Kulturní dědictví jako diskurz - materiály k přednášce

3. "Dědictví" a kulturní řád

Na jednu stranu je "dědictví" o podpoře konsensuální verze historie (v té době platné oficiální podoby historického narativu) státem schválenými kulturními institucemi a elitami za účelem regulace kulturního a sociálního napětí v současnosti.

Těmito institucemi jsou muzea, archivy, galerie, úřady ochrany památkové péče - zřízeny státem, vytváří vlastní legislativu a vykonávají nejen informační službu veřejnosti, ale současně i dohled a posudkovou činnost. Elity jsou tvořeny profesionálními experty v oboru (historikové, etnologové, památkáři, muzejníci atd.)

Na druhé straně může být dědictví také zdrojem, který slouží ke zpochybňování a předefinování přijatých hodnot a identit řadou skupin.

Dědictví nemusí nutně znamenat stagnaci kulturních hodnot a významů, ale může být také o kulturní změně.

Může se jednat například o přepracování smyslu minulosti podnícené kulturními, sociálními a politickými potřebami současnosti. Může se měnit a rozvíjet, nebo i zpochybňovat způsoby, jak jsou skupiny a komunity vnímány a klasifikovány ostatními.

Dědictví je o vyjednávání - o využití minulosti (kolektivních nebo individuálních vzpomínek) k vyjednávání o nových způsobech bytí a vyjadřování identity.