Vybrané současné trendy

2. Veřejná a komunitní archeologie

Veřejná archeologie je velmi široký pojem, který zahrnuje tradiční oblasti zájmu ochrany památek, managementu archeologického/historického/kulturního dědictví (Bureš 2014), ale i výrazně se rozvíjející oblasti popularizace vědy, celoživotního vzdělávání, až po zapojení veřejnosti do výzkumných aktivit (tzv. citizen science). Ochrana památek jde ruku v ruce nejen s jejich odborným a vědeckým výzkumem, ale také s plánováním rozvoje současného světa (stavební aktivity). Pro obojí je nutné snadné sdílení rozmanitých druhů dat.

Zásadní platformou integrace digitálních zdrojů české archeologie představuje Archeologický informační systém ČR (AISČR), který sestává z následujících segmentů:

Archeologická mapa ČR (AMČR, původně Archeologická databáze Čech, dnes informační systém pro sběr, správu a prezentaci dat o archeologických výzkumech, doplněný o digitální archiv dokumentů),

Praha archeologická (MADB, portál zpřístupňující arch. data na území Hlavního města Prahy),

Archeologický atlas ČR (portál popularizující nemovité arch. památky),

Archeologie online (portál prezentující informační zdroje spojené s archeologií v ČR),

Národní památkový úřad spravuje Informační systém o archeologických datech (ISAD), jehož jádrem je Státní archeologický seznam (SAS).

Popularizace archeologie také nabývá na stále větším významu, nejen na základě zájmu veřejnosti (ten je dlouhodobý; Holtorf 2007), či entuziasmu archeologů, ale zejména s uvědoměním, že obor je financován z veřejných zdrojů, a proto by měl veřejnosti své poznání poskytnout nazpět. Jelikož akademická archeologie je pro širokou veřejnost (a mnohdy i pro samotné archeology) nesrozumitelná, rozvíjí se tzv. veřejná archeologie (public archaeology) s důrazem na vzájemnou komunikaci oboru s veřejností (v ČR např. sdružení Veřejná archeologie pořádající každoroční konferenci Archeologie a veřejnost).

Komunikace s veřejností nemůže být pouze jednostranná (jak tomu bylo v minulosti) a vyžaduje aplikaci různých forem v ohledu na rozdílné cílové skupiny (Merriman 2004). Pokud se jedná o systematickou spolupráci profesionálů s určitým kolektivem (např. dětský zájmový kroužek, sdružení, spolek atd.), pak hovoříme o archeologii komunitní. Velkou roli v tomto ohledu hraje archeologie experimentální (vědecké ověřování výzkumných hypotéz a modelů), experienciální (zážitky slouží pro vzdělávání a zábavu) či jejich propojení (archeoskanzeny, archeoparky, festivaly jako např. Krumbenowe).

Veřejná i komunitní archeologie vede ke zvýšenému zájmu o místo a region, kde lidé žijí, k posílení identity (lokální, regionální, národní), a tímto postupně také k opětovnému veřejnému zájmu o ochranu historického/archeologického dědictví (který dostal velké rány v období komunismu, ale i kapitalismu).