Úvod do zpracování měření

2. Chyby a nejistoty měření

Vždy se samozřejmě snažíme hledané veličiny měřit s co největší možnou přesností. Vlivem nedokonalosti měřicích přístrojů i lidských smyslů ovšem dochází u každého měření k chybám a nepřesnostem. Přesnost měření fyzikální veličiny je omezena především použitým měřidlem. Výsledky měření ale jsou ovlivněny také metodou měření a kvalifikovaností obsluhy měřicího přístroje (tedy osobou měřícího) i vnějšími podmínkami, při kterých měření probíhá, jako např. změnami teploty vzduchu, vlhkosti nebo tlaku vzduchu.

Takzvané systematické chyby měření jsou vázané na konstrukci měřící soustavy nebo metodiku měření, tedy na již zmíněný standardizovaný způsob provádění konkrétního měření. Mohou vzniknout jak například chybným ocejchováním stupnice měřicího přístroje nebo jeho nesprávným použitím, tak třeba i jen nevhodnou pozicí měřící osoby vůči stupnici při jejím odečítání. Proto je na řadě ručkových měřicích přístrojů součástí stupnice úzké zrcátko, které zajišťuje, že když bude při pozorování stupnice jedním okem tenká ručka měřicího přístroje v zákrytu se svým odrazem v zrcátku, je pozorovatel přesně kolmo ke stupnici. Pokud tomu tak není a vidíte vedle ručky v zrcátku její odraz, znamená to, že odečítáte ze stupnice umístěné za ručkou měřicího přístroje s geometrickou chybou danou pozorovacím úhlem. Pak by bylo měření zjevně zatíženo soustavnou chybou.