Vliv výchovy ke zdraví na jednotlivé osobnostní vlastnosti člověka

1. Vymezení osobnosti a charakteristika jednotlivých osobnostních vlastností

Většina autorů (viz. K. Balcar, 1983; O. Čačka, 2001; V. Holeček 2003, 2007; M. Nakonečný, 1995, 1997, 2000; P. Říčan 1972, 2007; V. Smékal, 2002; aj.) definuje osobnost jako organickou jednotu všeho tělesného a psychického, vrozeného a získaného, jež je typická pro daného jedince, utvářená a projevující se v jeho chování (tj. činnosti a společenských vztazích). Struktura osobnosti se popisuje pomocí  kategorií, které budou  v dalších podkapitolách popsány.  

1.1. Aktivačně motivační vlastnosti (motivace)

Aktivačně motivační vlastnosti (motivace): V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní příčiny (motivy) vlastního chování, které zajišťují jeho aktivizaci a dávají jeho chování konkrétní cíl a zaměření. Kromě povzbuzování a aktivizování zahrnuje motivace též procesy prožívání, chtění, přání a snažení. Podstatu těchto témat v osobnostním rozvoji bychom mohli vyjádřit slovy P. Malloneho, že „motivace je vnitřní pohon nebo jiskra… jediná osoba, kterou můžete motivovat, jste vy sám“ (P. Mallone In. J. Miňhová, P. Prunner, 1998, s. 110).

1.2. Vztahově-postojové vlastnosti (charakter, postoje)

  V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní vlastní charakterové vlastnosti, které umožňují řídit jeho jednání podle společenských (zejména morálních) požadavků, a to ve vztahu k těmto důležitým životním skutečnostem:

a)     Vztah k sobě samému – Otázkou tohoto tématu je sebehodnocení a sebeřízení. Do této skupiny patří např. charakterové vlastnosti: upřímnost, sebeúcta, sebedůvěra, sebekritičnost, sebekontrola, ctižádostivost, zdravé sebevědomí, atd.

b)     Vztah k druhým lidem (ke společnosti) – Příkladem vlastností spadajících do této oblasti je: dobrosrdečnost, štědrost, laskavost, taktnost, slušnost, vlídnost, pozornost, kooperativnost, obětavost, úcta k druhým, tolerantnost, závist, sobectví, vypočítavost, chamtivost, altruismus apod.

c)     Vztah k práci  - Tento okruh témat lze ještě rozdělit na:

postoj k práci: svědomitost, smysl pro povinnost, zodpovědnost, pracovitost, usilovnost, odolnost vůči pracovní zátěži;

způsob práce: důkladnost, přesnost, pořádkumilovnost, dochvilnost.

d)     Vztah k hodnotám jak materiálním, tak i duchovním – tématický okruh vyjadřující  vlastnosti, které člověk přisuzuje určitému objektu (předmětu, jevu, činnosti) podle toho, jak uspokojuje svoje potřeby a zájmy. Do této skupiny charakterových vlastností lze zařadit např.:

vztah k morálce: zásadovost, pevnost, spolehlivost, disciplinovanost;

vztah k životnímu prostředí, ke zvířatům, přírodě (vztah člověka k systémům, které ho obklopují, řeší ekologie);

vztah k životu, tzn. světonázorové charakterové vlastnosti, témata pojednávající o tom, jak má jedinec vyjasněny otázky původu a smyslu svého bytí, zda u něj převládá životní optimismus, pokrokovost apod.;

vztah k věcem, majetku, penězům: tematický celek zahrnuje vlastnosti vymezující, do jaké míry je majetek pro člověka pouze prostředkem nebo hlavní životní hodnotou, které podřizuje svůj život, ale kterou nelze obvykle nikdy dostatečně saturovat.

Charakter člověka je úzce spjat s postojovými vlastnostmi. Do  pedagogického procesu osobnostního rozvoje jsou zařazována témata, v nichž si jedinec uvědomí, pochopí a dokáže ovlivnit své postojové vlastnosti tak, aby byl schopen jednat v souladu se svým plnohodnotným životním stylem a své postoje měl přiměřeně vyhraněné, trvalé, hluboce zvnitřněné a racionálně zdůvodněné.

1.3. Seberegulační vlastnosti

·       V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní osobnostní vlastnosti, které mu umožňují řídit a kontrolovat vlastní chování a prožívání. Mezi tyto vlastnosti se obvykle řadí (viz V. Holeček, 2003; M. Nakonečný, 1995; V. Smékal, 2002; aj.):

a)     Sebehodnocení – vztahuje se k rozvoji vlastností osobnosti, které mají vliv na utváření přiměřeného a zdravého sebevědomí. Vztah k sobě sama je možné vyjádřit prostřednictvím čtyř obrazů našeho JÁ:

subjektivní JÁ je moje vlastní představa o sobě sama, tj. jaký jsem, kam patřím, co umím, jaké mám schopnosti, postavení mezi lidmi apod.;

zrcadlové JÁ je to, co si o mě myslí, jak mě vnímají druzí lidé;

reálné JÁ jsou moje skutečné vlastnosti, schopnosti, které ale nemusí být známy jak samotnému jedinci, tak ani druhým;

ideální (potenciální) JÁ zahrnuje naše přání, perspektivy a hlavně možnosti, předpoklady (potence), kterých chce jedinec dosáhnout.

Obecně platí, že adekvátní sebepojetí je jedním z důležitých aspektů duševní rovnováhy člověka a má vliv na formování dalších psychických vlastností jeho osobnosti. Proces osobnostního rozvoje přispívá k odhalování reálné složky vlastního JÁ, zároveň napomáhá k adekvátnímu vnímání ideálního JÁ a vlivem zpětnovazebných mechanismů příznivým směrem ovlivňuje subjektivní JÁ a zrcadlové JÁ jedince. Člověk s rozvinutým sebepojetím dokáže při agresivním jednání druhých lidí ochránit vlastní JÁ způsobem charakterizovaným slovy Gándího: „nemohou vám vzít sebeúctu, jestli jim ji nedáte“ (Gándhí In S. R. Covey, 1997, s. 66).

Sebekritika je vyslovené sebehodnocení jedince zaměřené na vlastní nedostatky (ve vlastnostech, činech, úmyslech). Je-li přiměřená a upřímná, může být účinným mechanismem seberegulace jedince.

b)    Svědomí je soustava vnitřních mravních zásad (zvnitřněný systém zákazů a příkazů), které určují, co se smí a nesmí, co je morální a nemorální v určitých životních situacích. Svědomí je nejsilnější vnitřní regulátor našich činů.

c)     Volní vlastnosti velmi ovlivňují chování každého jedince. Vůle je proces cílevědomého a záměrného sebeřízení, lze říci, že vůle je nejvyšší „orgán“ seberegulce člověka. Obvykle se rozlišují tyto vlastnosti vůle:

Kladné: vytrvalost, houževnatost, cílevědomost, odvaha, sebeovládání, rozhodnost, trpělivost, píle. V osobnostním rozvoji je kladen důraz na jejich záměrné a systematické posilování.

Záporné: lenost, zbabělost, liknavost, vznětlivost, pohodlnost a další. Tyto záporné vlastnosti bývají v určité míře zastoupeny v osobnosti každého člověka. Záměrem pedagogického procesu osobnostního rozvoje je uvedené vlastnosti eliminovat, respektive umožnit, aby jedinec pochopil, za jakých okolností se tyto vlastnosti do jeho chování promítají, jak dalece ovlivňují podobu jeho chování a jakým způsobem je možné jej transformovat na příznivější vlastnosti osobnosti.

1.4. Dynamické vlastnosti (temperament)

V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní  vlastnosti určující dynamiku (tempo průběhů a střídání psychických procesů a stavů) a intenzitu jeho prožívání a chování. Osobnostní rozvoj dynamických vlastností jedince zahrnuje:

v celkové citové ladění, kvalitu a sílu citů;

v vzrušivost psychických dějů, rychlost jejich vzniku;

v trvalost duševních dějů (když podnět přestal působit);

v odolnost vůči podnětům z okolí, míra ovlivnitelnosti;

v kongruenci (shodu) mezi vnitřním prožíváním a vnějším chováním.

Lidé mají některé znaky podobné, jinými se liší. Na podkladě podobných znaků vznikají pokusy o třídění. Toto třídění se provádí na základě skupin znaků, kterým se říká typy. Za nejznámější typologii je považována tzv. klasická typologie Hippokratova – Galénova, podle níž je temperament určen převahou určité tělesné tekutiny a existují čtyři základní typy temperamentu:

Sangvinik (sanguis = krev) – čilý, společenský, veselý, nestálý. Úkolem osobnostního rozvoje u sangvinika je pěstování větší vytrvalosti, důslednosti a vytrvalosti.

Cholerik (cholé = žluč) – průbojný, energický, nebojácný, zásadový, aktivní, dráždivý, vzteklý, prudce vzplane a rychle se uklidní. Úkolem osobnostního rozvoje cholerika je naučit se více ovládat, nedávat příliš najevo své prožívání v nevhodnou chvíli.

Flegmatik (flegma = hlen) – trpělivý, rozvážný, vyrovnaný, klidný, zodpovědný, vytrvalý, schopný snášet dlouhodobé zatížení. Úkolem osobnostního rozvoje u flegmatika je zvýšit pružnost, aktivitu, překonat pohodlnost, rozvíjet tvořivost.

Melancholik (melaina cholé = černá žluč) – velmi citlivý, chápající, ohleduplný, obětavý, svědomitý, pečlivý, starostivý. Úkolem osobnostního rozvoje melancholika je zaujmout reálný postoj k životu, neidealizovat si skutečnost.

            V psychologické literatuře (viz V. Holeček, 2003; M. Nakonečný, 1995; P. Říčan, 1972; V. Smékal, 2004; aj.) se uvádějí další typologie temperamentu např. dle I. P. Pavlova (typ slabý; typ silný – nevyrovnaný; typ silný – vyrovnaný, nepohyblivý; typ silný – vyrovnaný, pohyblivý), C. G. Junga (typ introvert, typ extravert), H. J. Eysencka (typ stabilní, typ labilní) aj. Je nutno dodat, že většinou neexistují jedinci s čistým, vyhraněným typem temperamentu, ale jedinci s typem smíšeným, u kterých jeden nebo dva typy převládají. Protože je temperament osobnosti převážně vrozený a relativně stálý, nelze ho prostřednictvím  pedagogického procesu osobnostního rozvoje měnit, lze ho pouze ovládat a posilovat jeho pozitivní stránky.

1.5. Výkonové vlastnosti (schopnosti)

 V této tematické oblasti si jedinec uvědomí, pochopí, příznivě ovlivní svoje předpoklady pro úspěšnou realizaci různých činností, a to jak po stránce kvantitativní, tak i kvalitativní. Za biologickou podstatu těchto předpokladů jsou považovány vlohy, které se rozlišují v následujících stupních:

Nadání – umožňuje nadprůměrné, pozoruhodné výkony.

Talent – vysoce rozvinuté nadání, je předpokladem vynikajících výkonů.

Genialita – mimořádně rozvinutý talent umožňující vrcholnou tvorbu mnohdy s historickým významem (např. v oblasti vědy, kultury, sportu apod.).

            Cílem osobnostního rozvoje je podněcovat a utvářet jedince k tomu, aby dokázal prostřednictvím různých výchovně-vzdělávacích prostředků své vlohy:

1.     poznat a včasně stimulovat;

2.     systematicky a intenzivně cvičit;

3.     navodit, rozvinout a udržet v příslušných zájmech.

Za důležité schopnosti pro život jsou považovány schopnosti tvořivosti, jejichž prostřednictvím dokáže jedinec vytvářet nové, originální výtvory. Tvořivost je z hlediska rozvoje osobnosti složitý proces, ve kterém se uplatňují nejen obecné intelektové schopnosti jedince (pružné a pohotové myšlení, dobrá paměť, vyjadřovací dovednosti apod.), ale také ostatní složky jeho osobnosti (emoce, fantazie, zájmy, motivace, volní vlastnosti apod.). Mezi schopnosti tvořivosti dle J. P. Guilforda patří:

Fluence (plynulost) – schopnost pohotově a snadno formulovat velké množství myšlenek, nápadů, hypotéz, koncepcí, rychle si vybavovat vhodná slova.

Flexibilita (pružnost) – schopnost spontánního i adaptivního užívání osvojených informací, jde o „umění“ snadného přenosu pozornosti, rychlé změny úhlu pohledu, využívání nových, rozdílných přístupů.

Originalita (původnost) – schopnost produkce nových, nekonvečních a neobvyklých (důvtipných) nápadů, postižení nezřejmých a skrytých souvislostí.

Elaborace (propracovanost) – schopnost vytvářet nové struktury na základě znalostí a dovedností za současného použití smyslu pro detail, výstižnost, systém a pečlivost.

Senzibilita (citlivost) – schopnost vnímat problémy, vystihnout jejich jádro, postřeh, neobvyklost a zvláštnosti.

2. Informační zdroje

Nakonečný, M. (2021). Psychologie osobnosti. Praha: Triton. 

Říčan, P. (2010) Psychologie osobnosti. Praha: Grada.