Vymezení metod a komplexních strategií ve výchově ke zdraví

2. Technika osobnostního rozvoje

J. Valenta (2014) charakterizuje techniku v obecné rovině tak, že se jedná o „typ metody vyžadující, aby učící se člověk prakticky a osobně jednal.“ Ve vztahu k dramatické výchově tentýž autor v rámci podrobnějšího vymezení techniky uvádí její následující charakteristiky:

• „Technika je konkretizace metody, respektive operacionalizace metody…“
• „Technika bývá vnímána jako postup limitovaný z hlediska šíře záběru (technikou se naplňuje jeden konkrétní cíl a učí se jedna konkrétní část či jeden prvek učiva, např. určitá  dovednost – postup apod.)…“
• „Technika může mít v některých případech rys přesné rozpracovanosti co do jednotlivých kroků, někdy i jisté mechaničnosti, exaktní strukturovanosti – může někdy splývat se cvičením… Ale v některých případech může mít charakter nestrukturovaného postupu.“

Z pohledu sociálně psychologického výcviku můžeme techniku vymezit jako postup, který není do detailu dotvořen, ale je dopracován podle konkrétní situace, požadavků a potřeb účastníků výcviku. Mnohé techniky mají různé použití podle toho, na co se při jejich aplikaci klade důraz. Každá technika má své možnosti, přínosy, ale také svá rizika. Tato definice obsahuje charakteristiky, které vystihují aplikovatelnost techniky ve všech výchovných systémech pedagogického procesu osobnostního a sociálního rozvoje.

Z výše uvedených definic a charakteristik je patrné, že v pedagogickém procesu osobnostního a sociálního rozvoje lze technikou, v porovnání s aktivizujícími vyučovacími metodami, rozumět specifičtější návod, postup, jenž má detailnější či rámcovou povahu a jenž vyžaduje aktivní a tvořivý přístup žáka při  dosahování konkrétního stanoveného didaktického cíle.