Úvod do uplatnění etických principů v ošetřovatelské praxi

10. Význam etiky v ošetřovatelské profesi

Ošetřovatelství je  samostatný vědní obor, a tak má i svou samostatnou teoretickou základnu.  Komplexní a holistická péče o pacienta  bývá ovlivňována teoriemi, které vycházejí z různých filozofických a psychologických směrů.  

Křesťanská kultura byla historicky ovlivňována antickými, filozofickými, vědeckými a mravními formami a obsahy, což mělo vliv na praktické konání. Kontext doby a společenského zřízení ovlivňovaný  poznatky dané doby, aktuálním náhledem na zdraví a společenským konsensem v akceptovatelnosti hodnot a dalšími aspekty života vyžadoval do určité míry vždy i péči jedince o sebe sama. 

Vznik křesťanství však přinesl do filozofie bytí trpícího jedince a pomoc bližnímu svému, což mělo vliv na rozvoj ošetřovatelské péče a také etického vnímání (Taylor a McLaughlin Renpenning, 2011).

Tzv. "geriatrizace" medicíny, zvyšující se počet pacientů z různých kulturních prostředí, potřeba paliativní péče a další situace činí dnes etiku a komunikaci v ošetřovatelské praxi nepostradatelnou.

Etika odpovědnosti, rozpracovaná v 70. letech 20. století německo-americkým filozofem Hansem Jonasem je považována za teoretický podklad pro současné pojetí pomáhajících profesí (Opatrná a Opatrný, 2017).

V profesi všeobecné sestry  je s význam etického přístupu k pacientů zásadní v oblastech :

• komunikace
• empatie
• respektu a zachování lidské důstojnosti
• vzájemné důvěry