Diktáty

6. Hodnocení a klasifikace diktátů

Pojmy nesmíme směšovat a zaměňovat. Hodnotíme často, zejména slovně, neboť hodnocení
má plnit motivační roli. Klasifikace je vyjádřena známkou, pro jejíž stanovení musí existovat
určitá norma – obecná a individuální norma učitelova. Stupnice znamének musí pamatovat
na to, že každý klasifikační stupeň musí mít určité rozpětí v počtu chyb.
„Upozorňujeme důrazně, že klasifikační řád nezná žádné mezistupně, a proto jich nebudeme
užívat, tj. neznámkujeme číslicí se znaménkem plus nebo minus.“
Obvykle si učitel podle zkušenosti a srovnáním různých výkonů žáků stupnici upraví. Je také třeba připomenout, že každý diktát je hodnotitelný podle své obtížnosti, mohlo by se i uvést, že i třídy nebývají stejné atp. Hodnotit diktát (ale i jakýkoli psaný projev) jen počtem chyb je nesprávné. Obvykle takový postup poškozuje žáka a nepodává věrný obraz o úrovni jeho pravopisných dovedností. Za vážné chyby považujeme ty, které porušují základní pravidla, které jsou v neshodě s rázem českého pravopisu. Jestliže však žáci nebyli s příslušným jevem, v němž chybovali, ještě seznámeni, neznají pravidlo, nesprávné psaní opravíme, ale nehodnotíme Může se stát, že diktát dopadne špatně, že většina žáků se v něm dopustila mnoha chyb. V tom případě by se měly výsledky anulovat a analyzovat příčiny, proč se tak stalo. Závěrem je třeba zdůraznit, že diktát nemůže být hlavním ukazatelem znalostí z předmětu český jazyk. Neúspěch v jednom diktátu nemůže žáka vážně postihnout a je nepedagogické neúspěch mu připomínat. Diktátu má učitel využívat jako jiného prostředku prověřování znalostí a dovedností. Má sloužit k informaci o úrovni pravopisných dovedností a účinnosti učitelovy práce.