Základní pojmy

2.2. Pasivní 3D projekce

Pasivní 3D projekce je založena na rozložení obrazu do horizontální a vertikální roviny. Takto rozložený obraz je promítán na projekční plochu, která polarizaci zachová. Obraz je pak sledován pomocí brýlí, které mají v očnicích polarizační filtry. Jedna očnice má polarizační filtr orientovaný tak, že propouští pouze světlo kmitající v horizontální rovině. Druhá očnice obsahuje stejný o devadesát stupňů otočený filtr. Tedy takový, že propouští pouze světlo kmitající ve vertikální rovině.

Dva obrazy promítají na jednu projekční plochu pomocí dvou projektorů, přičemž před každým projektorem je upevněn taktéž polarizační filtr. Nastavení filtrů na projektoru koresponduje s nastavením filtrů na brýlích. Dvojice obrazů (pro pravé a levé oko) se následně promítá na jednu projekční plochu, která je vyrobena ze speciálního materiálu a opatřena povrchem, který zachová polarizaci dopadajícího světla. Odražené obrazy od projekční plochy se dostávají k divákovi, nicméně do každého oka pronikne (díky polarizačním filtrům v očnicích brýlí) pouze příslušný obraz (viz. Obr. 1).

Výhodou pasivní projekce jsou zejména nižší provozní náklady, neboť se využívají levné brýle, které jsou opatřeny nikterak technologicky náročnými filtry. Nevýhodou je pak rozhodně nutnost využívání dvou kalibrovaných projektorů a speciálního plátna, které musí zachovávat polarizaci Jsou v něm vetkány stříbrné nitky – proto se také říká „hvězdy stříbrného plátna“. Alternativně je dnes možné plátno jednou měsíčně postříkat speciálním sprejem.

^{Obr. 1 Schéma pasivní steroskopické projekce [Zdroj: http://cs.gali-3d.com/stereoskopie-3d/  (cit. 11.4.2019)]}