Jaká je prevence týrání, zneužívání a zanedbávání dětí

1.2. Zvláštní formy CAN

Systémové týrání

Týrání dítěte systémem, který by měl sloužit jako pomoc oběti, k ochraně, péči, vzdělávání apod., ale nesprávnými přístupy k dítěti dochází k týrání, strádání, utrpení a ubližování dítěti systémem. V oblasti soudnictví a sociálně-právní ochrany dítěte může docházet k systémovému týrání např. v situacích, kdy je dítě odebráno z rodiny, zbaveno rodinného prostředí, ačkoliv by bylo možné vzniklou situaci řešit např. sanací či jinou pomocí rodině. V oblasti školství se může jednat o přetěžování dítěte, dítě může trpět např. úzkostmi, psychosomatickými problémy, školní fobií apod. V oblasti zdravotnictví může docházet k nesprávným přístupům k dítěti např. v průběhu lékařských vyšetření, hospitalizace dítěte apod.

Sekundární viktimizace

Sekundární viktimizace znamená tzv. „druhotné zraňování dítěte“. Jedná se o případy, kdy se dítě stalo obětí trestného činu (např. sexuálního násilí, fyzického týrání) a podruhé se stává obětí nesprávného přístupu při vyšetřování tohoto činu. Může se tedy jednat o nedůvěru dítěti při výslechu, svalování viny nebo spoluviny na dítě, nesprávně vedené nebo zbytečně opakované výslechy, lékařská vyšetření apod.

Münchhausenův syndrom by proxy (v zastoupení)

Jedná se o případy, kdy si rodiče nebo jiná pečující osoba domýšlejí příznaky nemocí u dítěte, v závažnějších případech pak zkreslují výsledky lékařských rozborů (např. přidáváním krve dítěte do vzorku moči). U dítěte se tak projevují výsledky, které jsou lékařsky nevysvětlené, není nalezena jejich příčina. Dítě je zbytečně vyšetřováno, hospitalizováno, v horších případech i zbytečně operováno. Pachatelé mívají buď zdravotnické vzdělání, nebo příznaky nemocí sami studují. Příčinami pro toto chování mohou být:

• psychický problém u pachatele,
• přehnaně hyperprotektivní výchova, kdy pečující osoba s dítětem přichází k lékaři při sebemenším příznaku nemoci,
• finanční výhody – např. u zaměstnaných matek, které s nemocným dítětem zůstávají doma, nebo pro zvýšené sociální dávky u dlouhodobě nemocného dítěte,
• touha po zájmu o osobu pachatele – nejčastěji u osob, které pociťují nedostatek zájmu o svou osobu v blízkém okolí.

Tento nedostatek si tak kompenzují u lékařů, zdravotníků, u okolí, které pachatele lituje či obdivuje za zvládání péče o „tolik nemocné dítě“.