Individualizace ve vzdělávání

5. Východiska individualizace

1. Znalost vývojové psychologie- zákonitosti myšlení a učení předškolních dětí, jejich fyzického, psychického, emočního i sociálního rozvoje. Vývojové škály je nutné brát pouze orientačně a vždy dítě posuzovat s ohledem k jeho momentálním vývojovým možnostem. Pokud je dítě „napřed“, zařazujeme úkoly pro děti starší, pokud je „pozadu“, mělo by mít možnost plnit úkoly lehčí, aniž by se však cítilo nějak snižováno. Platí zde zásada „úspěch pro každé dítě“, ať jsou jeho možnosti jakékoli, dobrý učitel dokáže zajistit, aby každé dítě mohlo mít radost z úspěchu a svého pokroku.
2. Teorie zóny nejbližšího vývoje (Vygotskij)- proces učení je efektivnější, řeší-li dítě úkoly, které se nacházejí těsně nad úrovní jeho momentální úrovně (co je schopno zvládnout samo a bez pomoci)
3. Bloomova taxonomie cílů- hierachie obtížnosti sledovaných cílů
4. Teorie mnohačetné inteligence (Gardner) a jejím využití při plánování vzdělávací nabídky. 
5. Inspiraci přinášejí i alternativní vzdělávací programy, zejména Montessori pedagogika a program Začít spolu, které kladou důraz na roli prostředí.