Vytisknout celou knihuVytisknout celou knihu

Klasifikace psychodiagnostických metod

Stránky: Moodle ZČU
Kurz: KPS/PPSD Pedagogicko-psychologická diagnostika - šablona
Kniha: Klasifikace psychodiagnostických metod
Vytiskl(a): Nepřihlášený host
Datum: čtvrtek, 22. října 2026, 08.50

Obsah

1. Metody obecné a speciální

Klasifikace diagnostických metod je náročná. Existuje množství dělení podle různých kritérií, které se ovšem v mnohém překrývají.

Prunner (2003) rozlišuje metody obecné a speciální.

Obecné diagnostické metody

K obecným metodám řadí pozorování a experiment, neboť se používají i v jiných vědních disciplínách. 

Speciální diagnostické metody

Za metody speciální (psychologické) považuje subjektivní techniky, objektivní techniky a projektivní techniky.


Subjektivní metody

 

Objektivní metody

sebepozorování,

psychologický rozhovor,

dotazník,

posuzovací škály.

psychofyzické metody,

výkonové zkoušky,

rozbor výsledků činnosti.

 

Zvláštní kategorii tvoří projektivní techniky.

2. Klinické a testové metody

Jiní autoři raději člení metody na klinické a testové, např. Holeček, Miňhová, Prunner (2009).


Klinické metody



—nemají přísná pravidla,
—nemají statistický základ,
—jsou pružné - umožňují obměňovat postup,
—umožňují lépe poznat konkrétní případ.

 

Pojem „kliné“ – lehátko (Řecko)

 

  • Pozorování
  • Rozhovor
  • Anamnéza 
  • Rozbor spontánních výtvorů


 Testové metody

—standardizovaný způsob vyšetření
—všichni respondenti jsou exponováni stejným podnětům a za stejných podmínek
—reakce jsou jednotně registrovány a vyhodnocovány


Testové metody lze třídit dle stupně objektivity, podle vnějších charakteristik zadávání, podle účelu.

3. Longitudinální a průřezové postupy

K diagnostické činnosti je možné přistupovat longitudinálně nebo průřezově.

  • Longitudinální diagnostika znamená dlouhodobé sledování jedince.Tento přístup umožňuje pozorovat individuální vývoj.
 
  • V průřezovém principu srovnáváme vlastnosti či znaky různých lidí zaznamenané ve stejném čase. Získáme tím informaci o rozdílech mezi skupinami.

 

Longitudinální postupy

Hlavní výhodou longitudinální diagnostiky je možnost sledovat individuální vývoj každého jednotlivce a vytvářet tzv. pravé křivky, umožňuje sledovat, jak se dané charakteristiky mění a co jejich změny fakticky ovlivňuje.

Nevýhodnou je především vysoká náročnost na čas a finanční zdroje. Úskalím je také snižující se ochota vyšetřované osoby, pokud již nepociťuje problémy. Metodologicky může výsledky ovlivňovat vývoj diagnostických metod a složení diagnostického týmu.

 

Průřezové postupy

Nespornou výhodou průřezového přístupu je rychlost a menší náročnost na zázemí a čas a také konzistence použitých metod.

Nevýhodou je to, že příčinou rozdílů mezi skupinami mohou být i jiné faktory, než ten, který sledujeme (Holeček, Miňhová, Prunner, 2009).