)

Sloveso darovat na sebe váže 3 substantiva - jedno v 1. pádě, druhé ve 3. pádě, třetí ve 4. pádě.

Toto sloveso tedy vytváří syntaktickou strukturu odpovídající gramatickému větnému vzorci:

S1 - VF - S3 - S4  

Do gramatického vzorce se zapisuje pouze - VF jako organizační centrum a nutná doplnění VF.

V některých učebnicích českého jazyka pro 1. stupeň ZŠ se setkáte s tímto syntaktickým přístupem k analýze věty.  Pojem základová větná struktura je označen didakticky upraveným pojmem, srozumitelným pro žáky - základ věty. 

Podívejte se na ukázku z učebnice.