Cíl vyučování

2. Techniky vymezení výukových cílů

Gagného technika (1965) vymezování cílů operacionální definicí.

  • Cíl se vymezuje definicí zajišťující kontrolovatelnost a určující, jakým typem učení a za jakých podmínek má být cíle dosaženo.
  • Definice má 4 složky:

  1. sloveso v dokonavém vidu - vyjadřuje pozorovatelnou činnost (rozpoznat, určit, …),
  2. popis třídy podnětů, na něž je třeba odpovědět (ze vzorků, všechny hodnoty, …),
  3. označení předmětu užívaného při činnosti (podle klíče, z tabulek, kružítkem, …).
  4. popis třídy správných odpovědí (správné označení, výsledek, pravidlo, …).¨
Magerova technika (1962) vymezování úlohově orientovaných cílů.

  • Výukové cíle jsou formulovány jako úlohy se zadaným požadovaným výkonem.

  • Složky pro měření výkonu žáka jsou:

  1. Požadovaný výkon žáka pro prokazatelnost dosažení cíle:

    • Je vyjádřen formou pozorovatelného výkonu (činnosti žáka).
    • Jednoznačné určení, co má žák vykonat (co má popsat, vysvětlit, vypočítat, …).
2. Podmínky výkonu mají upřesnit vymezení úkolu

    • Rozsah výkonu (zpaměti, ústně, písemně, …).
    • Způsob řešení (možnost volby x předepsaný způsob).
    • Pomůcky (smí, nebo nesmí použít).
    • Prostředí (kde – učebna, laboratoř, dílna, …).
3. Norma a kvalita výkonu, resp. kvantitativní údaj o minimální úrovni požadovaného výkonu
    • Limit správnosti (počet či procento správně vyřešených úloh).
    • Limit času.
    • Tolerance (s přesností na, …).
    • Posouzení kvality (přesné, systematické, trvalé, podrobné, použitelné).

Tollingerová (1970) modifikovala Magerovu techniku.

  • Za hlavní fáze vymezování považuje:
      1. specifikaci výkonu – operacionalizaci,
      2. kvalitu výkonu – kvalifikaci,
      3. jeho míru – kvantifikaci (jak dokonale to musí umět žák vykonat) a
      4. podmínky výkonu – kondicionalizaci.
  • Při stanovování specifických cílů a při jejich konkrétní formulaci si můžeme pomoci následujícími otázkami:
  • Co má žák umět vykonat?
  • Jak kvalitně to má umět vykonat?
  • Jak přesně či dokonale to má žák vykonat?
  • Za jakých podmínek to má vykonat?

POŽADAVKY NA FORMULACI CÍLE:

Tab: Vymezení cílů (Stará, 2009, s. 20)

SLOVNÍČEK AKTIVNÍCH SLOVES:

Tab. Slovníček aktivních sloves (Kalhous & Obst, 2002, s. 280-281; Skalková, 2007, s. 122; Klapko, 2012, s. 33; Chocholoušková & Hajerové Műllerová, 2019, s. 81).


CHYBY PŘI FORMULACI CÍLE:

  • Formulace je příliš obecná (např. rozvíjet ekologické myšlení, znát větné členy, rozvíjet myšlení v oblasti finanční gramotnosti).
  • Cíle nahrazují téma, obsah tematického celku či vyučovací hodiny (např. obojživelníci, český romantismus, podstatná jména, kresba lidské postavy, finanční gramotnost).
  • Chybný adresát cíle - popisuje činnost učitele a nezaměřují se na aktivitu žáků (např. seznámit žáky s novým učivem, demonstrovat žákům pokus, vysvětlit žákům postup...).
  • Formulace cílů umožňuje velmi různorodou interpretaci (např. žák popíše chráněné krajinné oblasti ČR).

POUŽITÁ LITERATURA:

CHOCHOLOUŠKOVÁ, Z. & HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, L. Didaktika biologie ve vztahu mezi obecnou a oborovou didaktikou. Plzeň: Západočeská univerzita, 2019. ISBN 978-80-261-0846-7
KALHOUS, Z. & OBST, O. Školní didaktika. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7376-571-4.
KLAPKO, D. Mapování cílů kurikula - Posuzovací arch. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, 2012. ISBN 978-80-87652-07-7
MAZÁČOVÁ, N. Vybrané problémy obecné didaktiky. Praha: PedF UK, 2014. ISBN 978-80-7290-677-2.
STARÁ, J. Plánování výuky. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2009. ISBN 978-80-7290-418-1.