Adjektiva

4. Jmenné skloňování adjektiv

Některá kvalitativní adjektiva mají vedle dlouhých tvarů i tvary krátké, tzv. jmenné  (pouze v N a A sg. a pl.)

šťastný  šťastná  šťastné  - šťasten šťastna šťastno

Jmenné tvary adjektiv jsou původní, složené podoby vznikly na konci praslovanštiny spojením jmenných adjektiv s tvary osobních (pův. ukazovacích zájmen) (splynutí a stažení -  dobra + ja = dobrá   dobro + je = dobré).

Do současné češtiny se dochovaly ze jmenné deklinace pouze zbytky= neproduktivní pozůstatky z minulých jazykových období. Jmenné tvary dnes existují ve všech rodech a číslech, ale pouze v nominativu, velmi zřídka v akuzativu.

 

 

                     m              f                n               ma                  mi                 fem              n

 

1. p.          šťasten        šťastna     šťastno    šťastni            šťastny          šťastny       šťastna          

 

4. p.         šťastna        šťastnu    šťastno    šťastny            šťastny         šťastny       šťastna      

 

Krátké tvary se však netvoří od všech adjektiv. Došlo tu k lexikalizaci  jmenných tvarů, tj. k jejich vázanosti jen na určitá adjektiva (např. jisto. dlužen, hoden, zvědav) a také k frazeologizaci, tj. k vázanosti na určité slovní spojení (být věren zásadám, být hotov udělat vše, být pln ochoty, nebýt mocen slova). Jinak tyto tvary působí jako archaismus (stár, mlád). Téměř ke každému tvaru je odpovídající tvar dlouhý, pouze rád nemá dlouhý protějšek.

Krátké i dlouhé tvary utvořené ze stejného základu nejsou vždy významově totožné.

Měl jistou ruku.   x    Byl si tím jist.

Hodný člověk      x    Byl hoden úcty

Hotový oblek       x    Byl hotov zemřít

Prostý život         x    Byl prost viny

Mocný pán          x    Nebyl mocen slova   -    

                                      krátký tvar se lexikálně osamostatnil

Krátký tvar většinou vyjadřuje vlastnost jen živých bytostí -   Otec je nemocen  x  Strom je nemocný.

 

Některé krátké tvary se zařadily k prostředkům vyjadřujícím modální významy: povinen, hotov, hoden, mocen, schopen.

Některé jmenné tvary neutra dnes slouží jako tzv. predikativa - adverbia se stavovým významem: smutno, nutno, možno, chladno. Tato adverbia mají speciální syntaktickou úlohu - jsou charakteristická sepětím se sponou, vyskytují se ve větách stavových, vyjadřujících stavy okolního prostředí nebo stavy a pocity fyziologicko-psychické - je mi smutno, udělalo se mu chladno. Krátké tvary mohou být také v doplňku. Ústup jmenných tvarů z jazyka trvá i dnes. Hovorový jazyk se těmto tvarům vyhýbá zcela.