Základy logistiky

1. Historie logistiky

Význam slova logistika se postupně měnil, až se v současné době nejčastěji používá ve spojení s oblastí zásobování. Důležitost logistiky si můžeme přiblížit, pokud si představíme výrobní podnik jako lidské tělo, jednotlivé orgány jako části výrobního systému a funkci logistiky reprezentuje oběhová soustava, které zajišťuje včasné dodání živin, plynů a odpadních látek z nebo do jednotlivých orgánů. Pokud oběhová soustava nefunguje správně, má to neblahý vliv na jednotlivé orgány a celé tělo nefunguje správně a může přestat být i životaschopné. Podobné je to u výrobního systému, kdy nesprávně fungující logistický systém snižuje efektivitu celého systému.

Původ logistiky je pravděpodobně odvozen z řeckého výrazu logistion - důmysl, rozum, nebo ze slova logos - slovo, řeč, myšlenka, pojem, rozum, zákon, pravidlo, smysl. Logistika se řadí  mezi relativně mladé vědní obory, i když jako druh činnosti je tisíce let stará. Až do roku 1600 byl pojem logistika používán pro praktické počítání s čísly, na rozdíl od aritmetiky, která je spojována s teorií počítání. Jako většina moderních vědních disciplín vznikla logistika, jak ji dnes známe, v oblasti vojenství. Traduje se, že první charakteristiku logistiky formuloval byzantský císař Leontos VI. v letech 886-911, kdy vyhlásil, že je třeba "mužstvo zaplatit, příslušně vyzbrojit a vybavit ochranou a municí, včas a důsledně se postarat o jeho potřeby a každou akci v polním tažení příslušně připravit, tzn. vypočítat prostor a čas, správně ohodnotit terén z hlediska pohybu vojsk i v případě nutnosti jejich rozdělení". Tímto zformuloval jako první zásady vojenské logistiky.

První prokazatelné uplatnění logistiky uvedl tvůrce vojenské teorie 19. století švýcarský baron Antoine-Henri Jomoni (1779-1869), který působil ve francouzské armádě jako jeden z Napoleonových generálů a od roku 1813 v ruské armádě:

Obr.1 Antonie-Henri Jomoni

Roku 1853 publikoval v Paříži svou práci "Náčrt vojenského umění", kde ustanovil pojem "major général de logis" jako důstojníky zajišťující nocleh pro vojáky, určují trasy přesunů a upravují je podle místních podmínek. Je třeba dodat, že slovo logis ve francouzštině znamená obydlí a také kajutu pro posádku lodí a slovo loger znamená ubytovat a noclehovat.

Obr.2 Náčrt umění války

V Evropě nebylo dílo všeobecně přijato, průlom nastal roku 1862, kdy bylo dílo přeloženo do angličtiny a publikováno v USA. Teorie byly rychle realizovány zejména v oblasti vojenského námořnictva, které v té době rostlo velmi rychle na významu. Maximálního rozšíření doznala vojenská logistika v období 2. světové války, kdy nejdříve USA materiálně podporovalo spojence v Evropě a později se přímo zapojila do bojů. Proto bylo nutné vytvořit efektivní a dobře fungující řetězce pro přepravu zbraní, munice, proviantu, výstroje atd.

Obr.3 Vojenská logistika

Využití vojenské logistiky nebylo jen výsadou západního světa. V socialistickém bloku se pojmu logistika nepoužívalo, neboť to představovalo "agresivní politiku NATO". V armádách, které byly součástí Varšavské smlouvy, se používalo pojmu "týl" nebo "týlové práce". V civilním sektoru, kde byla centralizovaná ekonomika, prakticky nikoho nezajímala.

Přesun logistiky z oblasti armády do civilního sektoru začal opět v USA. Po 2. světové válce odešlo velké množství důstojníků, kteří sloužili v logistických jednotkách, a zároveň byl k dispozici značný počet palet, beden, kontejnerů a přepravních prostředků, které armáda nepotřebovala. Propuštění vojáci hledali v civilní sféře své uplatnění. Proto v 50 letech 20. století přešel pojem logistika do civilní oblasti, která je označována jako hospodářská logistika. Na rozdíl od vojenství, kde se vztahuje pojem logistika na vojenské jednotky a materiál, je v civilním sektoru vztažen na zboží, suroviny, polotovary a výrobky. Další rozdíl je, že vojenská logistika se zaměřuje na splnění cíle, oproti tomu se v civilním sektoru zaměřuje na výkon a náklady.

1.1. Vývoj logistiky

Vývoj hospodářské logistiky (dále jen logistika) lze rozdělit do pěti fází.

Počáteční období

Do roku 1955 je charakteristické uplatňováním dílčích realizací, které byly málo provázané. Logistické metody jsou přebírány z vojenské praxe. V této době proto logistika ještě nepřinášela takové úspory jako v současné době.

Druhé období

Od roku 1955 do roku 1970, je charakteristické formováním hospodářské logistické teorie a praxe. Komplexní chápání logistiky bylo nastartováno v oblasti letecké dopravy, pro kterou byla vytvořena na Harvardské univerzitě v roce 1956 studie zabývající se racionálním řešení fyzické přepravy materiálu. V tomto období vznikly významné podměty pro rozvoj logistiky, které mají platnost dodnes:

• vývoj a využití elektronického zpracování dat,
• matematické modelování,
• expanze marketingu - uspokojování potřeb zákazníka,
• rozšíření trhu v národním a mezinárodním měřítku,
• intenzifikace konkurence, především zahraniční,
• intenzivní tlak na zisky,
• zvýšení významu distribuce,
• růst distribučních nákladů a uvědomění si jejich účinku na zisk,
• rozšíření počtu variant výrobku i rychlá inovace výrobků,
• objevení systémové teorie a teorie řízení,
• výzkum a literatura v oblasti distribuce.

Třetí období

Od roku 1970 do roku 1985, je charakteristické úspěšným rozvojem americké logistiky v západní Evropě. Důraz je kladen na fyzickou stránku oběhů, kdy se pod pojmem logistika rozumí "Physical Distribution Management". Tyto distribuční systémy byly řešením logistickým, ale velmi brzy se ukázalo, že součástí musí být i systémy informační a zejména pak ekonomické pohledy na veškerou činnost.

Čtvrté období

Od roku 1985 do roku 1995, prosazuje se systém integrované logistiky, která je stále efektivnější. Uplatňuje se filozofie maximální možné konkurenční výhody logistiky, která je postavená na informačních tocích. Postavení zákazníka se dostává na první místo s ohledem na ekonomický pohled na celkovou činnost firmy.

Páté období

Od roku 1995 do současnosti, je charakteristické využíváním elektroniky a internetu, který umožňuje vytváření velkých sítí i logistických partnerů. Opouští se od systému tlaku (podnik "tlačí" své výrobky na trh) a postupně se mění na systém tahu (zákazník si "vytahuje" výrobky z trhu). Na přelomu 20. a 21. století zjišťují výrobci, že mezi nimi a konečným zákazníkem se nachází velké množství prostředníků. Začíná se tedy prosazovat přímý prodej zboží koncovému zákazníkovi, který je způsobem rozvojem sdělovacích prostředků a zásilkových obchodů. V 21. století logistika nabývá většího významu v globálním pojetí. Očekává se další optimalizace logistických řetězců, a to toků materiálových a i informačních, finančních a obalových. Lze předpokládat i narůstající vliv ekologie. Vše bude záviset na rozvoji informačních technologií, který bude sledovat a řídit logistické řetězce.

2. Definice logistiky a základní pojmy

Nejprve si uvedeme několik definic logistiky publikovaným v předchozích letech.

Haskelt, Ivie, 1964:

Logistika je řízení všech činností, které zajišťují pohyb a koordinaci zásobování a spotřeby při tvorbě časové a místní užitnosti zboží.

Ihde, 1972:

Logistika je systém tvorby, řízení, regulace a vlastního průběhu materiálového toku, energie, informací a přemisťování osob.

Daskin, 1985:

Logistika je projekt a provoz fyzického, řídícího a informačního systému, který má za cíl, aby výrobky překonaly čas a prostor.

Rupper, 1990:

Logistika jsou veškerá opatření týkající se toku materiálu, informací a hodnot od vývoje přes plánování a organizaci výroby, zásobování, produkci a distribuci až po zpracování informací.

Institute of Logistick, 1995:

Logistika je časově vztažené umisťování zdrojů, nebo, jinými slovy, logistika uvádí do vztahů zboží, lidi, výrobní kapacity a informace, aby byli na správném místě, ve správném čase, ve správném množství, ve správné kvalitě a za správnou cenu.

Pernica, 1998:

Logistika je disciplína, která se zabývá celkovou optimalizací, koordinací a synchronizací všech aktivit v rámci samoorganizujících se systémů, jejichž zřetězení je nezbytné k pružnému a hospodárnému dosažení daného konečného efektu.

Ze všech definic vyplývá, že logistika je vědecká disciplína zabývající se plánováním, řízením a kontrolou pohybu materiálu, osob, energie a informací v systémech.

Obr.4 Integrativní zjišťování logistických nákladů

Úkolem logistiky je, aby bylo k dispozici:

• správné množství,
• správných objektů (zboží, osoby, energie, informace),
• na správném místě,
• ve správném čase,
• ve správné kvalitě,
• za správnou cenu.

Kritériem pro hodnocení, co je správné, je spokojenost zákazníka.

Teoretickým základem logistiky je systémový přístup ke studiu reality, který můžeme charakterizovat jako způsob myšlení spočívající v komplexním chápání jevů v jejich vnitřních a vnějších souvislostech.

Jinými slovy systémový přístup představuje způsob myšlení, jehož filozofické základy spočívají na celkovém vidění a na principu neustálého pohybu, přeměn jednotlivých částí reality jako způsobu její existence.

Jiné pojetí logistiky nabízí logistický přístup k výrobě, jejímu uspořádání a řízení, který si klade za cíl odstraňovat bariéry vzniklé klasickou dělbou práce ve výrobě. Jde o bariéry, které výrobní proces přerušují, prodlužují jeho časové trvání a ohrožují kvalitu výsledného výrobku.

Logistický přístup můžete na logistický systém (výrobní podnik) aplikovat dvěma způsoby:

1.      Racionalizační způsob, si klade za cíl nalézt způsoby zlepšení funkcí a efektu jednotlivých strukturních článků logistického řetězce podniku. Přitom ovšem vychází ze stávající struktury a funkcí zkoumaného výrobního podniku a nepředpokládá provádění zásadních změn v celkové struktuře podniku. Tento způsob se zaměřuje na jednotlivé články logistického systému a zkoumá jejich vnitřní uspořádání a funkce. Kriticky je hodnotí z pohledu logistických principů a hledá takové korekce ve vnitřní struktuře a ve fungování zkoumaného článku, které zlepší jeho celkový efekt.

2.      Strategický způsob, vychází ze strategických cílů podniku a klade si za cíl nezávisle na současné struktuře a funkcích zkoumaného podniku při uplatnění logistických principů nově navrhnout celkovou architekturu podniku, nově určit jednotlivé články a jejich vzájemné funkční vazby. Konečným cílem je, aby nově navržená struktura s jejími nově určenými prvky efektivněji plnila strategické cíle podniku, než výchozí struktura podniku. Strategický způsob se zaměřuje na logistický systém strojírenského výrobního podniku jako na celek a tvoří ideální budoucnost bez ohledu na minulost a veškerý dosavadní vývoj.

Výrobní podnik bychom měli chápat jako logistický systém, který lze zjednodušeně znázornit pomocí logistického řetězce, složeného z jednotlivých článků se specifickými funkcemi mezi kterými probíhají toky materiálu, informací, hodnot atd. Efektivnost výroby jako procesu je podmíněna tím, aby tyto toky probíhaly co nejvíce plynule, bez zdržování, bez přerušování a co největší rychlostí. Je třeba si uvědomit, že pro logistický řetězec platí, že výkonnost celého řetězce je dána výkonností nejslabšího článku řetězce. Z toho tedy plyne, že zájmem jednotlivých článků má být především spolupráce.

Základní cíle hospodářské logistiky tedy jsou:

• Musí vycházet z podnikové strategie a napomáhat splňovat celopodnikové cíle.
• Zajistit plynulé zásobování materiálem, nakupovanými díly, pomocnými, provozními a energetickými materiály a zajištění plynulého odsunu odpadů.
• Uspořádat a řídit výrobní proces tak, aby probíhal plynule, s časově a prostorově vyhovujícími a plynulými manipulacemi se zbožím při hospodárné spotřebě zdrojů.
• Zajistit dodávky výrobků, které uspokojí požadavky zákazníků, čímž se udrží stávající zákazníci a získají se noví zákazníci.                   

Logistiku můžeme dělit dle několika hledisek:

Podle šíře zaměření na studium materiálových toků:

• makrologistika - zabývá se logistickými řetězci pro výrobu od těžby surovin až po dodání zákazníkovi. Překračuje tedy hranice podniku a i jednotlivých států.
• mikrologistika - zabývá se logistickým systémem uvnitř určité organizace nebo jen její části.
• logistický podnik - zvláštní skupina logistiky. Specializované firmy, které realizují převážnou část logistického řetězce vně určité organizace, tedy propojení dodavatele a zákazníka.

Obr. 5 Základní dělení logistiky [20]

Obr.6 Dělení logistiky

Podle hospodářsko-organizačního místa uplatnění:

• logistika zásobování
• logistika výrobní
• logistika distribuce

2.1. Logistický systém

Úkolem logistických systémů je realizovat logistické funkce takovým způsobem, aby došlo k požadovaným transformacím logistických objektů v souladu se stanovenými cíli. Prvky logistických systémů jsou logistické objekty, logistické pracovní prostředky a pracovní síly.

Obr.7 Logistika

Může se jednat o systém uzavřený nebo otevřený. Pokud jde o uzavřený logistický systém, jeho vazby nezasahují do vnějšího okolí – jde o podnik uzavřený vůči svému okolí (např. výrobní logistika v rámci jednoho podniku). Naopak otevřený logistický systém je charakterizován vazbou s okolím, vyskytuje se zejména v oblasti dopravy (např. nabízení dalších služeb pro partnery zvenčí - sběrné zásilky, vozové služby, …).

2.2. Logistický subjekt

Mezi logistické subjekty patří všichni ti, kdo se přímo nebo nepřímo podílejí na uspokojování logistických potřeb. Patří sem:

• výrobci hmotného zboží (finální výrobci),
• distributoři,
• obchodní společnosti (velko, maloobchod),
• poskytovatelé logistických služeb,
• zasilatelé, dopravci,
• poskytovatelé kurýrních, expresních a balíkových služeb,
• dodavatelé (obalových prostředků, balicích strojů a zařízení, přepravních a ukládacích prostředků, dopravních vozíků a zařízení),
• orgány státní správy činné v oblasti logistiky,
• výzkumné a vývojové organizace,
• vzdělávací a školicí organizace,
• zájmová sdružení, asociace pro logistiku.

2.3. Logistické centrum

Centrální článek, jímž procházejí logistické řetězce mezi dodavateli a odběrateli. Provádí třídění, kompletaci a konsolidaci zboží, zpravidla v průtokovém (tranzitním) režimu. Vložením takovéhoto článku se významně redukuje počet spojení (cest) mezi dodavateli a odběrateli ve srovnání se spojením "každého s každým", snižuje se nutný rozsah výkonů v dopravě i rozsah parku dopravních prostředků. Logistická centra jsou provozována poskytovateli logistických služeb jako veřejná, umístěná zpravidla v uzlech dopravní infrastruktury, multimodálního charakteru, nebo jako vyhrazená pro logistickou obsluhu smluvních přepravců, popř. jsou neveřejná, podniková.

2.4. Logistické procesy

Logistické procesy probíhají již od začátku těžby nerostných surovin a získávání materiálových zdrojů, přes jednotlivé fáze zpracování až po konečného spotřebitele. Patří sem například:

Proces výroby, kde dochází ke změně výrobku.

Proces pořízení a odbytu, kde probíhá změna množství, času a místa.

Proces skladování, kde dochází ke změně času a přeměně množství (k nutnosti zakládání skladů dojde, pokud nejsou harmonizovány požadavky procesů pořízení a odbytu).

Proces spotřeby, který nepatří mezi logistické činnosti, ale jde o cíl veškerých logistických činností.

Proces nakládání s odpady, kde dochází k recyklaci, likvidaci nebo uložení odpadů.

Procesy lze také rozdělit na mikrologistické a makrologistické:

Mikrologistické procesy

• jde o vnitropodnikové procesy, které jsou řízeny nezávisle z jednoho místa

Makrologistické procesy

• jde o mezipodnikové procesy, které zahrnují komplexní řízení z většího počtu míst

2.5. Logistický řetězec

Tento pojem označuje dynamické propojení trhu spotřeby s trhy zdrojů (surovin, materiálů, polotvarů), které vychází z poptávky konečného článku řetězce – konečného zákazníka. Cílem logistického řetězce je uspokojení poptávky konečného zákazníka, poskytnutí žádané kombinace výstupů. Obecně lze logistický řetězec chápat jako posloupnost činností, které jsou nutné k dosažení požadovaného výsledku – spokojenosti zákazníka. Základní struktura řetězce je tedy dána odběrateli a jejich požadavky, které pak musí být splněny jednotlivými články řetězce.

Logistický řetězec, je rozdělen na stránku hmotnou a nehmotnou:

• hmotná se zabývá přemísťováním osob a věcí, které jsou schopny uspokojit danou potřebu konečného zákazníka, tj. logistický produkt, nebo věcí které jsou pro tuto potřebu nutné (obaly, nedokončené výrobky),
• nehmotná spočívá v přemísťování a uchovávání informací potřebných k tomu, aby bylo možné uskutečnit hmotnou stránku logistického řetězce

Logistický řetězec se skládá z:

• cest (kanálů) – po nich se pohybují aktivní a pasivní prvky logistiky,
• dílčích hmotných a nehmotných toků – ty se uskutečňují mezi různými články ve výrobě, dopravě a obchodě.

Hmotné a nehmotné toky se uskutečňují mezi jednotlivými články ve výrobě, dopravě a zasílatelství. Články jsou tvořeny provozy a jejich dílčími částmi – patří sem dílny, výrobní a montážní linky, sklady (materiálů, hotových výrobků, maloobchodní, …), prodejny, přístavy, letiště nebo například železniční stanice.

Logistický řetězec představuje procesy, které na sebe vzájemně navazují. Výstup z jednoho procesu tvoří vstup do procesu dalšího. Tyto procesy mají hodnototvorný charakter, přičemž přidávání hodnoty se stupňuje ve směru ke konečnému zákazníkovi. Logistický řetězec se větví (rozděluje) a následně spojuje do určitých struktur, které nazýváme logistické sítě.

Obr.8 Logistický řetězec

2.6. Bod rozpojení

Bod rozpojení je v logistickém řetězci chápán jako článek řetězce, do kterého vstupuje objednávka zákazníka a tím řetězec rozděluje na dvě části (z hlediska způsobu řízení):

• část řízená na základě předpovědí a plánů, kde se běžně udržují zásoby – tzn. výroba podle odhadu poptávky
• část řízená objednávkami zákazníků s plynulými toky bez zásob (vyjma pojistných zásob) – tzn. výrobky se již individualizují na základě požadavků zákazníka

Vývoj obecně směřuje k posouvání bodu rozpojení co nejdále k dodavatelům a k rozšiřování okruhu řízení podle zakázek. Umožňuje se tím individualizace výroby, zvyšuje pružnost, snižují zásoby a náklady, uvolňuje kapitál. Existuje pět základních poloh bodu rozpojení:

1. v distribučních skladech -> výroba a distribuce na sklad v distribuční síti
2. ve skladech hotových výrobků u výrobce -> výroba hotových výrobků na sklad
3. v montážních meziskladech -> montáž na zakázku
4. ve skladech surovin, materiálů a nakupovaných dílů -> výroba na zakázku
5. ve skladech u dodavatele -> nákup a výroba na zakázku

2.7. Významné oblasti logistiky

V rámci logistiky se hlavně zabýváme realizací hladkého toku produktu od místa vzniku do místa spotřeby. Jedná se zejména o následně vyjmenované oblasti logistiky. V rámci těchto vyjmenovaných oblastí je důležitá jejich vzájemná koordinace, proto je velmi důležitá komunikace mezi nimi. Logistická komunikace se pak dotýká hlavně dodavatelů, zákazníků, útvarů podniku a logistických aktivit.

Mezi významné oblasti logistiky patří:

1. Zákaznický servis
2. Plánování poptávky
3. Řízení zásob
4. Manipulace s materiálem
5. Vyřizování objednávek
6. Balení
7. Podpora servisu, náhradní díly a reklamace
8. Určení místa výroby a skladování
9. Nákup
10. Přeprava
11. Skladování

Zákaznický servis

Jedná se o výstup logistického systému. Jeho hlavním úkolem je zprostředkovat přesun správného produktu ke správnému zákazníkovi na správném místě, ve správném stavu, ve správné době a při co možná nejnižších celkových nákladech. Zákaznický servis je často zaměňován se spokojeností zákazníka, který se ale vyjadřuje celkové hodnocení marketingového mixu.

Plánování poptávky

Oblastí plánování poptávky je mnoho. Marketing předpovídá poptávku zákazníků. Výroba předpovídá na základě marketingu a stavu zásob výrobní požadavky. Logistika se zapojuje v tomto směru v podobě plánování objednávek od dodavatelů a distribuce na jednotlivé trhy. Proto by měla být logistika úzce napojena na marketingové plánování a výrobní plánování.

Řízení zásob

Cílem řízení zásob je udržovat takové zásoby, aby bylo možné zajišťovat vysokou úroveň zákaznického servisu a zároveň dosaženo přijatelných nákladů na udržování zásob (kapitál vázaný v zásobách, náklady na skladování a náklady spojené se zastaráváním zboží).

Manipulace s materiálem

Jedná se poměrně širokou oblast, která zahrnuje veškerý pohyb surovin, zásob ve výrobě a hotových výrobků v rámci výrobního závodu nebo skladu v podniku. Tyto pohyby nepřidávají produktu žádnou hodnotu, proto je cílem minimalizovat pohyb s materiálem pokud je to možné. Především minimalizovat přepravní vzdálenosti, minimalizace úzkým míst, minimalizace zásob a minimalizace rizik spojených s manipulací. Touto oblastí se zabývá oblast projektování výrobních systému.

Vyřizování objednávek

V podniku se jedná se o systém, který slouží k přijímání objednávek od zákazníka, jejich kontrole, komunikaci se zákazníkem, vyřízení objednávek a dostupnosti zboží. Systém také slouží ke kontrole zásob a informací o zákazníkovi. Tato oblast je velmi široká a automatizovaná. To jak budou objednávky uspokojeny, má vliv na hodnocení podniku zákazníkem.

Balení

Obal produktu má význam jako reklama na produkt, kdy estetický obal může upoutat pozornost zákazníka, ochrana produktu během uskladnění a přepravy a jeho forma může mít vliv na usnadnění přesunu a uskladnění produktu. Součástí obalu mohou být i důležité informace pro zákazníka (návod, složení,…) i podnik (identifikační údaje).

Podpora servisu, náhradní díly a reklamace

Logistika podporuje proces výroby tím, že zajišťuje pohyb materiálu od dodávek surovin a polotovaru po dodání produktu zákazníkovi. Dále je i důležité zajistit následný servis těchto produktů. Patří sem servis produktů, dodávky náhradních dílů a také reklamace vadných výrobku. Z této oblasti je důležité hlavně sledovat pohyb od zákazníka směrem k podniku. Hlavním problémem tohoto pohybu je manipulace s malým množstvím zboží, kdy náklady na manipulaci mohou být až devítinásobně větší než při pohybu od podniku ke spotřebiteli. 

Určení místa výroby a skladování

Výběr vhodné lokality pro výrobní závody a sklady je zásadní strategické rozhodnutí. Rozmístění míst ovlivní náklady na dopravu (zásobování surovinami a distribuce produktů) a rychlost reakce na požadavky zákazníka. Ale naopak kritéria výběru lokality jsou rozmístění zákazníků, dodavatelů, dostupnost dopravních služeb, dostupnost pracovníků (kvalifikace, náklady na mzdy), spolupráce s úřady, atd.

Nákup

U většiny podniků je nárůst zajišťování zboží a služeb z vnějších zdrojů. Proto zajišťování (nákup) těchto zdrojů nabývá neustálena významu. Zahrnuje v sobě činnosti jako výběr dodavatele, jednání o ceně, dodacích podmínkách a množství, atd.

Likvidace odpadu

Jedná se o další oblast logistiky, kdy dochází k odstranění a případně likvidaci odpadu z výroby, distribuce a balení. Patří sem činnosti jako skladování odpadu, odvoz do místa likvidace, zpracování či opětovné použití nebo recyklace.

Druhy přepravy

1.      Silniční

• je vhodná k přepravě všech druhů komodit, které nepřekračují běžné rozměry
• většinou tvoří poslední článek v přepravním řetězci poskytujícím spotřebiteli dodávky formou JIT (Just In Time)
• kvůli rostoucím požadavkům zákazníků na čas a jakost dodávek je silniční doprava významnou součástí logistických sítí

Mezi její výhody patří:

Naopak mezi nevýhody se řadí:

2.      Železniční

• nejčastěji je používána pro přepravu velkoobjemových zásilek na delší vzdálenosti
• při velkých vzdálenostech jsou nižší náklady než u silniční přepravy
• její univerzálnost je omezená výchozím a koncovým terminálem – velké podniky to řeší tak, že mají v areálu svého podniku zabudován železniční terminál připojený na železniční síť

3.      Letecká

• zabývá se převážně přepravou osob, nákladní přeprava je většinou pouze doplňkovou činností
• používá se, když je rozhodujícím faktorem rychlost nebo se jedná o přepravu na velkou vzdálenost
• pomocí letecké dopravy se tedy převáží předměty rychle podléhající zkáze, zboží s vysokou hodnotou a malým objemem nebo předměty s časově kritickými lhůtami
• mezi výhody se řadí rychlost a spolehlivost, frekvence spojů a dobře předvídatelné časy přeprav
• mezi nevýhody naopak patří náklady na přepravu, omezenost zásilek nebo časté znehodnocení přepravních časů způsobené pomalu navazujícími operacemi (překládka, celní odbavení)

4.      Lodní

• jedná se o jednu z nejstarších přepravních metod
• lze ji dělit na vnitrozemskou (říční) a námořní
• zaměřuje se na přepravu hromadných substrátů (volně ložených hmot), těžkých a rozměrných zásilek na větší vzdálenosti

Mezi její výhody patří:

Naopak mezi nevýhody se řadí:

5.      Potrubní

• v případě tohoto typu přepravy splývají přepravní nádoby, dopravní prostředky a dopravní cesty v jeden celek
• používá se při přepravě kapalin (ropa a produkty z ní) a plynů nebo různých chemikálií

Mezi její výhody patří:

Naopak mezi nevýhody se řadí:

Kontejnery

Jedná se o přepravní prostředek trvalé povahy, který je uzpůsobený k opakovanému použití. Využívají se především v lodní, železniční a silniční dopravě. Jde o velkou, pevnou a uzavřenou přepravku. Umožňují zjednodušení, zpřehlednění, zrychlení a zlevnění překládky zboží mezi různými druhy dopravních prostředků. Díky standardizovaným rozměrům je lze na lodích a v překladištích stohovat na sebe v několika vrstvách. [22] 

Lodní kontejnery jsou standardizovanou přepravní jednotkou. Jsou určeny pro dopravu v relacích voda – železnice - silnice. Neměnným rozměrem je šířka lodního kontejneru, která vyplývá z dovolené maximální šířky silničního vozidla.

Přeprava pomocí kontejnerů vede k úsporám díky:

• snížení nákladů na manipulaci,
• snížení nákladů na obalové materiály,
• možnosti stohování kontejnerů,
• zrychlení přepravy,
• snížení rizika poškození zásilky.

Nevýhodou je, že mimo překladiště je potřeba manipulaci s kontejnery provádět pomocí jeřábů nebo manipulátorů.

Skladování

Skladování je velmi důležitá součást logistiky, která je spojovací článek mezi výrobci a zákazníky. Je vhodné umístit sklady poblíž místa spotřeby nebo další přepravy. Vyznám skladů je, aby bylo připraveno zboží pro další spotřebu, tak aby mohly být efektivně uspokojeny požadavky zákazníka. [5], [8]

3. Druhy logistiky

Obr.9 Druhy logistiky

Nákupní logistika

Zabývá se plánováním, řízením, realizací a kontrolou toku materiálu, informací a energií v podnikových systémech nákupu.

Obr.10 Nákupní logistika

Cíle

• hospodárné zásobování podniku nakupovaným zbožím
• minimalizace množstevních a časových nesrovnalostí
• získat spolupracovníky pro trvalou kooperaci – společný vývoj
• postupně vytvořit řetězec stálých dodavatelů - kooperantů

Úkoly

• rozhodnutí make-or-buy
• výběr dodavatele
• dodací místa/dodací doby
• minimalizace dopravních nákladů
• zajištění kvality nakoupených součástí

Strategie nátlaku

• silný odběratel tlačí na dodavatele, který je nucen zvětšovat sklady a snižovat ceny - může vést k zániku dodavatele

Strategie přizpůsobení

• pro dodavatele jsme neprioritní a musíme se jim přizpůsobovat

Strategie partnerství

• jsou vyrovnané síly dodavatelů a odběratelů
• dochází k minimalizaci ztrát a snaží se partnersky dosáhnout zisků, je zde snaha dosáhnout zásobování synchronizovaného s výrobou

Strategie integrace

• je srovnatelná se strategií partnerství, ale není zaručeno zlepšení hospodárnosti

Obr.11 Strategie

Výrobní logistika

Do oblasti výrobní logistiky se řadí vše od procesu přísunu materiálu (nákupní logistika) až po expedici hotových výrobků ze skladu (distribuční logistika). Zabývá se plánováním, řízením, realizací a kontrolou toku materiálu, informací a energií ve výrobních systémech, výrobní logistika se zabývá propojením toků informací a materiálu.

Obr.12 Výrobní logistika

Cíle

• pružná reakce na požadavky odbytu při zajištění stability a kontinuity výroby
• minimalizace spotřeby času, nákladů, kapacit a energií
• minimalizace toků materiálu a informací
• přispívat k nepřetržité optimalizaci logistického řetězce

Úkoly

• logistické uspořádání výroby v souladu s nákupem a distribucí (rozhraní)
• propojení výrobních a montážních procesů prostřednictvím dopravy, skladování, manipulace
• organizační přehlednost pomocí PPS
• integrované nasazení výpočetní techniky
• sladění toků materiálu a informací
• strukturní a procesní transparentnost (orientovaná na toky)
• koncepty just-in-time

Distribuční logistika

Představuje transport hotových výrobků a zboží zákazníkovi. Zabývá se plánováním, řízením, realizací a kontrolou toku materiálu, informací a energií v podnikových distribučních systémech.

Obr.13 Distribuční logistika

Cíle

• flexibilita a optimální náklady při reakci na trhy
• optimální toky zboží a informací mezi skladem výrobků a odbytovým trhem

Úkoly

• vyrovnání výroby a odbytu při zachování kvalitních dodacích služeb a nízkých nákladů
• vytvoření samostatného systému centrálního popř. decentrálního skladování a přípravy zboží
• iniciování prognózových systémů v závislosti na podmínkách trhu

Výkony v distribuční logistice a jejich kvantifikace

• Dodací lhůta – charakterizuje dobu od podpisu smlouvy až k předání výrobků
• Stupeň dodavatelské pohotovosti - vyjadřuje podíl zákazníků ihned uspokojených k celkovému počtu zákazníků
• Stupeň úplnosti - vyjadřuje podíl kompletně vyřízených zakázek uspokojených v termínu k celkovému počtu zakázek
• Frekvence dodávek – vyjadřuje časové období mezi jednotlivými dodávkami zákazníkovi
• Spolehlivost dodavatele - vyjadřuje poměr mezi počtem dodávek ve smluveném termínu k celkovému počtu dodávek
• Dodavatelská pružnost - poměr mezi částí dodací lhůty, kde jsou akceptovatelné změny, k dodací lhůtě

4. Prvky logistických systémů

Pokud se řekne pojem "Logistika" většina z nás si představí buď skladování, nebo manipulaci s materiálem buď v rámci podniku, nebo mezi podniky. V rámci této kapitoly si představíme hlavní prvky logistických systémů.

Manipulační a dopravní prvky logistických systémů

Jednou z nejdůležitějších funkcí logistiky je manipulace s materiálem. V této kapitole se nejprve seznámíte s prvky, které se v rámci logistického systému chovají pasivně. Jedná se o prvky, kterými je manipulováno nebo jsou přepravované, A také s prvky, které zajišťují manipulaci s pasivními prvky, které nazýváme aktivní. Jelikož je i jedno z dělení logistiky na vnitropodnikovou a mezipodnikovou, tak i zde provedeme dělení aktivních prvků na tyto dvě kategorie, tedy prostředky pro vnitropodnikovou a mezipodnikovou dopravu.

Jak je patrné z definic v předchozí kapitole, je hlavní úloha logistiky přesun materiálu, osob, energií a informací v systému. Pro zajištění těchto požadavků je potřebné využívat různé prostředky, které nazýváme prvky logistického systému. Úlohou těchto prvků je zajistit překonávání vzdáleností v těchto logistických systémech. Podle toho jak přistupují k manipulaci, můžeme dělit tyto prvky logistických systémů na aktivní a pasivní.

1. Pasivní prvky

Pod pojmem pasivní prvky označujeme materiál, přepravní jednotky, obaly, odpad a informace. Jejich pohyb z místa a okamžiku vzniku, přes výrobu a distribuci, do místa a okamžiku jejich spotřeby, pak představuje podstatnou část hmotné stránky logistického řetězce. Pasivní prvky můžeme nazývat manipulovatelné, přepravované nebo skladovatelné kusy, jednotky nebo zásilky, jejichž úkolem je postupně překonat prostor a čas. Operace, které probíhají na zajištění těchto funkcí, nazýváme netechnologické, tzn., nemění se jimi množství ani podstata (fyzikální, chemické aj. vlastnosti) surovin, materiálu, dílů či výrobků. Samotný pohyb pasivních prvků je zajištěn pomocí aktivních prvků (manipulačních a dopravních prostředků).

Rozdělení pasivních prvků:

1. materiál,
2. manipulační a přepravní jednotky,
3. obaly,
4. odpad,
5. informace.

2. Aktivní prvky

Aktivní prvky logistických systémů jsou prvky, které provádějí s pasivními prvky netechnologické operace. Jedná se zde především o operace balení, skladování, tvorba a rozebírání manipulačních a přepravních jednotek, kontrolu a práce s informacemi. Hlavní operace tedy spočívají ve změně místa, nebo ve sběru, přenosu nebo uchování informací. V prvním případě jsou pak aktivní prvky technické prostředky a zařízení pro manipulaci, přepravu, skladování, balení a fixaci. V tomto článku si podrobněji rozebereme zařízení pro manipulaci a přepravu. V druhém případě jsou to technické prostředky a zařízení sloužící činnostem s informacemi (sledování, identifikace,…).

Podle toho jaký druh přemísťovacích pohybů dokážou vykonávat, dělíme aktivní prvky na:

1. manipulační prostředky a zařízení,
2. dopravní prostředky,
3. skladovací systémy, atd.

5. Cíle a pravidla logistiky

Vnější a vnitřní cíle logistiky

Hlavním cílem logistiky je uspokojení potřeb a požadavků koncového zákazníka. Očekávání zákazníka ovlivňuje podobu logistického řetězce, ve kterém se realizuje pohyb materiálu, energie, informací a realizace služeb – zákazník očekává co nejlepší služby a co nejnižší náklady.

Mezi vnější logistické cíle patří:

• zvyšování výkonu prodeje
• zkracování dodacích lhůt
• zlepšování spolehlivosti a komplexnosti dodávek
• zlepšování pružnosti logistických služeb, tzv. flexibility

Vnitřní logistické cíle se soustředí na logistické činnosti uvnitř samotného podniku a jejich zlepšování, jedná se o tyto oblasti:

• skladování, mezisklady polotovarů a hotových výrobků
• doprava, přeprava, manipulace s materiálem
• výroba
• řízení atd.
• snižování nákladů na výše zmíněné činnosti

Ekonomickým cílem logistiky je nákladová optimalizace všech přemísťujících procesů vzhledem k maximálnímu uspokojení zákazníka i směrem k poskytování služeb. []

Jak již bylo zmíněno, úkolem logistiky je, aby bylo k dispozici správné množství, správných objektů, na správném místě, ve správném čase, ve správné kvalitě a za správnou cenu – zabezpečení takového přemístění materiálu (resp. materiálového toku) je také výkonovým cílem logistiky. S tímto cílem souvisí i pět pravidel logistiky.

Pět pravidel logistiky

Tyto pravidla vycházejí ze znalosti tržního prostředí.

• Správná nabídka – je důležité vědět, co má smysl na trhu nabízet. Je tedy nutné znát cílovou skupinu, jejich požadavky i finanční možnosti. Dalším aspektem, který je třeba  zohlednit, je nabídka konkurence a v čem jsou její výhody nebo nevýhody.
• Správné místo – jedná se o to, aby bylo zboží dopraveno na požadované místo.
• Správná doba – pokud jde o sezónní zboží, je nutné najít optimální čas, kdy ho uvést na trh. U mimo-sezónního zboží je správná doba, když se na trhu zrovna projevuje poptávka po tom, co produkujete.
• Správný stav – zboží musí být v dostačujícím množství a takové kvalitě, aby došlo k uspokojení poptávky.   
• Správná cena – cena musí být taková, aby pokryla všechny vaše náklady a přinášela vám určitý zisk, zároveň však musí být přijatelná i pro vašeho odběratele a koncového zákazníka.

6. Použitá literatura

[1]     DĚDINA, J., ČEJKA, J.: Management a organizování podniku v podmínkách globalizace, Praha, Brabapress, 1999

[2]     HORVÁTH, G.: Logistika ve výrobním podniku, Plzeň, ZČU, 2007, ISBN 978-80-7043-634-9

[3]     CHRISTOPER, M.: Logistika v marketingu, Praha, Management Press, 2000, ISBN 978-80-7261-007-5

[4]     KRAJČOVIČ, M. & kol.: Priemyselná logistika, Žilina, EDIS, 2004, ISBN 80-8070-226-8

[5]     LAMBERT, D., M., STOCK, J., R., ELLRAM, L., M.: Logistika, Brno, CP Books, 2005, ISBN 80-251-0504-0

[6]     LEEDER, E., SYSEL, Z., LODL, P.: Klastr: Základní informace, Plzeň, IPM s.r.o., 2008

[7]     PERNICA, P., Logistický management, Praha, Radix, 1998, ISBN 80-86031-13-6

[8]     SIXTA, J., MAČÁT, V.: Logistika: teorie a praxe, Brno, CP Books, 2005, ISBN 80-251-0573-3

[9]     STEHLÍK, A., KAPOUN, J.: Logistika pro manažery, Praha, Ekopress, 2008, ISBN 978-80-86929-37-8

[10]  norma ČSN 73 5105 Výrobní průmyslové budovy, květen 1996

[11]  norma ČSN 26 9010 Šířky a výšky cesta a uliček, říjen 1993

[12]  PERNICA, Petr: Logistika pro 21. stolení (Supply Chain Management) – 1. Díl. Radix spol. s r.o., Praha 2005, 570 stran, ISBN 80-863031-59-4.

[13]  HAVLÍK, Radek: Logistika – souhrnné analýzy (prezentace). [2013-11-04]Dostupné z: <http://www.kvs.tul.cz/getFile/id:14759/_08_paretova_analyza-TUL-upraveno-2012.pdf> , TUL 2012.

[14]  MAHDALOVÁ, Eva: Návrh strategie zásobování pomocí ABC/XYZ analýzy (bakalářská práce). VUT Brno, 2011.

[15]  BEDFORD, Johan. EHow [online]. 1999-2010 [cit. 2010-04-03]. How to Spagheti, Diagram for a Lean Process. Dostupné z WWW: <http://www.ehow.com/how_4803373_spaghetti-diagram-lean-process.html>.

[16]  ValueStreamGuru [online] 2008 Spaghetti diagram – a proces improvnment tool. Dostupné z WWW <http://www.valuestremguru.com/?p=84>.

[17]    LEE, Quarterman; SNYDER, Brad. Value Stream Mapping & Process Mapping: Genesis of Manufacturing Strategy. Bellingham: Enna Products, 2007. 159 s. ISBN 1-897363-43-5.

[18]   ŠKOLAŘ, Petr. Mapování toku hodnot - VSM (Value Stram Mapping). Zlín, 2006

[19]  BAKEŠOVÁ, M., KŘESŤAN, V.: Základy logistiky. Vysoká škola polytechnická Jihlava, Katedra ekonomie a managementu, 2007

[20]  SIXTA, J., MAČÁT, V. LOGISTIKA TEORIE A PRAXE. COMPUTER PRESS, A,S, BRNO, 2005, ISBN 80-251-0573-3

[21]  BĚLÍKOVÁ, Petra: Racionalizace logistiky v přepravní společnosti (Diplomová práce). ČVUT Praha, 2016.

[22]  Kontejner – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontejner