Výchova ke zdraví jako součást osobnostního a sociálního rozvoje člověka
| Website: | Moodle ZČU |
| Kurs: | KPS/MVKA Metody výchovy ke zdraví A - šablona |
| Buch: | Výchova ke zdraví jako součást osobnostního a sociálního rozvoje člověka |
| Gedruckt von: | Gast |
| Datum: | Montag, 19. Oktober 2026, 12:45 |
1. Výchova ke zdraví
Na výchovu ke zdraví je možné v současné době pohlížet ze dvou úhlů pohledu:
1. Širší pojetí: jedná se o výchovu ke zdravému životnímu stylu. Výchovu v tomto pojetí můžeme považovat ze záměrný a cíleně realizující proces, ve kterém jsou jedinci nabízeny podněty pro jeho rozvoj osobnosti v souladu s principy zdraví a s akcentem na jeho individuální možnosti. V tomto duchu se mimo jiné uskutečňují např. programy na principu wellnes. Wellnes program obsahuje aktivity počínaje výživou přes relaxaci a konče pohybovými aktivitami. Cílem těchto programů je podněcovat (aktivovat) člověka ke zdravým životním návykům. Neměly by plnit formu jednorázových pobytových akcí.
2. Užší pojetí: jedná se o vyučovací předmět, který je zakotven v kurikulárních dokumentech základního a středního vzdělávání. Pokusme toto pojetí ve vztahu k jednotlivým stupňům škol popsat.
Základní vzdělávání
V Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání je výchova ke zdraví obsažena ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví. Tato oblast obsahuje ještě další předmět (vzdělávací obor) Tělesnou výchovu. V uvedeném kurikulárním dokumentu se píše:
"Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro pozitivní ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, jeho ochrany i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různými riziky, která ohrožují zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získávají potřebnou míru odpovědnosti za vlastní zdraví i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot8, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví." (ZVP ZV, 2017, s. 92).
Obsahem vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví jsou následující témata:
- Vztahy mezi lidmi a formy soužití (vztahy ve dvojici, vztahy a pravidla soužití v prostředí komunit).
- Změny v životě člověka a jejich reflexe (dětství, puberta, dospívání, sexuální dopívání a reprodukční zdraví).
- Zdraví způsob života a péče o zdraví (výživa a zdraví, vliv vnějšího a vnitřního prostředí na zdraví, tělesná a duševní hygiena, denní režim, ochrana před přenosnými chorobami, ochrana před chronickými nepřenosnými chorobami a úrazy).
- Rizika ohrožující zdraví a jejich prevenci (stres, násilí, dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví, manipulace, reklama, ochrana člověka za mimořádných událostí).
- Hodnota a podpora zdraví (celostní pojetí člověka ve zdraví a nemoci).
- Osobnostní a sociální rozvoj.
Středoškolské vzdělávání
V rámcových vzdělávacích programech pro střední školy je výchova ke zdraví pojata odborně, jako u vzdělávání základního. V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia se uvádí:
"Zařazení oblasti Člověk a zdraví do vzdělávání umožňuje prohloubit vztah žáků ke zdraví, posílit rozumové a citové vazby k dané problematice a rozvinout praktické dovednosti, které určují zdravý životní styl a kvalitu budoucího života v dospělosti. Zařazení této vzdělávací oblasti vychází i z předpokladu, že dobře připravení a motivovaní absolventi gymnázií mohou později výrazně ovlivňovat životní a pracovní postoje ke zdraví v celé společnosti. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví se vzdělávacími obory Výchova ke zdraví a Tělesná výchova navazuje ve svých výstupech i obsahu na stejnojmennou vzdělávací oblast pro základní vzdělávání. Jestliže se základní vzdělávání zaměřovalo především na utváření vztahu ke zdraví a na poznávání preventivní ochrany vlastního zdraví a bezpečí, vzdělávání na gymnáziu směřuje důsledněji k získání schopnosti aktivně podporovat a chránit zdraví v rámci širší komunity. Znamená to, že absolvent gymnázia by měl být připraven sledovat, hodnotit a v daných možnostech řešit situace související se zdravím a bezpečností i v rámci své budoucí rodiny, pracoviště, obce atd. Významnou roli při tom hraje větší schopnost žáků získávat informace, analyzovat jejich obsah, ověřovat (uplatňovat) poznané v praktických činnostech, diskutovat o vzniklých problémech, o jejich prožívání, o vlivu konkrétních postupů řešení na zdraví atd. Realizace této vzdělávací oblasti tak (v porovnání se základním vzděláváním) daleko více staví na samostatnosti žáků, na jejich aktivním přístupu k dané problematice, na osobních zkušenostech a názorech, ale i na uvědomělejším utváření vztahů k jiným osobám i okolnímu prostředí, na větší zodpovědnosti za bezpečnost a zdraví, na organizačních schopnostech atd." (RVP pro G., 2007, s. 56)
Mezi témata vzdělávacího oboru Výchova ke zdraví patří:
- Zdravý způsob života a péče o zdraví
- Vztahy mezi lidmi a formy soužití
- Změny v životě člověka a jejich prevence
- Rizika ohrožující zdraví a jejich prevence
- Ochrana člověka za mimořádných událostí
2. Osobnostní a sociální rozvoj
Jedním z důležitých záměrů pedagogického působení je rozvoj jedince. Rozvoj jako obecný pojem lze dle slovníku spisovné češtiny vysvětlit slovy: 1) rozvíjení, vývoj; 2) rozmach, růst; 3) příznivý růst např. tvůrčích sil apod. Z pohledu pedagogického myšlení, v kontextu rozvoje osobnostních a sociálních vlastností osobnosti, můžeme pojem rozvoj blíže charakterizovat tak, že se jedná o příznivý růst osobnostních a sociálních předpokladů jedince, které jsou potřebné pro jeho optimální způsob jednání v různých situacích, do kterých se člověk v průběhu svého života dostává. V rámci tohoto pojetí můžeme osobnostní a sociální rozvoj definovat dle B. Lazarové a D. Knotové: „jedná se o snahu pomoci člověku dosáhnout lepšího bytí, ke zlepšení kvality jeho života.“ Obdobně na vymezení osobnostního a sociálního rozvoje pohlíží Prod´homme. Ten uvádí, že se osobnostní a sociální rozvoj zaměřuje na „využití osobního potenciálu, progresivní rozvoj talentu a specifických individuálních schopností.“
Pedagogické působení, jehož záměrem je osobnostní a sociální rozvoj, by mělo jedinci nejen umožnit pochopit klíčové jevy týkající se osobnosti člověka a mezilidských vztahů, ale zároveň by mu mělo pomoci pochopit a zvládat své vlastní emoce a projevy chování. Můžeme říci, že obsahem osobnostního a sociálního rozvoje jsou témata, která se přímo dotýkají osobnosti žáka, tzn. existence jeho vlastní osoby (např. jak vnímá sám sebe, jaký postoj k sobě zaujímá, jak zná svoje osobnostní vlastnosti a jak je dokáže využívat v životě, jaké životní cíle si zvolil a jak dalece je naplňuje, jak pečuje o své zdraví: biologické-psychické-sociální apod.) a jeho existence ve společenských podmínkách – v interakci s druhými lidmi (např. jak umí vyjadřovat své myšlenky, naslouchat druhým, vést efektivní rozhovor, projevovat empatii k druhým, dokázat spolupracovat s ostatními při řešení společenských úkolů, předcházet a zvládat konflikty apod.). J. Valenta zdůrazňuje, že záměrem tohoto pedagogického působení není zprostředkovat žákovi témata jako taková, myslí se tím témata o něčem …o osobnostních vlastnostech osobnosti, o komunikaci apod., ale o konkrétním jedinci a jeho členské skupině … já a moje osobnostní vlastnosti, já a moje komunikační dovednosti, naše skupina a její interpersonální vztahy v ní apod. Obdobné tematické pojetí i přes jistou odlišnost můžeme najít i u další autorů (viz M. Drýková, 2006; S. Hermochová, 1982, 1988, 1994, 2004; H. Horáková, 2006; Kolektiv autorů workshopového setkání v ACOR MU v Brně, 2006; R. Komárková, I. Slaměník, J. Výrost, aj., 2001; D. Vaněková, 2002; J. Valenta, 2006; aj.), kteří pojednávají o tématech v kontextu různých výchovných systémů osobnostního sociálního rozvoje jako je např. sociálně psychologický výcvik, prožitková pedagogika, globální výchova apod.
Osobnostní a sociální rozvoj ve vztahu ke školnímu vzdělávání můžeme takto charakterizovat:
- Osobnostní a sociální rozvoj je záměrný a cílevědomý pedagogický proces, jehož cílem je příznivý rozvoj (růst) všech složek tvořících osobnostní a sociální kompetenci člověka, tzn. vědomostí, dovedností, postojů a hodnot potřebných pro plnohodnotný osobní život jedince a jeho optimální orientaci v mezilidských vztazích.
- Osobnostní a sociální rozvoj je integrální součástí celkového výchovného působení na jedince. Z pohledu plnohodnotného naplnění jeho významu v oblasti kultivace osobnosti žáka se využívá prvků postmoderního myšlení.
- Pedagogický
proces osobnostního a sociálního rozvoje se uskutečňuje v malé sociální
skupině v počtu cca 12 – 22 členů, v podmínkách školy se nejčastěji
jedná o školní třídu. V některých formách procesu osobnostního a
sociálního rozvoje je sociální skupina pouze prostředkem pro rozvoj osobnostních
a sociálních předpokladů jedince (skupina pro potřeby osobnostního a
sociálního rozvoje vznikne a po jeho skončení opět zanikne). V podmínkách
školy jsou převážně realizovány formy osobnostního a sociálního rozvoje,
v nichž jsou s rozvojem osobnostních a sociálních předpokladů členů
skupiny zároveň cíleným způsobem pozitivně rozvíjeny interpersonální vztahy
mezi členy.
- Podstata
pedagogického procesu osobnostního a sociálního rozvoje spočívá v sebepoznání jedince (poznání
sebe sama, svých povahových stránek, kladů a nedostatků, a osobnostních
vlastností, uvědomění si podstaty,
příčin, motivů, svého jednání v různorodých životních situacích) a rozvoji jedince (optimální růst – vývoj
osobnostních vlastností s akcentem na vlastní individuální dispozice).
Sebepoznání a rozvoj jedince jsou v pedagogickém procesu osobnostního a
sociálního rozvoje nerozlučně spjaty, navzájem se podmiňují, organicky
prolínají a spojují.
- Pedagogický
proces osobnostního a sociálního rozvoje je obsahově zaměřený na témata vztahující
se k osobnosti člověka (k sobě),
k jednání člověka v mezilidských
vztazích (k druhým), ke způsobu
života a naplňování životních cílů (k hodnotám, existenci člověka) apod. Je
důležité zdůraznit, že témata v osobnostním a sociálním rozvoji se vzájemně
prolínají, nelze je úplně, kategoricky dělit do uvedených oblastí.
3. Informační zdroje
Hamplová, L. (2020). Veřejné zdravotnictví a výchova ke zdraví. Praha: Grada.
Machová , J. et al. (2015). Výchova ke zdraví. Praha: Grada.
Rámcový vzdělávací program pro gymnázia. Praha: VUP, 2007.
Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Praha: VUP, 2017.
Svoboda, M., Gažaková, E. (2020). Osobnostní a sociální rozvoj. Plzeň: ZČU.
Valenta, J. (2006). Osobnostní a sociální výchova je její cesty k žákovy . Kladno: Aisis.