Muzeologie a její vývoj

3. Kritická muzeologie

Nejnovější proudy v muzeologii rozšiřují záběr mimo klasická kamenná muzea, ale promýšlí a zahrnují i takové paměťové platformy jako kulturní centra, spolky na ochranu kulturního dědictví, památníky či výtvarné galerie (ne jako prodejní, ale současně jako vzdělávací prostory). 

Vzhledem k tomu, že muzea jsou historicky spjata s kolonialismem, imperialismem a evropskou misionářskou prací v koloniích, mají morálně a politicky problematickou minulost. Muzea shromažďují ve svých sbírkách předměty férově i neférově zakoupené (pokud vezmeme v potaz podhodnocení předmětu na nerovném trhu mezi západním nákupčím a tvůrci z rozvojového světa), ale velká část muzejních sbírek byla ukradena jako válečná kořist nebo jinak odebrána bez souhlasu lidí nebo komunity, která je vlastnila. Muzea spolu se svými sbírkami – a sběrateli – sehrála klíčovou roli při vytváření a reprodukce dominance koloniální Evropy a narativů o kulturní nadřazenosti. Kritická muzeologie zpochybňuje tyto předpoklady. 

Na jednu stranu byli antropologové v minulosti aktivně zapojeni do problematických sběratelských postupů posledních dvou století, na stranu druhou to byla právě antropologie, jež přinesla základní impulzy pro vznik kritické muzeologie na konci 20. a na počátku 21. století. Nejprve bylo nutné promyslet a vyrovnat se s touto koloniální minulostí antropologie a uvědomit si nerovné mocenské vztahy mezi zapojenými aktéry.