Slovní druhy
3. Algoritmus poznávání slovních druhů
Při poznávání druhů slov lze uplatnit algoritmus, který je převážně
dichotomický. V prvním kroku by si žák měl uvědomit, zda slovo je 1.
ohebné, nebo 2. neohebné. Při poznávání druhů slov lze uplatnit algoritmus, který je převážně
dichotomický. V prvním kroku by si žák měl uvědomit, zda slovo je 1.
ohebné, nebo 2. neohebné. Podívejte se na animaci znázorňující algoritmus poznávání slovních druhů.
Nelze předpokládat, že by algoritmus žáci uplatňovali u každého slova, které budou určovat. V případě nejistoty však může být nápomocný.
Velmi obtížné je pro žáky poznat, zda neohebná slova mohou vyjadřovat význam sama, nebo jen ve spojení s jiným slovem. Publikace Čeština a její vyučování uvádí několik způsobů, jak se o tom přesvědčit: "Může stát slovo na konci věty? Ptáme se tímto slovem, nebo jím odpovídáme? Lze ho užít ve spojení se záporkou, s důrazem? Odpovíme-li kladně, jde o slovo tzv. plnovýznamové (mezi neohebnými slovy jsou to citoslovce a příslovce), jinak o slovo neplnovýznamové, někdy označované za gramatické, srov. např. i, neboť." (ČECHOVÁ, 1998, 113.)1
Měli bychom vést žáky k tomu, aby slovní druh neurčovali mechanicky, ale porovnávat různé slovní druhy, např. jejich spojitelnost s jinými slovními druhy ve větě. Např. přídavná jména se spojují s podstatnými jmény (pěkný svetr), příslovce se spojují se slovesy nebo přídavnými jmény (pěkně zpívá, pěkně barevný).
Předložky vyjadřují stejné okolnosti jako příslovce, ale vždy jen ve spojení se jmény. V ukázce z videoprogramu Slovní druhy se můžete podívat na cvičení, v němž mají žáci za úkol určit, zda označené (barevně odlišné) slovo ve větě patří mezi příslovce, nebo předložky.
1 ČECHOVÁ, Marie a Vlastimil STYBLÍK. Čeština a její vyučování: didaktika českého jazyka pro učitele základních a středních škol a studenty učitelství. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 1998. ISBN isbn80-85937-47-6.