Kulturní dědictví jako diskurz - materiály k přednášce

ADD celkově postrádá očekávání "akce" nebo kritického zapojení ze stran návštěvníků.

To jde přímo proti pojetí paměti tak, jak jej v sociálních vědách etablovali Pierre Nora (1989 - ‘Between memory and history:), John Urry (1996 - ‘How societies remember the past’) nebo Gaynor Bagnall (2003 - ‘Performance and performativity at heritage sites’). Podle nich je paměť úzce spojena s performativitou a aktem vzpomínání, který se děje na tzv. "místech paměti" (existujících i imaginárních).

Zájem o dědictví a "heritage tourism" sílí od 2. světové války. Patrick Wright (1985 - On Living in an Old Country) zdůrazňuje, že v době změn a zpochynění starých sociálních hierarchií lidé tíhnou k nostalgii po starých pořádcích (jež nemusely být vůbec spravedlivé) - na tuto poptávku pak reaguje "heritage tourism" svou nabídkou, v důsledku tak utužuje konzervativní nároky a napomáhá k zachování nerovností. (Dědictví je tak politickým nástrojem, zejména v rukou konzervativců).   

David Lowenthal (1998) toto nazývá "reakční nostalgií"