Vymezení, pojmy, hlavní osobnosti

1. Poválečná lyrická abstrakce

Po druhé světové válce se v americkém a evropském umění zdvihla velká vlna abstraktního umění, jak v Evropě, tak i v zámoří. Dlouhodobý dialog mezi evropským a americkým uměním dal vzniku podobným tendencím, které však mají trochu odlišné projevy. Jedná se o směry, které řadíme do expresivní linie abstraktivismu. Jedná se o vytváření výtvarných struktur, které nezobrazují věcný či figurální námět. Nejedná se o zobrazení tvarů konkrétní věcné předlohy, ale zcela nezávislou a autonomní práci s barvou, gestem a kompozicí. Nezřídka pozorujeme důraz na gesto, akci, záznam spontánní aktivity (action painting). Abstraktní obrazová struktura nemusí být vytvořena jen tradičními prostředky, ale i dalšími materiály – do barev byla míchána různá netradiční plniva (písek, sklo, bahno, dřevěná drť aj.) nebo byla používána zcela nemalířská média (např. polevy, syntetické emaily atd.). Povrch obrazu tak nezřídka byl plastický a blížil se spíše charakteru asambláže. Nejedná se však o inovaci – byli to původně již kubisté, kteří své obrazy doplňovali vlepováním skutečných předmětů, novin a hmotu barvy objemově doplňovali pískem či jinými materiály, aby vyjádřili prostor.

Hlavními zástupci této lyrické abstrakce jsou dva směry, které mají mnoho společného, ale také rozdílného – jedná se o abstraktní expresionismus, který se zrodil ve Spojených státech amerických a informel, který je vlastní evropskému kontinentálnímu umění. Vedle těchto směrů však stále běží předmětné a figurativní alternativy. Je to právě pluralismus, který je charakteristický pro moderní umění.

Po druhé světové válce se hlavní těžiště uměleckých tendencí přesouvá do USA. Tato skutečnost má několik příčin. Zatímco Spojené státy se do války zapojily na mimoamerických bojištích, Evropa byla jedním z hlavních bojišť válečného běsnění a navíc ji obcházel strach z autoritářských totalitních režimů. Více než kdy jindy zde vystupovala existenciální naléhavost, frustrace a zklamání z moderní civilizace. S tím šel i ruku v ruce problém financování – zatímco v USA byly štědré pobídky federálních vlád (např. Federal art project) pro uměleckou tvorbu, Evropa se musela vyrovnat se zničenou infrastrukturou i hospodářstvím. Také mnoho vynikajících uměleckých osobností emigrovalo do zámoří (Josef Albers, ….), stejně tak jako kunsthistoriků (např. Ernst H. Gombrich, Erwin Panofsky) či kritiků. Bylo zde tak vytvořeno příznivé prostředí nejen pro uměleckou tvorbu, ale i teoretické uvažování o umění, s čímž souvisel i čilý trh s uměleckými díly.  Spojené státy nejen, že na straně spojenců patřily k válečným vítězům, ale staly se i vítězi v rovině kulturní a umělecké.

2. Abstraktní expresionismus

Pod pojem abstraktní expresionismus řadíme široký proud abstraktních tendencí v americkém umění od konce 40. let do počátku let 60. s dozníváním po celou tuto dekádu.  Nelze jej přesně stylově vymezit ani definovat. Samotný pojem abstraktní expresionismus byl poprvé použit ve 20. letech v souvislosti s německým expresionismem pro označení jeho určitých momentů. V roce 1947 pojem použil americký spisovatel Alfred H. Barr, který tak nazval Pollockovy a de Kooningovy práce. Spíše než o určitou techniku či výraz jde o filozofický postoj, který vyjádřil ve své eseji The Sublime is now z roku 1948. Požadoval práci s čistými formami vycházející pouze z umělcovy ideje bez symboliky a skrytých narážek. Volal po autonomii umění, absolutní svobodě a individualitě umělce a uměleckého projevu.

Hlavními projevy abstraktního expresionismu jsou následující směry:

Akční malba (Action painting)

je specifickou stylem malby, kdy vlastní proces malby je stejně důležitý (ne-li důležitější) než vlastní výsledek tvorby – umělecké dílo. Je to zápis dynamického procesu tvorby na plátně. Je to akce realizovaná bez předchozích asociací. Hlavním hybatelem je zde dynamika a spontánnost. Tomuto druhu malby nelze upřít inspiraci surrealistickou automatickou kresbou.

Hlavní osobnosti: Jackson Pollock, Franz Kline, Willem de Kooning, Marc Tobey, Robert Motherwell, Georges Mathieu (Fr), Otto Götz (N), Karl Rudolf Hofmann Sonderborg (N)

→ Drip painting, tzv. dripping je technika malby, kterou „vynalezl“ a používal pro tvorbu svých pláten Jackson Pollock (Jack the Dripper) – vlastní malba byla tvořena cákáním, stříkáním barvy či poléváním plátna v horizontální poloze

→ All over painting – obraz není ohraničen rámem, je si rovnocenný ze všech úhlů a stran, umělec je jím při tvorbě pohlcen, vstupuje do obrazu, který nemá konec ani začátek

Color field painting

je abstraktní styl malby, kdy je plocha plátna rozdělena na větší monochromatické barevné plochy - barva je osvobozena od objektivního kontextu a stává se předmětem sama o sobě.

Hlavní osobnosti: Barnett Newmann, Willem de Kooning, Marc Rothko, Elsworth Kelly, Kenneth Noland

→ Hard edge painting je specifickou odnoží malby, která je řazena pod abstraktní expresionismus (někdy pod následující směry – postmalířské abstrakce/postpainterly abstraction), i když na první pohled připomíná geometrickou abstrakci – hlavním tvůrcem výrazu má být barva, nikoli její rozvržení do jednotlivých ploch. V rámci USA se hard edge painting stala zejména kalifornskou záležitostí, kde vznikla specifická odnož „California hard edge“, která hlásala úspornost formy, plnost barvy, čistotu povrchu (bez zjevných tahů štětce). V 60. letech ji charakterizovala extrémně barevná paleta často s fluorescenčními odstíny barev.

Hlavní představitelé:

Jackson Pollock

Willem de Kooning

Marc Rothko

Barnett Newmann