Individualizace ve vzdělávání
4. Příklad individualizovaného přístupu
Příklad:
Učitelka s dětmi v heterogenní třídě 3-6letých dětí pracovala na projektu „Kino“. Na základě poznatků získaných z předchozích dní měly děti připravit vše potřebné, aby se mohl rodičům prezentovat animovaný film, který společně děti vyrobily. Učitelka volila organizační formu skupinové práce, přičemž některé skupiny měly kooperovat. Děti samy navrhly, co je ještě třeba udělat, učitelka na základě jejich návrhů formulovala tři úkoly: připravit vstupenky, připravit sáčky na popcorn a udělat filmový plakát. Dětem bylo vysvětleno, co jednotlivé úkoly obnášejí a jak jsou náročné (učitelka používala grafické znázornění obtížnosti činností obrázky kuře-vrabec-sova). Děti si mohly následně zvolit, do jaké činnosti se chtějí zapojit. Jedna skupina chystala papíry pro skládání kelímků (kresba linií), druhá je podle předlohy skládala, další vyráběla vstupenky- někdo stříhal barevné čtvrtky, někdo na ně tiskl; další malovala plakát, přičemž někdo vytvářel pozadí, někdo psal a vystřihoval písmena dle předlohy, další je lepil. Učitelka sledovala práci dětí, jak se domlouvají, jak se jim pracuje, kdo případně potřebuje pomoc. Kdo zvolil úkol, který byl pro něj obtížný, či naopak lehký, byl povzbuzován, aby si klidně zkusil jinou obtížnost. Děti pracovaly zaujatě, domlouvaly se, při závěrečné reflexi práce vyjádřily spokojenost nad tím, čemu se věnovaly.Učitel má teda možnost individualizovat prostřednictvím:
- diferenciace obtížnosti vzdělávací nabídky - různá obtížnost činností, úkolů
- diferenciace míry jeho dopomoci realizaci činností a úkolů dítětem
- poskytováním možnosti volby dítěte (inspirace v alternativních přístupech- centra aktivit v Začít spolu, možnost řízení učení v Daltonském plánu
- vytváření individuálního vzdělávacího plánu či plánu pedagogické podpory