Hodnocení žáků ve výchově ke zdraví. Sebehodnocení žáka ve vyučování. Formativní hodnocení. Zpětná vazba.

1. Hodnocení žáků ve výchově ke zdraví

Problematika hodnocení je v pedagogické praxi velmi důležitá a obsáhla. Hodnocením žáka ve vyučování se podrobně zabývají  následující autoři: např. W. Dylan, 2016; Z. Kolář, R. Šilulová, 2009; J. Slavík, 1999 atd. Tato kapitola bude zaměřena na základní popis problematiky hodnocení.

Mnozí autoři (např. P. Dařílek, 2001; V. Kosíková, 2001 atd.) chápou školní hodnocení jako systematický proces, který vede k určení kvalit a výkonu vykazovaných žákem nebo skupinou žáků či vzdělávacím programem. J. Slavík uvádí, že "hodnocení je porovnávání "něčeho s něčím", při kterém rozlišujeme "lepší od horšího" a vybíráme lepší, nebo se snažíme najít cestu k nápravě či zlepšení" (1999). 

Podle P. Dařílka (2001) "hodnocení znamená přisuzování určité hodnoty výkonu nebo trvalejší vlastnosti jedince na základě srovnání hodnoceného projevu s příslušným kritériem (norma, cíl, vzor, ideál, hodnota..). 

V. Kosíková In. A. Szachtová (2001) konstatuje, že výsledkem hodnocení je poměřování hodnoceného ,do jaké míry se jeho projev shoduje s daným kritériem. 

Tímto kritériem je: 

1. Norma, související se zvládáním určitého vzdělávacího cíle, stanovená podle průměrného a zpravidla nejčastějšího výsledku vzhledem k příslušné populaci žáků. 
2. Hodnocení vychází z proměřování výkonů hodnoceného s o ostatními žáky ve skupině - tzn., že žák může dosáhnout lepšího hodnocení než popisuje norma, a z tohoto důvodu, že si vedl lépe než spolužáci plnící stejný úkol, totéž platí i v opačném případě. 
3. Hodnocení by mělo důsledně zahrnovat i třetí měřítko, kdy žák je poměřován se sebou samým - jedná se o tzv. individuální normu, která vyjadřuje individuální pokroky žáka průběžně v čase. 

Ve vzdělávacím oboru Výchova ke zdraví se využívá všech výše uvedených přístupů. Rozhodně i v tomto předmětu, který je považován za výchovný, se uplatňuje kritérium, co by měl žák v daném stupni vzdělávání kompetenčně ovládat z očekávaných výstupů (probíraného učiva). Uvedené kritérium může být naplňováno známkou (kvantitativně) či např. slovním hodnocením (kvalitativně). O těchto druzích hodnocení bylo probíráno v pedagogické psychologii či školní didaktice, z tohoto důvodu nebudou dále v této kapitole podrobně rozváděny. 

Od výchovy ke zdraví se především očekává, že  žáci nejen, že dokáží něco definovat, předvést atd., ale dokážou naučené vědomosti a dovednosti implementovat do svého života. Tento požadavek je spojen s jejich hodnotami    a postoji. A právě hodnoty a postoje jsou vlastnostmi osobnosti, které se obtížně objektivně hodnotí. Protože, jaké hodnoty a postoje žák doopravdy zaujímá se prokáže až v běžném chování a za delší časový úsek. Nicméně to neznamená,    že by se  na tento požadavek hodnocení mělo rezignovat. Zde se otevírá prostor pro komplexní formativní hodnocení žáka. Něž  bude o této problematice v další kapitole pojednáno je důležité se ještě zmínit, jaké  podmínky ovlivňují žákovo interpretaci hodnocení. Podle Z. Koláře (1998) k vnitřním podmínkám patří: 

• Aspirační úroveň žáka, která je zároveň východiskem jeho motivace.
• Schopnost a úroveň sebehodnocení. 
• Volní vlastnosti. 
• Hodnotová orientace, touha po poznání, vzdělávání.... 

•  Postavení žáka ve třídě. 
• Pozice rodičů ve vztahu ke škole, k žákovi. aspirace rodiny. 
• Způsob provedení hodnocení učitelem. 
• Vztah žáka k  učiteli. 
• Bezprostřední důsledky konkrétního hodnocení  - zda bylo naplněno očekávání ze strany učitelů, rodičů i žáka.       

.