Diagnosticko-intervenční kompetence učitele

2. Diagnosticko-intervenční kompetence učitele

Charakteristika diagnosticko-intervenčních kompetencí

Podle Filové (2001) se diagnostická činnost učitele realizuje přímo ve školní třídě, je záležitostí „akce“ a „činnosti“ a zahrnuje následující dílčí kompetence:

Provádět průběžnou pedagogicko-psychologickou diagnózu třídy a jednotlivých žáků;
Přizpůsobovat výukové požadavky možnostem jednotlivých žáků (diferenciace a individualizace požadavků na výkon i tempo v rámci předepsaných výukových standardů);
Pracovat systematicky se žáky, kteří vyžadují zvláštní pozornost;
Pravidelně vyhodnocovat průběh vyučovací hodiny a celkové výkony žáků (úspěchy a chyby);
Směřovat hodnotícími postupy žáky k sebehodnocení (snažit se vymýšlet drobné originální formy vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků – např. výběr úkolů různých kategorií obtížnosti apod.);

Diagnosticko-intervenční dovednosti učitele

Dovede použít prostředky diagnostiky ve vyučování na základě znalostí individuálních předpokladů žáků a jejich vývojových zvláštností,
dovede diagnostikovat sociální vztahy ve třídě,
dokáže identifikovat žáky se specifickými poruchami učení a chování a dovede uzpůsobit výběr učiva a metody vyučování jejich možnostem,
ovládá způsoby vedení nadaných žáků ve vyučování,
rozpozná sociálně patologické projevy žáků, šikanu a týraní a zná možnosti jejich prevence a nápravy, které zprostředkuje,
ovládá prostředky zajištění kázně ve třídě a umí řešit školní výchovné situace a výchovné problémy (Vašutová, 2007)

Rozsah diagnostické působnosti učitele

Rozsah diagnostické působnosti se liší podle působnosti učitele a druhu školy:

učitel mateřské školy,
učitel 1. stupně základní školy,
učitel všeobecných vzdělávacích předmětů na 2. stupni základní školy a na střední škole, učitel odborných předmětů na střední škole apod.
Nezaměnitelné postavení v diagnostické činnosti má třídní učitel, neboť zná nejlépe životní podmínky dítěte, jeho rodinné prostředí i třídní strukturu.