a) Základní pojmy a dělení

1. Primární prevence rizikového chování

Cíl kapitoly:	Charakterizovat základní pojmy v oblasti primární prevence (dále jen PP).
Obsah kapitoly:	Vysvětlení pojmů, které vytvářejí obsah PP.
Klíčové pojmy:	Primární prevence, rizikové chování, škola, žák.
Otázky na úvod:	Na jakou preventivní aktivitu za dobu strávenou na ZŠ si vzpomínáte. Jak probíhala a byla efektivní?
Otázky na závěr:	Kam zařadíte program PP?

Jak již bylo uvedeno v úvodu, PP rizikového chování u žáků ve školách, se zaměřuje prioritně na předcházení rozvoje rizik a projevů rizikového chování žáků. Základním principem primární prevence rizikového chování je především výchovné působení na žáky/studenty vedoucí k předcházení rizik. Toho lze dosáhnou, pokud budou všemi pedagogickými pracovníky ve školství, kteří se podílejí na jejich výchově a vzdělávání, přijaty a realizovány následující body:

cílem je posilovat chování, které vede k ochraně především svého zdraví a předchází vzniku patologických jevů,
v případě již vyskytujícího nežádoucího chování působit tak, aby se nežádoucí jevy omezily na nejmenší možnou míru a byl zmírněn jejich negativní dopad,
směřovat primární prevenci k rozvoji pozitivního sociálního chování a rozvoji psychosociálních dovedností a zvládání zátěžových situací osobnosti,
primární prevence by měla být vlastní každému pedagogickému pracovníkovi a měl by jít žákům příkladem ve svém chování, působení v pracovní pozici a interakci se svými kolegy a ve společnosti.

Co vyjadřuje pojem „prevence“

Pojem prevence lze přeložit jako „předcházení“ vzniku negativních či nežádoucích jevů. Termín primární prevence rizikového chování shrnuje Miovský (2015, str. 28) jako „jakýkoliv typ výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ Jsou to všechna opatření směřující k předcházení a minimalizování jevů spojených s rizikovým chováním a jeho důsledků.

Co znamená rizikové chování

Termín primární prevence rizikového chování shrnuje Miovský (2015, str. 28) jako: „Jakýkoliv typ výchovných, vzdělávacích, zdravotních, sociálních či jiných intervencí směřujících k předcházení výskytu rizikového chování, zamezujících jeho další progresi, zmírňujících již existující formy a projevy rizikového chování nebo pomáhajících řešit jeho důsledky.“ Ve výkladovém slovníku nalezneme tuto formulaci: „Pojem rizikové chování zahrnuje rozmanité formy chování, které mají negativní dopady na zdraví, sociální nebo psychologické fungování jedince anebo ohrožují jeho sociálního okolí, přičemž ohrožení může být reálné nebo předpokládané. Mezi formy rizikového chování se řadí rizikové zdravotní návyky, rizikové sexuální chování, agresivní chování, delikventní chování, rizikové chování ke společenským institucím, hráčství a rizikové sportovní aktivity. Společným jmenovatelem všech forem rizikového chování je kritérium prepatologické úrovně sledovaného jevu, tzn., že teoretické systémy zabývající se rizikovým chováním nepřesahují do popisu patologické roviny problematiky (např. závislostní chování). Jednotlivé formy rizikového chování se často u jedince vyskytují současně, tento jev je označován jako syndrom rizikového chování. Rizikové chování je multidisciplinární a sociální konstrukt, jehož užší definice je ovlivňována předmětem daného vědního oboru, společenským, historickým, vývojovým a kulturním kontextem“ (Miovský a kol., 2015, s. 162). Prevence rizikového chování u dětí a mládeže je v působnosti Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a zahrnuje zejména aktivity v oblastech rizikového chování.

Jak lze diferenciovat rizikové chování

Obecně rozlišujeme devět oblastí rizikového chování:

záškoláctví,
šikana a extrémní projevy agrese,
extrémně rizikové sporty a rizikové chování v dopravě,
rasismus, xenofobie,
negativní působení sekt,
sexuální rizikové chování,
prevence v adiktologii,
spektrum poruch příjmu potravy,
okruh poruch a problémů spojených se syndromem CAN.

Kdo provádí primární prevenci

Metodik prevence působí na škole jako poskytovatel poradenských služeb spolu s výchovným poradcem, školním metodikem prevence, případně školním psychologem/školním speciálním pedagogem a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy (Věstník MŠMT, 2005). Školní metodik prevence svou činnosti vykonává jako stávající učitel při svém plném úvazku (plné výši počtu hodin přímé pedagogické činnosti).

Nezbytnými kvalifikačním předpokladem metodika prevence je studium k výkonu specializovaných činností v délce trvání nejméně 250 vyučovacích hodin ukončené obhajobou závěrečné písemné práce a závěrečnou zkouškou před komisí (program zahrnuje 250 hodin přímé i nepřímé výuky, včetně stáží na odborných pracovištích poskytujících poradenskou, intervenční a léčebnou pomoc. Studium k výkonu specializovaných činností stanoví § 9 vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků, ve znění pozdějších předpisů. Kvalifikační standardy školního metodika prevence jako i dalších poradenských pracovníků jsou specifikovány zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

Co je to rizikové chování
Rizikovým chováním jsou takové vzorce chování, v jejichž důsledku dochází k prokazatelnému nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných a dalších rizik pro jedince i pro společnost.

Co jsou sociálně patologické jevy
Rizikové chování je inovovaný název pro sociálně patologické jevy ve školním prostředí. Termín sociálně patologické jevy je pojmem sociologickým a postihuje fatální jevy ve společnosti (alkoholismus, krádeže, vraždy apod.). Při práci s žáky se snažíme eliminovat vznik patologických jevů a předcházet tak jeho výskytu eliminací a minimalizací rizik, které k němu vedou, tzn. prevencí rizikového chování.

Jak se člení a jaké jsou způsoby aplikace PP

WHO rozlišuje 3 stupně prevence:

1. PRIMÁRNÍ PREVENCE – působí s cílem předcházet vzniku rizikového chování, např. předcházení užití návykových látek u osob, které jsοu s drogami v kontaktu:

a) nespecifickou,
b) specifickou:

všeobecnou,
selektivní,
indikovanou.

2. SEKUNDÁRNÍ PREVENCE – cílem je poskytnout efektivní pomoc těm, u kterých již k rizikovému chování došlo, jedná se tedy o programy, strategie a aktivity, které se snaží příslušné jevy včas zachytit a bránit jejich prohlubování a šíření, např. včasná intervence, poradenství a léčba, předcházení vzniku závislosti u osoby, která již drogu užívá.
3. TERCIÁRNÍ PREVENCE – snaží se předcházet vážným nebo trvalým zdravotním nebo sociálním potížím v důsledku rizikového chování, zhoršení stavu a zabránit recidivě, např. léčba závislosti na návykových látkách, reedukace, resocializace, harm reduction.

KLASIFIKACE PRIMÁRNÍ PREVENCE:
NESPECIFICKÁ PRIMÁRNÍ PREVENCE – aktivity, které nemají přímou souvislost s rizikovým chováním, zahrnuje veškeré aktivity podporující zdravý životní styl, zájmové a sportovní aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání.
SPECIFICKÁ PRIMÁRNÍ PREVENCE – aktivity a programy, které jsou zaměřeny specificky na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. V rámci specifické primární prevence dále definujeme tři úrovně:

všeobecná prevence, která je zaměřena na běžnou populaci dětí a mládeže, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo výskyt rizikového chování. Zohledňuje pouze věková kritéria. Cílem je předcházet rizikovému chování,
selektivní prevence, která je zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt rizikového chování, nebo jsou ve zvýšené míře přítomny faktory pro vznik a rozvoj různých forem rizikového chování (např. třída se zvýšeným počtem žáků se SVP, škola ve vyloučené lokalitě, škola v lokalitě, kde se vyskytuje varna pervitinu). Cílem je včasné a efektivní řešení problematiky rizikových skupin dětí a mládeže, které mohou mít problémy v chování,
indikovaná prevence, která je zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. Indikovaná prevence zohledňuje míru rizika a při jejím uplatnění se volí kombinace vyhodnotitelných intervencí, které podporují změnu chování.

V prostředí škol převládá nespecifická primární prevence, která spočívá především v sociálně výchovné činnosti a osobnostně-sociálním rozvoji žáků. Lze sem zařadit všechny zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a další jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti a odpovědnosti za sebe a své jednání.

Specifickou prevenci na školách nejčastěji zastupují preventivní programy, které se věnují konkrétním sociálně patologickým jevům. U specifické prevence dále dle obsahu aktivit členíme prevenci všeobecnou, selektivní a indikovanou. Všeobecná prevence je zaměřena na širší populaci bez zjišťování předchozího problému či rizika. Selektivní prevence je již zaměřena na konkrétní žáky, u kterých lze předpokládat zvýšenou hrozbu rizikového chování. A indikovanou prevencí cílíme na jednotlivce nebo skupiny, u kterých je patrný vyšší výskyt rizikových faktorů v chování, vztahů v rodině nebo ve škole.

Dodatek

U pojmu "prevence" je nutné užívat spojení s přídavným jménem "primární", aby nedošlo k záměně pojmů s prevencí užívanou v lékařství, která se váže k 5. stádiu nemoci (i když princip vychází ze stejné myšlenky) a její rozdělení je na primordiální, primární, sekundární, terciální a kvartérní a vždy souvisí s fázemi onemocnění.