Specifika diagnostické činnosti ve školní praxi

2. Diagnostický proces

Fáze diagnostického procesu

1) Formulace diagnostické otázky a vstupní hypotéza

Tyto otázky pokládají pedagogičtí pracovníci, rodiče nebo i sami žáci. Učitel vyslovuje předběžnou vstupní hypotézu, volí strategii, postup, stanovuje cíl.

2) Získávání diagnostických údajů, volba vhodných metod 

Učitel využívá nejen tradiční metody, jako jsou zkoušení, hodnocení výkonů, klasifikace, ale i speciální psychologické metody (psychometrii, kasuistiku apod.).

3) Zpracování, analýza, vyhodnocení a interpretace diagnostických údajů 

Jde o komplexní kvalitativní nebo kvantitativní charakter zpracování. Cílem je interpretace a hodnocení výsledků.  

4) Syntéza dat, závěr, diagnóza a prognóza 

V této fázi je nutné odpovědět na diagnostickou otázku a nastínit výchovně vzdělávací opatření, stanovit potřebnou prognózu.

5) Diagnostický závěr 

Definitivní závěr je možno vyslovit až po ověření správnosti navržených postupů (Hrabal,  2002).

Zásady diagnostického procesu ve škole

• Poznávání žáka (třídy, kolektivu) je dlouhodobý proces, je nutno zaznamenávat všechny změny.

• Při poznávání je nutno spolupracovat s ostatními pozorovateli (ostatní učitelé, vedoucí zájmové činnosti, trenéři, spolužáci, rodiče atd.).

• Důsledně hledat příčiny sledovaného jevu – velmi obtížné (etiologie – nauka o příčinách).

•  Dodržovat hledisko individuálního přístupu.

• Diagnostický závěr vždy spojit s návrhem pedagogických opatření (Friedmann in Holeček, 2015).