3.1. Školní preventivní strategie
- školní
preventivní strategie je dlouhodobým preventivním programem pro školy a školská
zařízení,
- je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z
příslušného rámcového vzdělávacího programu, popř. přílohou dosud platných
osnov a učebních plánů,
- vychází z omezených časových, personálních a finančních
investic se zaměřením na nejvyšší efektivitu, jasně definuje dlouhodobé a
krátkodobé cíle, je naplánována tak, aby mohla být řádně uskutečňována,
- přizpůsobuje se kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy
či specifické populaci jak v rámci školy, tak v jejím okolí, respektuje rozdíly
ve školním prostředí,
- oddaluje, brání nebo snižuje výskyt rizikových forem
chování, zvyšuje schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí,
- má dlouhotrvající výsledky, pojmenovává problémy z oblasti rizikových forem
chování,
- pomáhá zejména těm jedincům, kteří pocházejí z nejvíce ohrožených
skupin (minoritám, cizincům, pacientům či dětem) při zajištění jejich
lidských práv a povinností,
- podporuje zdravý životní styl, tj. harmonickou
rovnováhu tělesných a duševních funkcí s pocitem spokojenosti, chuti do života,
tělesného i duševního blaha (výchova ke zdraví, osobní a duševní hygiena,
výživa a pohybové aktivity),
- poskytuje podněty ke zpracování Minimálního
preventivního programu (Preventivní strategie [online] 2017),
- preventivní strategie se dělí
do dvou skupin:
- snižování nabídky (menší dostupnost návykových látek),
- snižování poptávky (menší zájem o návykové látky).
Ani dobře míněné akce nemusí
mít pozitivní efekt. Dokonce mohou působit škodlivě. Např. přednáška pro
dospívající někdy ještě vzbudí větší zájem a chuť experimentovat s drogami.
Jakákoliv jednorázová akce nemůže nahradit systematickou a soustavnou
preventivní práci (Nešpor, 2011).