Základní pojmy

4.1. Zobrazení alfanumerických znakových údajů

Alfanumerické údaje = posloupnost písmen, číslic a speciálních znaků přípustných v kódu daného počítače. Tvoří je:

• Písmenné znaky    :    A, B, C, D,...,Z, a, b, c ,...,z
• Číslice jako znaky :    0, 1, 2,...,9
• Speciální znaky     :    , : .; / + - * ... (ne každý kód připouští všechny speciální znaky).

Alfabetické údaje jsou znaky malé a velké abecedy.

Numerickými údaji ve znakové formě jsou číslice, znaménka + a -, desetinná tečka/čárka. Výhodou ukládání čísel ve znakové formě je jejich snadné prohlížení a přenositelnost. Obvykle však procesory s takovým uložením neumí počítat nebo je výpočet pomalejší. Proto je možné ukládat čísla také v binární formě jako čísla celá nebo reálná. Takové uložení je i úspornější. Existují i další způsoby uložení numerických dat, např. tzv. zhuštěný tvar, kdy jsou v jednom bytu dvě číslice.

Skupina alfanumerických znaků může být určena:

• Pevným počtem znaků (př. databáze a některé programovací jazyky)
• Počtem znaků uvedeným binárně před prvním znakem skupiny (př. standardní řetězce v Turbo Pascalu a Delphi)
• Zakončením skupiny jedním bytem obsahujícím binární nulu (př. řetězce v jazycích C a jeho klonech)
• Odkazem na dlouhý řetězec znaků uvedený dvěma čtveřicemi bytů, obsahujícími délku řetězce a počet současného užití tohoto řetězce (př. dlouhý řetězec v Delphi)