Diktáty

3. Technika diktování a psaní diktátů

Technika diktování má své zásady. Učitel přečte nejprve celý text, je-li souvislý. Celý diktát
sestávající z jednotlivých vět nebo slov se předem nečte. Podle potřeby učitel vysvětlí méně
užívané výrazy. Text diktuje učitel po větách a věty po přirozených úsecích. Při čtení
zachovává příslušnou intonaci a dbá pravidel spisovné výslovnosti. Tempo volí přiměřené.
Sleduje žáky, zda jeho diktování stačí. Pokud jsou v textu pauzy vyznačené v písmu čárkou,
zachovává je, avšak příliš nezvýrazňuje. Není správné vytvořit u žáků záměrně nebo nechtěně
zvyk napsat při každé pauze čárku. Důležité je chování učitele při diktování. Má stát před
lavicemi a nepřecházet. Bude tak mít žáky na očích a bude moci sledovat průběh jejich práce.
Po skončení diktování přečte učitel ještě jednou celý text a dá žákům čas na případnou opravu.
Učitel vyslovuje jasně, ale přirozeně. V žádném případě výslovností nenaznačuje pravopis.
Opětovné volné přečtení celého textu v závěru má i obecnější výchovný dosah. Vytváří totiž
v žácích návyk vracet se k vykonané práci a korigovat ji. Není vhodné nechat číst některého
z žáků, protože ten se pak nemůže plně soustředit na opravování.

Elementární základy pravopisného výcviku klade již první ročník, a to tím, že zprostředkovává žákovi první vhled do psané podoby jazyka. V 1. ročníku má proto významnou roli výcvik v bezchybném opisování. Žák se na počátku školní docházky rovněž učí převádět zvukovou podobu jazyka do grafické na základě diktátu. Poznává i první pravopisné pravidlo o psaní velkého písmena na začátku věty a příslušného interpunkčního znaménka na jejím konci.
Diktáty zařadíme až v době, kdy začneme psát psací písmo. Budeme postupovat velice citlivě, abychom v dětech nevyvolali strach. Nejdříve diktujeme pouze písmena, později krátká jednoslabičná slova. Podle uvážení přidáme slova obtížnější a věty. Při diktování slov obsahující i/y, skupiny di, ti, ni, bě, pě, vě, mě a neznělé souhlásky vždy řekneme, jak se slovo píše! Zpočátku si žáci nepamatují všechna psací písmena, proto nedokáží diktované slovo napsat. V takovém případě doporučujeme napsat písmeno odlišnou barvou přímo do žákova sešitu (ne však červeně, abychom jej nestresovali), aby mohl pokračovat dál. Takto zapsané písmenko si s největší pravděpodobností zapamatuje. Práce žáků hodnotíme pozitivně a přidáme raději individuální domácí úkol. Láskyplný přístup k dětem se vyplatí. „Je lépe nejprve diktovat slova na popisovací tabulky, společně zkontrolovat a pak smazat. Když žákům něco nepůjde, položme si otázku: Chci je to naučit, nebo jim ukázat, že to neumějí?“