Jaká je prevence týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

1.1. Druhy zneužívání a týrání

Maltreatment – špatné zacházení

Tento pojem je velmi komplexní. Kromě nejrůznějších variant týrání, zneužívání, zanedbávání a sexuální viktimizace, existuje řada dalších faktorů, které pod tento jev můžeme zahrnout. Patří sem především požívání a zneužívání návykových látek a jejich přístupnost a dostupnost v dětském světě, psychické, emoční a mentální obtíže, a dále i tzv. „sociální toxiny“, jako působení médií, dostupnost a podbízivost erotiky, tlak společnosti (Kovařík, J., 2004).

Syndrom deprivovaného dítěte

Jako první na citovou deprivaci upozornil prof. Matějček, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech. Byl významným reformátorem v péči o děti, kde má nezastupitelnou úlohu rodina. Byl také spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. „U dětí, které dlouho musely žít v prostředí citově chudém, pozorujeme často, že mají vážné obtíže v citových vztazích na všech dalších vývojových stupních.“ (Vágnerová, M., 2008).

Tělesné týrání

Dle definice Zdravotní komise Rady Evropy z roku 1992 znamená týrání: „Tělesné ublížení dítěti anebo jeho nezabránění, případně nezabránění utrpení dítěte včetně úmyslného otrávení nebo udušení dítěte, a to tam, kde je určitá znalost či důvodné podezření, že zranění bylo způsobeno, anebo že mu vědomě nebylo zabráněno.“ (Pőthe, 1996). V naší kultuře, kde stále nejsou postihovány tělesné tresty dětí, se snadno přechází k týrání, přičemž hranice mezi trestem a týráním je téměř neidentifikovatelná. Nejčastěji bývají ohroženi kojenci a batolata v prvním a druhém roce života, kdy mnoho dětí na následky týrání umírá z důvodu nemožnosti se bránit. Ve zbytku odhalených případů zůstává kolem 50 % dětí celoživotně tělesně, smyslově, mentálně nebo kombinovaně postiženo.

Psychické týrání

„Jedná se o takové formy chování k dítěti, které mají negativní dopad na citový vývoj dítěte, jeho chování, osobnost a sebehodnocení, či negativní dopad na rozvoj interpersonálních vztahů“. Psychické týrání může být samotné, ale nejčastěji je doprovodem tělesného týrání a sexuálních zneužívání. Psychické týrání má složku aktivní, což jsou nadávky, ponižování, zesměšňování, a složku pasivní, která značí nezájem, neláska, nevšímavost, ignorace k dítěti (Fisher, 2009, Matějček, 1995).

Sexuální zneužívání

Každé vystavení dítěte sexuálnímu zneužití, jež vede k uspokojování sexuálních potřeb, většinou dospělé osoby v roli pachatele, je sexuální zneužívání Child Sexual Abuse (CSA). CSA zahrnuje všechny formy sexuálního chování, tedy i ty, ke kterým dítě na první pohled dává svůj souhlas, protože není schopno rozlišovat míru závažnosti a dopadu. Toto jednání má za následek těžký dopad na další vývoj dítěte (Fisher, 2009). Sexuální zneužívání dělíme na:

• nekontaktní, např. setkání s exhibicionisty, obnažování se před dítětem, masturbace, pozorování nahého dítěte za účelem vlastního ukojení, vystavení dítěte pornografickým záznamům, přinucení dítěte sledovat soulož,  
• kontaktní, kdy dochází k pohlavnímu styku v různých formách – osahávání, obtěžování, znásilnění, incest, sexuální útok s následkem smrti,
• sexuální využívání dětí, je posledním typem a charakterizuje vystavení dítěte např. natáčení pornografie, prostituce, rituální zneužívání, sexuální turismus.

Zanedbávání

Nedostatek péče o dítě vede k újmě v jeho vývoji v oblasti tělesné i duševní. Zanedbanost se, na rozdíl od deprivace, převážně týká prostředí a společnosti s nízkým socioekonomickým statusem a nedostatečnou hygienou. Formy zanedbávání se dělí podle funkcí, které ve výsledku jeho působení nejsou naplněny. Jedná se zejména o tělesné zanedbávání (nedostatek jídla, přístřeší, oblečení, špatná hygiena, zanedbávání lékařské péče), nedostatečné bezpečí (ponechávání bez dozoru, umožňování vstupu dítěte do nebezpečných situací), neuspokojování emocionálních potřeb, zanedbávání výchovy a vzdělávání, bránění ve školní docházce (Matějček, 1995).