Diagnosticko-intervenční kompetence učitele

1. Kompetence učitele

„Pojetí učitele jako odborníka, který tvoří, realizuje a vyhodnocuje školní kurikulum, který usnadňuje procesy vývoje a učení, vytváří příznivé podmínky a podnětné příležitosti k rozvoji, organizuje situace, v nichž se žáci učí optimálním způsobem, předpokládá určité kompetence, potřebné k úspěšnému zvládnutí takto pojaté učitelské profese.“ (Spilková in Horká, 2009, s.93)

Kompetence 

= soubor profesních dovedností, znalostí, postojů, zkušeností a dispozic, které jsou předpokladem úspěšného výkonu profese. Tento soubor je vývoje schopný po celou dobu vykonávání profesní dráhy. 

Kompetence učitele

Okruhy kompetencí učitele vymezila Spilková (2004):  

Profesní kompetence učitele zahrnují množství dílčích schopností a dovedností a vzájemně se často překrývají. 

2. Diagnosticko-intervenční kompetence učitele

Charakteristika diagnosticko-intervenčních kompetencí

Podle  Filové (2001) se diagnostická činnost učitele realizuje přímo ve školní třídě, je záležitostí „akce“ a „činnosti“ a zahrnuje následující dílčí kompetence: 

• Provádět průběžnou pedagogicko-psychologickou diagnózu třídy a jednotlivých žáků;
• Přizpůsobovat výukové požadavky možnostem jednotlivých žáků (diferenciace a individualizace požadavků na výkon i tempo v rámci předepsaných výukových standardů);
• Pracovat systematicky se žáky, kteří vyžadují zvláštní pozornost;
• Pravidelně vyhodnocovat průběh vyučovací hodiny a celkové výkony žáků (úspěchy a chyby);
• Směřovat hodnotícími postupy žáky k sebehodnocení (snažit se vymýšlet drobné originální formy vzájemného hodnocení a sebehodnocení žáků – např. výběr úkolů různých kategorií obtížnosti apod.);

Diagnosticko-intervenční dovednosti učitele

• Dovede použít prostředky diagnostiky ve vyučování na základě znalostí individuálních předpokladů žáků a jejich vývojových zvláštností, 
• dovede diagnostikovat sociální vztahy ve třídě,
• dokáže identifikovat žáky se specifickými poruchami učení a chování a dovede uzpůsobit výběr učiva a metody vyučování jejich možnostem, 
• ovládá způsoby vedení nadaných žáků ve vyučování, 
• rozpozná sociálně patologické projevy žáků, šikanu a týraní a zná možnosti jejich prevence a nápravy, které zprostředkuje, 
• ovládá prostředky zajištění kázně ve třídě a umí řešit školní výchovné situace a výchovné problémy (Vašutová, 2007)

Rozsah diagnostické působnosti učitele

Rozsah diagnostické působnosti se liší podle působnosti učitele a druhu školy:

• učitel mateřské školy,
• učitel 1. stupně základní školy,
• učitel všeobecných vzdělávacích předmětů na 2. stupni základní školy a na střední škole, učitel odborných předmětů na střední škole apod.
• Nezaměnitelné postavení v diagnostické činnosti má třídní učitel, neboť zná nejlépe životní podmínky dítěte, jeho rodinné prostředí i třídní strukturu.

3. Proměna obsahu diagnostických kompetencí učitele

Klíčové diagnostické otázky učitele

•  jak žák myslí, cítí a jedná,
• jaké to má příčiny,
• kde má žák problémy,
• jak mu mohu pomoci,
• kde včas a účinně zasáhnout.

Proměna obsahu diagnostických kompetencí

Diagnostika vědomostí a dovedností žáků je stále primární činností učitele. Rámcové vzdělávací programy však zdůrazňují změny kvalitativní ve smyslu vybavení dítěte kompetencemi uplatnitelnými v reálných životních situacích.

Je proto potřeba komplexnější diagnostika žáka. Výhradní sledování akademických vědomostí a znalostí by mělo ustupovat do pozadí a stát se součástí diagnostiky osobnostních kvalit žáka, ke kterým patří také diagnostika zájmů, diagnostika motivace, postojů a hodnot žáka. 

Podstatnou roli hraje také proces sebereflexe a použití autodiagnostických strategií učitele. (Spilková, 2001)