Čtenářské strategie

5. Propojování

Cíl:  dítě/žák si uvědomí, jak literární text souvisí s tím, co sám zažil, co zná, jaké jsou jeho představy a zkušenosti. 

”Při hledání souvislostí jde o aktivaci představivosti dětí a významových schémat, která již mají vytvořena na základě jejich předchozí zkušenosti s daným tématem či situací.” (Rybárová, 2016, s.56) 

Tato strategie je klíčová pro vybavení si tzv. “backward knowledge”, informací, se kterými dále pracujeme při vytváření mentálních představ. Je tedy významná pro vznik porozumění. Je velmi obtížné porozumět textu, pokud čtenář nemá oporu v podobě své vlastní předchozí zkušenosti či znalosti tématu. K propojování může docházet na několik úrovních:

•  “Já-text”:  text spojován s osobní zkušeností nebo znalostí. Např. si vybavíme vlastní emoce v podobné situaci, kterou nyní zažívá literární postava, což nám pomůže lépe porozumět jeho následné reakci. 
•  “Text-text”: vybavíme si znalosti a zkušenosti z jiných příběhů na dané téma (hovoříme o tzv. intertextovosti). Např. si vzpomeneme, že známe jinou pohádku, kde princ plní tři úkoly, což nám umožní předvídat, že teď sice hrdina neuspěje, ale potřetí již ano. 
• „Svět – text“:  text je propojován s hlubšími znalostmi o světě; tato úroveň se týká až starších čtenářů, kteří již disponují potřebnými znalostmi.

 Při rozvoji strategie propojování můžeme pomoci vhodnými otázkami, např.: Zažil jsem někdy něco podobného? Co víš o tomto tématu? Četl jsi, viděl jsi někdy něco podobného? apod.

Strategie propojování se uplatní jak ve fázi evokace, tak ve fázi uvědomění si informací a fázi reflexe.