Ukrajinská menšina v ČR

2. Stručná historie migrace Ukrajinců do ČR, důvody migrace do ČR

Historie vzniku ukrajinské menšiny na území dnešní ČR je poměrně dlouhá a sahá až do 16. a 17. století. V této době ještě do tehdejší oblasti Země Koruny české (Habsburská monarchie) přicházeli především studenti za vzděláním a vojáci za platem.  K dalšímu nárůstu ukrajinské migrace (opět se jednalo především o studenty a vojáky) došlo po připojení části Haliče a Bukoviny (1775) k státnímu celku Rakousko-Uhersko (Leontiyeva 2005: 10).  Zároveň v této době docházelo již k tzv. krátkodobé sezónní migraci (Dvořák 2013: 16).

Na konci 19. století zaznamenáváme opět migraci spojenou se zájmem o vzdělání, a to např. příchod vysokoškolských studentů z Lvovské univerzity do Prahy, Vídně a Krakova či příchod ukrajinských studentů na báňskou akademii do Příbrami (Bezoušková 2011: 316 podle Zilynskyj 2005). V letech 1902–1903 se Ivan Horbačevskyj, ukrajinský profesor, stal dokonce rektorem Karlovy Univerzity. [1]

V období tzv. První republiky jsou u nás (v duchu demokracie a humanismu) podporovány vzdělávací a kulturní snahy ukrajinské menšiny. „V meziválečném období se především díky prezidentu T. G. Masarykovi Československo stalo největším evropským politickým, vědeckým, kulturním a duchovním centrem Ukrajinců za hranicemi.“[2] O významu T. G. Masaryka a podpoře další politiků v tomto období není pochyb. Především vstřícnost českého prostředí umožnila vznik vzdělávacích a kulturních institucí. „Na území ČSR v této době vzniklo několik oficiálních vzdělávacích institucí. Jako hlavní mezník podpory vzdělání ukrajinské menšiny v této době je vnímáno přenesení Ukrajinské svobodné univerzity z Vídně do Pravy v roce 1921“ (Leontiyeva 2005: 10). 

V ČSR vycházely ukrajinské tiskoviny, rozvíjely se zde střední a vysoké školy, muzea, spolky apod. V Praze žila a pracovala řada básníků – O. Oles, J. Malaňuk, O. Olžyč. Působili zde výtvarní umělci, např. V. Kasijan, a mnoho dalších významných představitelů ukrajinské kultury. Druhá světová válka a následné období komunismu v ČSR nebylo pro rozvoj vzdělání a kultury ukrajinské menšiny příznivé. První vlna ukrajinské migrační inteligence odchází po roce 1948[3] a další po vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 do Československa.[4]