Hlavní světlo
4. Rembrandt
Rembrandt – označení je pojmenováno podle Rembrandta
Harmenszoona van Rijna, holandského malíře 17. století, který byl známý tím, že
používal zemité tóny a zlatavé odlesky k orámování tváří svých portrétovaných.
Jeho malířský styl se vyznačoval tím, že se soustředil na osvětlení obličeje
portrétovaného a přidával detaily kolem něj, čímž využíval vrozenou lidskou
přitažlivost obličeje.
Výsledkem jeho přístupu je, že jedna polovina obličeje
subjektu je plně osvětlená, zatímco druhá polovina je v částečném stínu. Jedním
z poznávacích znaků Rembrandtova osvětlení je přítomnost malého obráceného
trojúhelníku světla pod okem subjektu, obvykle podél tváře. Pro dokonalé
provedení tohoto typu osvětlení nesmí být trojúhelník světelného stínu širší
než délka oka a delší než nos fotografované osoby.
Výsledkem Rembrandtovy techniky osvětlení je náladový a
dramatický efekt. Tento typ techniky osvětlení se často hodí k tmavým pozadím
za fotografovaným objektem, které staví fotografovaný objekt do popředí.
