1. Krátce z historie ochrany duševního vlastnictví

1. Benátský zákon

Odhlédneme-li od dávných dob, začíná se historie práva duševního vlastnictví odehrávat zhruba před půl tisíciletím, a to v Benátské republice. Zde byl v roce 1474 přijat tzv. Benátský zákon (Venetian Statute on Industrial Brevets).

Tento právní předpis velmi jednoduše vystihuje podstatu duševního vlastnictví - zde konkrétně vynálezu - když stanoví, že nikdo s výjimkou původce není oprávněn vynález užívat bez jeho souhlasu. Doba ochrany se přitom uděluje na dobu deseti let. V anglickém překladu je celá záležitost vyjádřena takto:

...having been forbidden up to ten years to any other person in any territory and place of ours to make a contrivance in the form and resemblance of that one without the consentand license of the author...

Zároveň zde zákonodárce pamatuje i na zásadu, která je v oblasti práva duševního vlastnictví dodržována dodnes - zásadu veřejného zájmu. Přímo v textu zákona se uvádí, že „stát“ může pro vlastní potřebu vynálezy užívat i bez souhlasu původce. Objevuje se zde tedy první omezení (ve veřejném zájmu) práva původce užívat svůj vynález.

...our Government will be free, at its complete discretion, to take and use for its needs any of the said contrivances...

Benátský zákon 1474

2. Rozvoj

Jinak rozvoj duševního vlastnictví resp. jeho ochrany se rozvíjí ruku v ruce s rozvojem společenských, zejména ekonomických a hospodářských vztahů. Ve středověku souvisí především s rozvojem cechů a manufakturní výroby.

Z této doby můžeme uvést příklad týkající se duševního vlastnictví, českých zemí i transferu znalostí do aplikační praxe. Albrecht z Valdštejna, známý vojevůdce, potřeboval jako výbavu pro své vojáky velké množství kožených podešví. Tak velké množství mu nebyl schopen zajistit žádný český dodavatel, obrátil se tedy do ciziny - konkrétně do Holandska. Jedině tamní podnikatel Servác Facis Engel měl takovou znalost (know-how, technologii), podle které bylo možno vyrobit požadované množství kůže. Uvedený podnikatel dokonce založil koželužnu v Praze a stal se výhradním dodavatelem Albrechta z Valdštejna. V jeho podnikání pokračoval jeho syn, který již získal výhradní monopol na výrobu podešví v celých Čechách. Navíc se mu podařilo získat i panství v Mníšku pod Brdy, ke kterému patřilo množství dubových lesů, jejichž kůra je nepostradatelnou surovinou při výrobě koželužského třísla.

Zdroj: Dvořák, O., Za poklady brdských Hřebenů, Regia 2011, s. 85.

Rozmach buržoazie a překonávání feudalismu s sebou přinesl i požadavky na odstranění feudálních přežitků, kdy o udělení různých imunit a výsad (právo várečné) rozhodoval panovník podle svého uvážení či požadavky na uvolnění obchodu.

Věděli jste například, že i naše univerzita je v současné době vlastníkem několika historických budov v centru Plzně, s nimiž je spojeno tzv. právo várečné. Vlastníci těchto „právovárečných“ domů rozhodli ve čtyřicátých letech 19. století o vybudování Měšťanského pivovaru v Plzni, který však byl v roce 1945 znárodněn. Potomci původních zakladatelů se dodnes přou, zdali bylo toto znárodnění platné, či nikoliv.

Viz např. článek v Hospodářských novinách ze dne 16. 4. 2003

Právovárečníci prohráli spor o Plzeňský Prazdroj

Potomci zakladatelů pivovaru nevylučují, že se v krajním případě obrátí až na evropský soud.

Právovárečníci prohráli spor o Plzeňský Prazdroj. 

Plzeňští právovárečníci, potomci zakladatelů Měšťanského pivovaru v Plzni, dnes světoznámého Plzeňského Prazdroje, neprosadili nárok na vlastnictví podniku. Městský soud v Plzni totiž včera po více než čtyři roky probíhajícím sporu rozhodl, že znárodnění pivovaru podle Benešových dekretů z roku 1945 je platné. "Nám ale nejde o zpochybňování dekretu, tvrdíme, že znárodňovací výměr nebyl platný už podle tehdejších norem“...

17. - 19. století je pak obdobím přijímání zákonů snažících se omezit různé monopoly omezující svobodu podnikání a rozvoj vztahů souvisejících s duševním vlastnictvím. „Moderní“ právní kodexy z 19. století již většinou obsahují ustanovení týkající se ochrany duševního vlastnictví. Pro české země obsahoval právní úpravu určitých institutů duševního vlastnictví rakouský Všeobecný zákoník občanský z roku 1811 (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch).

Rozvoj a potřeba ochrany duševního vlastnictví vedly v roce 1967 k vytvoření Světové organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Organization), která v současné době sdružuje 184 států včetně Svatého stolce (Vatikán). Cílem této organizace, jež je součástí Organizace spojených národů, je vytvoření vyváženého celosvětového systému ochrany duševního vlastnictví, který umožní rozvoj inovací za současné ochrany veřejného zájmu (srov. viz výše). Veškeré bližší informace o WIPO jsou dostupné na www.wipo.int.