Ukrajinská menšina v ČR
2. Stručná historie migrace Ukrajinců do ČR, důvody migrace do ČR
Historie vzniku ukrajinské menšiny na území dnešní ČR je poměrně dlouhá a sahá až do 16. a 17. století. V této době ještě do tehdejší oblasti Země Koruny české (Habsburská monarchie) přicházeli především studenti za vzděláním a vojáci za platem. K dalšímu nárůstu ukrajinské migrace (opět se jednalo především o studenty a vojáky) došlo po připojení části Haliče a Bukoviny (1775) k státnímu celku Rakousko-Uhersko (Leontiyeva 2005: 10). Zároveň v této době docházelo již k tzv. krátkodobé sezónní migraci (Dvořák 2013: 16).
Na konci 19. století zaznamenáváme opět migraci spojenou se zájmem o vzdělání, a to např. příchod vysokoškolských studentů z Lvovské univerzity do Prahy, Vídně a Krakova či příchod ukrajinských studentů na báňskou akademii do Příbrami (Bezoušková 2011: 316 podle Zilynskyj 2005). V letech 1902–1903 se Ivan Horbačevskyj, ukrajinský profesor, stal dokonce rektorem Karlovy Univerzity. [1]
V období tzv. První republiky jsou u nás (v duchu demokracie a humanismu) podporovány vzdělávací a kulturní snahy ukrajinské menšiny. „V meziválečném období se především díky prezidentu T. G. Masarykovi Československo stalo největším evropským politickým, vědeckým, kulturním a duchovním centrem Ukrajinců za hranicemi.“[2] O významu T. G. Masaryka a podpoře další politiků v tomto období není pochyb. Především vstřícnost českého prostředí umožnila vznik vzdělávacích a kulturních institucí. „Na území ČSR v této době vzniklo několik oficiálních vzdělávacích institucí. Jako hlavní mezník podpory vzdělání ukrajinské menšiny v této době je vnímáno přenesení Ukrajinské svobodné univerzity z Vídně do Pravy v roce 1921“ (Leontiyeva 2005: 10).
V ČSR vycházely ukrajinské tiskoviny, rozvíjely se zde střední a vysoké školy, muzea, spolky apod. V Praze žila a pracovala řada básníků – O. Oles, J. Malaňuk, O. Olžyč. Působili zde výtvarní umělci, např. V. Kasijan, a mnoho dalších významných představitelů ukrajinské kultury. Druhá světová válka a následné období komunismu v ČSR nebylo pro rozvoj vzdělání a kultury ukrajinské menšiny příznivé. První vlna ukrajinské migrační inteligence odchází po roce 1948[3] a další po vstupu vojsk zemí Varšavské smlouvy v srpnu roku 1968 do Československa.[4]
[1] Ukrajinci
v českých zemích – Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice [Online] Dostupné z URL:
<https://czechia.mfa.gov.ua/cs/ukraine-czechia/ukrainians-in-czechia>
[Cit. 2018-07-21].
[2] Ukrajinci
v českých zemích – Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice [Online] Dostupné z URL:
<https://czechia.mfa.gov.ua/cs/ukraine-czechia/ukrainians-in-czechia>
[Cit. 2018-07-21].
[3] „Okamžitý zlom k horšímu přišel z tohoto hlediska hned po květnu 1945 a ovlivnil způsob existence českých Ukrajinců na další čtyři desetiletí. Nemohla pokračovat role Prahy jako ukrajinského vydavatelského centra, skončila činnost ukrajinské univerzity a gymnázia. Většina ukrajinských spolků, které přežil druhou světovou válku, byla donucena ukončit činnost v roce 1945, poslední dva v průběhu roku 1948“ (Zilynskyj 2002: 7).
[4] Ukrajinci
v českých zemích – Velvyslanectví Ukrajiny v České Republice [Online] Dostupné z URL:
<https://czechia.mfa.gov.ua/cs/ukraine-czechia/ukrainians-in-czechia>
[Cit. 2018-07-21].