Čtenářské strategie

5.1. Příklad propojování

BRAUNOVÁ, Petra, 2012. O chlapci, který spadl z nebe. V Praze: Albatros, 93 s. ISBN 9788000029047.

Ukázala jsem dětem knihu, ale tak, aby neviděly její obal, takže neměly tušení, o čem by mohla být. Položila jsem jim otázku: „O čem myslíte, že by mohla být, když je vánoční? A o čem by mohla být, když se jmenuje „O chlapci, který spadl z nebe?“ Tyto dvě otázky jsem položila postupně; první byla zaměřena na propojování– uvědomění si, co už vím o Vánocích a co by tedy mohlo být obsahem, druhá na předvídání děje z názvu knihy. 

Dorotka (4,5 roku): „O Ježíškovi.“

Vojta (5,5let): „Že tam byl nějaký chlapeček a čekal na Ježíška, jestli dostane nějaký dárek. Nebo že tam zdobili s chlapečkem stromeček.“

Karolína (5,5 roku) : „Že jsou Vánoce.“

Eliška (5,5 roku): „Že by mohl padat sníh.“

 

Učitelka: „Knížka se jmenuje „O chlapci, který spadl z nebe“.“

Vojta: „Takže Ježíšek!“

Kryštof (5,5 roku): „Nebo anděl!“

Maruška (5let): „Nebo bubák.“

 Učitelka: „Tak vám prozradím, že to byl opravdu kluk, malý andílek. Ale proč mohl spadnout z nebe?“

Vojta: „Že ho někdo střelil!“

Verunka (4,5 roku): „Mohl ho někdo shodit.“

Kryštof: „Mohl se zranit o něco, že když… se mohl škrábnout.“

Vojta: „Že si mohl shodit křídlo.“

Bert (5,5 roku): „Protože mu křidýlka už nemohla lítat.“

Eliška: „Že měl mokrý křidýlka.“

Karolína: „Že by zakopl.“