Cíl vyučování
2. Techniky vymezení výukových cílů
Gagného technika (1965) vymezování cílů operacionální definicí.
- Cíl se vymezuje definicí zajišťující kontrolovatelnost a určující, jakým typem učení a za jakých podmínek má být cíle dosaženo.
- Definice má 4 složky:
- sloveso v dokonavém vidu - vyjadřuje pozorovatelnou činnost (rozpoznat, určit, …),
- popis třídy podnětů, na něž je třeba odpovědět (ze vzorků, všechny hodnoty, …),
- označení předmětu užívaného při činnosti (podle klíče, z tabulek, kružítkem, …).
- popis třídy správných odpovědí (správné označení, výsledek, pravidlo, …).¨
- Výukové cíle jsou formulovány jako úlohy se zadaným požadovaným výkonem.
- Složky pro měření výkonu žáka jsou:
- Požadovaný výkon žáka pro prokazatelnost dosažení cíle:
- Je vyjádřen formou pozorovatelného výkonu (činnosti žáka).
- Jednoznačné určení, co má žák vykonat (co má popsat, vysvětlit, vypočítat, …).
2. Podmínky výkonu mají upřesnit vymezení úkolu
- Rozsah výkonu (zpaměti, ústně, písemně, …).
- Způsob řešení (možnost volby x předepsaný způsob).
- Pomůcky (smí, nebo nesmí použít).
- Prostředí (kde – učebna, laboratoř, dílna, …).
3. Norma a kvalita výkonu, resp. kvantitativní údaj o minimální úrovni
požadovaného výkonu
- Limit správnosti (počet či procento správně vyřešených úloh).
- Limit času.
- Tolerance (s přesností na, …).
- Posouzení kvality (přesné, systematické, trvalé, podrobné, použitelné).
Tollingerová
(1970) modifikovala Magerovu
techniku.
- Za hlavní fáze vymezování považuje:
- specifikaci výkonu – operacionalizaci,
- kvalitu výkonu – kvalifikaci,
- jeho míru – kvantifikaci (jak dokonale to musí umět žák vykonat) a
- podmínky výkonu – kondicionalizaci.
- Při stanovování specifických cílů a při jejich konkrétní formulaci si můžeme pomoci následujícími otázkami:
- Co má žák umět vykonat?
- Jak kvalitně to má umět vykonat?
- Jak přesně či dokonale to má žák vykonat?
- Za jakých podmínek to má vykonat?
POŽADAVKY NA FORMULACI CÍLE:
Tab: Vymezení cílů (Stará, 2009, s. 20)

SLOVNÍČEK AKTIVNÍCH SLOVES:
Tab. Slovníček aktivních sloves (Kalhous & Obst, 2002, s. 280-281; Skalková,
2007, s. 122; Klapko, 2012, s. 33; Chocholoušková &
Hajerové Műllerová, 2019, s. 81).

CHYBY PŘI FORMULACI CÍLE:
- Formulace je příliš obecná (např. rozvíjet ekologické myšlení, znát větné členy, rozvíjet myšlení v oblasti finanční gramotnosti).
- Cíle nahrazují téma, obsah tematického celku či vyučovací hodiny (např. obojživelníci, český romantismus, podstatná jména, kresba lidské postavy, finanční gramotnost).
- Chybný adresát cíle - popisuje činnost učitele a nezaměřují se na aktivitu žáků (např. seznámit žáky s novým učivem, demonstrovat žákům pokus, vysvětlit žákům postup...).
- Formulace cílů umožňuje velmi různorodou interpretaci (např. žák popíše chráněné krajinné oblasti ČR).
POUŽITÁ LITERATURA:CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7
KALHOUS, Z. & OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7376-571-4.
KLAPKO, D. Mapování cílů kurikula - Posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN 978-80-87652-07-7
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
STARÁ, J. Plánování výuky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-418-1.