Základy práva EU a jejich vliv na Průmysl 4.0

2. Členství v EU

Česká republika je členem EU již od 1.5.2004, kdy ve skupině celkem 10 států ze střední a východní Evropy, a dále také baltských zemí a států Středozemí rozšířila tehdejší EU15 na výrazně větší celek nazývaný EU25. Po tomto největším rozšíření v dějinách EU se Unie ještě rozšířila v roce 2007 o Rumunsko a Bulharsko, které se nestihly dostatečně rychle na vstup připravit změnou svého právního prostředí, a nestihly proto velkou rozšiřovací vlnu z roku 2004. Posledním státem, který počet unijních zemí rozšířil na číslovku 28, pak bylo Chorvatsko v roce 2013.[1]

Členství v EU však není nerozbitným závazkem, jak ukázal proces tzv. Brexitu, kdy došlo na základě domácího referenda po velmi složitých jednáních k 1.2.2020 k vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie. Současně existuje fronta dalších zájemců o vstup do EU, tvořené především postjugoslávskými zeměmi, hovoříme o tzv. kandidátských zemích, kterými jsou Albánie, Republika Severní Makedonie, Černá Hora, Srbsko, Turecko (to spíše teoreticky).[2] Oproti kandidátským zemím, které již aktuálně vyjednávají o podmínkách sladění vlastního právního řádu s unijním právem, existuje ještě skupina potenciálních kandidátských zemí, jimž byla tato vyjednávání do budoucna ze strany EU přislíbena, a kam řadíme Bosnu a Hercegovinu, a také Kosovo.[3]

Každá členská země EU přijímá automaticky veškeré unijní právo nazývané někdy také acquis communautaire, což zahrnuje nejen právně závazné právní akty, ale také právně nezávazné akty jako např. deklarace Evropského parlamentu, strategické rozvojové dokumenty nazývané Bílé a Zelené knihy apod. Současně se každá kandidátská země za zavazuje dodržovat hodnoty EU, jak je explicitně uvedeno v článku 2 SEU. Právě dodržování těchto hodnot včetně např. zásad právního státu[4] v posledních letech vyvolává konflikty mezi Evropskou komisí a Polskem a Maďarskem.[5]

Předsednickou zemí EU je každých 6 měsíců jiný stát, přičemž plán jejich střídání je schválena na mnoho let dopředu. Česká republika již byla předsednickou zemí v roce 2009 a další její předsednictví nastane v roce 2022. Předsednictví má význam zejména pro stanovení prioritní agendy, kterou orgány EU budou v daném období řešit. [6]