Náboženství
3. Magie
3.3. Čisté a nečisté - Mary Douglas
Pojem nečistoty jedním z důležitých klíčů ke
studiu náboženství. Kategorie nečistoty je kulturní univerzálií, každá společnost zná a používá
pojem nečistého, ať už ve významu hygienickém nebo ekologickém, nebo
sociálním, existenciálním nebo metafyzickém – všude existují nějaké předměty,
bytosti, činnosti, období… považovány za nečisté. Nečisté je
něco, co narušuje rovnováhy, ničí hranice, plodí destruktivní okolnosti…
Kategiorií čistého a nečistého se zabývala např. antropoložka Mary Douglas (Purity and Danger, 1966), přičemž přihlížela zejména k jídelním tabu. Mary Douglas vymezuje, že každá společnost si vytváří řád, který je ucelený, nepochybný, závazný – člověk si vytváří symbolické systémy klasifikace, díky kterým se nám svět jeví jako přehledný a pochopitelný, nicméně řada věcí do našeho řádu nezapadá; je to jakýsi odpadní produkt našeho klasifikačního úsilí – nesrozumitelné, nezařaditelné – nečisté/znečišťující. Douglas říká, že nečistotě a špíně se vyhýbáme ani ne tak ze zdravotních důvodů (hygienické návyky odlišné a mnohdy i racionálně nepodložené), ale spíše z důvodů symbolických (špína a nečistota ohrožují řád, smysl, význam – nečistota je nemístná…); existují tak nejen nevhodné věci, ale i souvislosti – např. boty (nejsou n
ečisté samy o sobě, ale
třeba na stole). Obraz nečistoty zahrnuje obraz vztahu řádu k chaosu, bytí
k nebytí, formy k beztvarosti, života ke smrti. Proto je pojem
nečistoty jedním z důležitých klíčů ke studiu náboženství.
Kulturní (náboženské) rozmanitosti představ čistoty a nečistoty vychází z kulturní (náboženské) rozmanitosti systémů klasifikace.
Např. různá potravní tabu.