Mluvnické kategorie sloves

4. Způsob

Vyjadřuje vztah slovesného děje ke skutečnosti, tj. hodnotí děj jako reálný, možný nebo nutný, jinak řečeno - jako skutečnost, hy­potetičnost nebo apel. Je jedním z prostředků vyjadřování modality výpovědí, ovšem nikoli prostředkem jediným.   Kromě způsobu,  prostředku gramatického, jsou prostředky vyjadřování modality lexikální (částice modální a modální slovesa), intonační, grafické.

 

Indikativ (ind. - způsob oznamovací) vyjadřuje děj reálný v minu­losti, přítomnosti a tvrzení o něm v budoucnosti - cestoval jsem, cestuji, budu cestovat. s částicemi vyjadřuje přání (rozkaz): Kéž přijde! Ať mi tam něco nerozbiješ! Pomocí intonace nabývá indika­tiv významů apelu, pobídky, varování, výhrůžky Jedeš! Mlčíš! ve velitelském (sportovním slangu) zároveň s posunem v osobě vyjad­řuje indikativ ostrý, expresivní rozkaz: Nekecám, dělám! A padám! Šlapu!

 

Imperativ (imp. - způsob rozkazovací) slouží k vyjádření apelu. Lze rozlišit významy mírného vybídnutí, prosby, pokynu, až po striktní rozkaz. V souladu se svou apelovou funkcí má zvláštní formy jen pro 2. os. sg. a pl. a pro 1. pl.                                           

opisný imperativ - ať + indikativ

2. sg. 2. pl. 1. pl.

0 -i -ej -te, -ěte/-ete, -ejte -me, -eme/-ěmě -ejme

nes, řvi, volej, neste, řvěte, volejte, nesme, řvěme, volejme

Některé tvary imperativu se u některých sloves neužívají z významových důvodů, i když je lze vytvořit - rosť, shromáždi se

 

Kondicionál (kond. - způsob podmiňovací)

vyjadřuje jako základní význam nereálnost obsahu slovesa.

Tato nereálnost je různého druhu: podmínka, přání, nejistota aj.

Potenciálně možný děj (podmínka, přání) je vyjadřován kondicionálem přítomným: Vyhověl bych ti, kdybych měl větší možnosti. Kéž bych nemusel na vojnu.

Neuskutečnitelný děj se vyjadřuje kondicionálem minulým: Kdyby byl nejel tak rychle, nic by se mu bylo nestalo. Je-li nere­álnost děje jasná z kontextu, vyjadřuje se častěji kondicionálem přítomným.   Byl by nejel,   bylo by se nestalo.

V živém jazyce tento tvar ustupuje, jeho funkci přebírají jiné tvary:

indikativ:  ...nic se mu nestalo      infinitiv   Nejet tak rychle, nic by se mu bylo nestalo.

kondicionál přítomný: Kdyby nejel tak rychle, nic by se mu nestalo.  -  může být použit, je-li zřejmé z kontextu nebo ze situace, že se děj neuskutečnil.

To znamená, že se kondicionál uplatňuje především ve sféře modality jistotní, pravděpodobnostní:

budeš-li chtít, asi/ možná, snad/ přijedu / přijel bych

a voluntativní        mohu nakoupit / nakoupil bych, je-li to třeba.

Kondicionál funguje i při vyjadřování zdvořilého přání, žádosti, rozkazu jako konkurenční prostředek imperativu, má však účinek zmírňovací, je méně kategorický než imperativ, a zvláště než infinitiv v této roli

Zavřít dveře! Zavřete dveře! Zavřel byste dveře?

Pozor: vlivem pravidelné podoby slovesných tvarů prézentních (jsi, jste) užívají v psaném projevu někteří pisatelé nespisovných analogických tvarů by jsi  by jsme   by jste.  Je to chyba hyperkorektní.