Přísudek

3. Přísudek slovesně-jmenný (jmenný se sponou)

Přísudek slovesně-jmenný  neboli jmenný se sponou neboli predikát verbonominální

je tvořen sponovým slovesem  - být, bývat, stát se, mít (nikoli vlastnit) a jmenným výrazem (podstatným jménem, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, příslovcem nebo slovesným infinitivem).

Spona (verbalizátor - významově prázdné nebo téměř prázdné sloveso, které slouží pouze jako nositel predikačních kategorií (způsob a čas) a příp. shodových kategorií, zatímco vlastní lexikální význam připojuje až jmenná část. 

Grafické znázornění věty Pavel byl vždy mým přítelem:

Ze syntaktického hlediska funguje spona společně se jmennou částí jako jeden celek.

Být učitelem je zodpovědné.    Zde je být učitelem  podmětem.

Přepadla ho touha být mladý. - Zde je být mladý  přívlastkem.  Tyto výrazy nelze rozkládat, sémanticky tvoří 1 celek.

Sponou mohou být slovesa být, stát se, mít.

Sloveso být může být někdy přísudkem slovesným:

a) ve významu existence Pravda je. Jsou ještě dobří lidé.

 Divoženky nejsou.

b) je-li zpřesňováno místním nebo časovým určením, má význam zástupný, zastupuje plnovýznamové sloveso.

Byl v nemocnici. Přednáška byla až do večera.

(Ležel)                                    (trvala)