Záškoláctví

1.1. Jaké jsou nejčastější spouštěče záškoláctví

Příčiny záškoláctví

1. Negativní vztah ke škole

• subjektivně vnímané vysoké požadavky a nároky na dítě z hlediska školních povinnost povinností. Pokud je dítě přetěžované a nároky neodpovídají jeho možnostem, pak může mít zvýšenou obavu ze selhání, strach, že školu nezvládne, pocit, že je neschopné, nešikovné, nemožné. Takové pocity ho ohrožují nejen v tom smyslu, že ho mohou dovést k odmítání chodit do školy a somatizaci (přenesení psychických problémů do tělesné oblasti: dítě začne každé ráno bolet bříško, může mít horečky, bolesti hlavy a podobně), ale také rizikem rozvoje depresí a úzkostných poruch,
• svou roli může sehrát také snížené rozumové nadání, které má za následek obtížnější zvládání školních povinností a větší pravděpodobnost, že se dítě ocitne v pozici outsidera a bude vyloučeno z kolektivu. Také učitelé mohou na dítě reagovat negativně nebo nad ním takzvaně zlomit hůl. Na druhé straně i mimořádné rozumové nadání dítěte je spojené s tím, že se dítě ve škole nudí a může mít vyšší tendenci chodit za školu,
• vliv mají i specifické poruchy školních dovedností (dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie a jiné) a poruchy pozornosti. Pro dítě je pak obtížnější látku zvládat a je více ohrožené zesměšňováním ze strany spolužáků, případně negativními reakcemi učitele, který nemusí mít dostatek trpělivosti. To všechno snižuje chuť dítěte chodit do školy,
• negativní vztah ke škole může být založený také na neurotizaci dítěte, to znamená, že dítě si postupně vypěstuje úzkost, může být plné obav a negativních představ o tom, jaký bude další den ve škole. Úzkost může vycházet z mnoha nepříjemných zkušeností a zážitků.

Dítě si může vypěstovat strach:

• z některého vyučovacího předmětu a z jeho zkoušení,
• z nespravedlivého hodnocení nebo z osobnosti učitele, případně z trestů spojených s neúspěchem, a to na straně učitele i rodiny.

Další možnou cestou k neurotizaci jsou také vztahy ve třídě. Dítě může být v pozici neoblíbeného, přehlíženého, oblíbeného terče zesměšnění a podobně. Může se pak spolužáků bát a celá situace se může pohybovat v intencích šikany, kdy si dítě pochopitelně vypěstuje skutečný odpor ke škole, který se často projevuje i somatickými příznaky (tělesnými příznaky, zdravotními problémy) a v klinických kategoriích se může začít rozvíjet školní fobie.

2. Vliv rodinného prostředí

Příčinou mohou být dysfunkční vztahy uvnitř rodiny, nezájem rodičů o dítě a jeho školní i osobní prospěch, zanedbávání dítěte. Problematická může být na druhé straně také přehnaná péče o dítě a kladení příliš vysokých nároků na školní výsledky i výkony v jiných oblastech, trestání za špatné známky, neakceptování selhání dítěte. Mezi další příčiny patří také nejednotnost rodičovské výchovy, přemrštěná přísnost nebo naopak shovívavost, ale i lhostejnost a nezájem o dítě a jeho život.

Důležitou roli hrají také hodnoty rodiny. Pokud vzdělání zaujímá v žebříčku hodnot rodiny nevýznamné místo, pak je pravděpodobné, že dítě toto pojetí převezme a nebude považovat chození do školy za důležité. Navíc v takových případech rodiče dítěti absence často omlouvají, jen velice zřídka spolupracují se školou. Atmosféra v rodině, výchovný přístup, vztahy mezi jejími členy a celková situace rodiny mají na dítě zásadní vliv. Proto je vždy potřeba se rodinou detailně zabývat a hledat v ní jak možné příčiny, tak i řešení.

3. Způsob trávení volného času

Mezi příčiny záškoláctví patří také nevhodný a nekonstruktivní způsob trávení volného času, často související s negativním vlivem vrstevníků v partě, závislostním chováním projevujícím se zneužíváním drog a sháněním peněz na ně, ale i chudoba dítěte nebo rodiny způsobující obstarávání peněz nelegálním způsobem. Méně viditelným problémem je také nezájem rodičů o volný čas dítěte kvůli pracovní vytíženosti, nezájmu nebo osobním problémům, neorganizované trávení volného času a neschopnost najít v nějaké aktivitě uspokojení.

4. Psychický stav dítěte, osobní problémy, psychická nepohoda, psychická porucha, traumatické zážitky, omezené sociální kompetence dítěte

• Osobní problémy a psychická nepohoda dítěte mohou zásadně působit na jeho celkovou schopnost učit se, soustředit se ve škole, zapojovat se do kolektivu a podobně. Patří mezi ně například starost o vlastní zdraví nebo zdraví blízkých, konflikty v rodině, neshody se sourozenci, konflikty s kamarády, zklamání v nejrůznějších kontextech, stěhování nebo další důležité změny, stres spojený s výkonem ve volnočasových aktivitách (sportovní utkání, hudební soutěž a jiné).
• Důležitý vliv mohou mít také psychické poruchy, disharmonický vývoj osobnosti a tendence k sebedestruktivnímu jednání. Trpí-li dítě například depresemi nebo úzkostnými poruchami, škola pro něj v jeho představách vůbec nemusí být bezpečné místo. Může mít obavy téměř ze všech situací, do kterých se ve škole dostává – podání výkonu při písemce nebo zkoušení, ocitnutí se ve středu pozornosti, když mluví nebo je zkoušené, komunikace se spolužáky, s učiteli, strach, že se ztrapní, strach ze špatné známky a následné reakce rodičů, … Navíc pak má dítě opět plnou hlavu starostí a nedostává se mu energie na školní práci. Úzkostné dítě svou energii vyčerpá obavami a ty mu znemožní podat výkon, který by odpovídal tomu, co skutečně umí (tréma při písemce, zkoušení a podobně), depresivní dítě pak bývá spíš apatické, bez zájmu o školu, spolužáky, probíranou látku, vlastní úspěšnost, … Dítě má tedy hned několik důvodů, proč se škole vyhýbat.
• Záškoláctví může být vyvolané také příčinou, která na první pohled se školou nesouvisí. Například pokud dítě zažilo v jakémkoli prostředí nějaké trauma, může to způsobit jeho zvýšenou úzkostnost, strachy, nejistotu, potíže v kontaktu s vrstevníky, dospělými nebo lidmi obecně. Může mít problémy se soustředěním, poruchy paměti, zvýšenou únavnost, neschopnost otevřít se novým věcem. To vše je způsobené tím, že jeho vědomí je zaplavené traumatickým zážitkem a nedaří se mu vnímat výuku nebo plnit úkoly. Může být až rezignované, bez zájmu o cokoli.

• konfliktní rozvod rodičů, 
• fyzické nebo psychické týrání, případně jednorázový extrémní trest, 
• sexuální zneužití nebo zneužívání, napadení,
• přítomnost při nějaké nehodě nebo katastrofě, 
• smrt blízkého člověka, případně i domácího miláčka,
• těžší úraz, vážná nemoc, 
• domácí násilí v rodině a podobně.

• Omezené sociální kompetence dítěte znamenají, že si neosvojilo dostatek takových vzorců chování v komunikaci a ve vztazích s lidmi, které mu umožní dobře se adaptovat na sociální situace, navazovat zdravé a rovné vztahy s vrstevníky, prosadit se ve skupině, bránit se případnému zesměšnění nebo zradě, zaujmout ostatní, … Takové dítě často dobře nerozumí chování ostatních a i jeho chování může pro druhé být nesrozumitelné. Tím je dítě ohroženo zejména vyloučením z kolektivu, šikanou, sociální fobií a tím samozřejmě i záškoláctvím.

5. Vzdělání a škola v žebříčku hodnot dítěte, důležitost školy v kontextu ostatních zájmů

Tento problém se týká hlavně dětí, které se intenzivně věnují nějakému sportu nebo uměleckému oboru a vynikají v něm. Je pak jasné, že i rodina je v jejich zájmu podporuje a často obětuje mnoho pro to, aby dítě mělo ty nejlepší podmínky a mohlo se dostatečně rozvíjet v tom, v čem vyniká. Hrozí pak, že pro dítě škola není důležitá, nepovažuje za nutné, aby se učilo, a někdy dokonce aby do školy chodilo. A není výjimkou ani to, že rodiče dítě ze školy omlouvají častěji a ochotněji než obvykle.

6. Zdravotní omezení, jakýkoli hendikep, výrazná odlišnost dítěte

Dítě se snadněji může stát terčem posměchu, může mít problémy vydržet sedět, může pociťovat větší diskomfort, může mít pocit, že ve škole nemá pochopení. Může prožívat stud před ostatními a strach ze zesměšnění, a to výrazně více než ostatní děti. Může být také zvýšeně úzkostné a více vázané na rodinu a svůj řád a režim. Z toho vyplývá riziko, že se bude chtít škole vyhnout.