Adiktologická prevence závislostí

1.1. Problematika drog

ADIKTOLOGIE

Adiktologie je v České republice definována jako samostatný transdisciplinární vědecký obor, který se zaměřuje na užívání návykových látek, závislostní chování a jejich dopady a souvislosti. Adiktologie spojuje biologické, psychologické, sociální a právně-kriminologické perspektivy do transdisciplinárního výzkumného rámce zaměřeného na konkrétní problematiky, jako je rizikové prostředí užívání návykových látek a závislostního chování atd. Jejím cílem je poskytnout společnosti relevantní vědecké informace excelentní úrovně a přispět k pokroku v duševním a fyzickém zdraví populace skrze evidence-based prevenci, léčbu, snižování škod (tj. jako celek oblast snižování poptávky) a opatření zaměřená na trh s návykovými látkami a regulaci zacházení s návykovými látkami obecně.

Základní dělení drog

Drogy se dají v zásadě rozdělit na čtyři základní skupiny. Tyto skupiny látek se mezi sebou liší vzhledem, účinky, průběhem závislosti, ale i mírou rizika pro uživatele. K těmto nelegálně vyráběným látkám je možno dále přičlenit skupinu pátou – léky s účinky ovlivňujícími psychiku, tedy jinak řečeno, legální drogy:

1. skupina Konopné drogy,
2. skupina Opiáty,
3. skupina Stimulační látky,
4. skupina Halucinogeny,
   
5. skupina Psychotropní léky.

Jsou drogy opravdu jen tvrdé a měkké?

V ČR rozdělujeme drogy na měkké (marihuana, hašiš, kofein, thein, někdy se k nim řadí i LSD, peyotl, nebo psilocybinové houby) a tvrdé drogy, kam patří pervitin, kokain, toluen a opioidy. Někde uprostřed stojí extáze (MDMA). Alkohol je navzdory legální dostupnosti lékaři považován za tvrdou drogu, neboť vyvolává fyzickou závislost a přímo poškozuje buňky. Mozkové buňky nejvíce ohrožuje nárazové pití.Britský zákon klasifikuje drogy podle škodlivosti do skupin A, B, C. Šéf Nezávislého vědeckého výboru pro drogy David J. Nutt považuje současný způsob klasifikace drog za nevědecký. Kritizuje i skutečnost, že na jeho základě dochází k perzekuci držitelů extáze, marihuany či LSD, zatímco je povolena reklama na mnohem škodlivější alkohol či tabák. Již při svém dřívějším výzkumu z roku 2007, jehož závěry byly rovněž zveřejněné v The Lancet, usiloval tým profesora Nutta o racionální důkazy podložené metodu klasifikace drog, která by analyzovala skutečnou míru způsobené škody.                                            

Lékařský časopis The Lancet zveřejnil v roce 2010 závěry, k nimž dospěli členové Nezávislého vědeckého výboru pro drogy (ISCD) v Británii, kteří vyhodnotili dvacet drog podle šestnácti kritérií: 9 z nich zahrnovalo poškození, které drogy způsobují jednotlivci, 7 se týkalo škodlivosti pro společnost. Takový způsob hodnocení, který bere v úvahu řadu kritérií, se nazývá MCDA (multicriteria decision analysis). Drogy byly vyhodnocovány z maximálního počtu stovky bodů a byla zvážena relativní důležitost jednotlivých kritérií. Ukázalo se, že závěry komise jen velmi málo odpovídají současné britské klasifikaci, která není postavena na prostém zvážení škod. V hodnocení došla Velká Británie k závěru, že nejnebezpečnějšími drogami pro jednotlivce je heroin (34 bodů škodlivosti), crack (37) a metamfetamin (pervitin) (32 bodů).     

Celkově nejškodlivější drogou je: 

1. alkohol (celkové skóre škodlivosti 72 b.),
2. heroin (55 b.),
3. crack (54 b.).

Celkově nejškodlivější drogou byl alkohol (celkové skóre škodlivosti 72), následován heroinem (55) a crackem (54). Další pořadí drog podle celkové škodlivost: metamfetamin (33), kokain (27), tabák (26), amfetamin/speed (23), marihuana (20), GHB (18), benzodiazepin (například valium) (15), methadon (14), mephedrone (13), butan (10), khat (9), extáze (9), anabolické steroidy (9), LSD (7), buprenofin (6), houby (lysohlávky) (5).

Zdroj: Sananim.cz, Previnfo.cz