Anamnéza a pozorování

1. Anamnéza

Charakteristika anamnézy 

Anamnéza = zjišťování podstatných údajů o vývoji jedince a okolnostech tohoto vývoje (Holeček, Miňhová, Prunner, 2009).

V zásadě se jedná o historii jedince. 

Učitel může jako zdroje anamnestických informací o žákovi využít školní dokumentaci a rozhovor s rodiči žáka.   

Druhy anamnéz

Podle obsahu rozlišujeme anamnézu:

• osobní,
• rodovou,
• zdravotní,
• sociální,
• školní, 
• pracovní.

 

Míra věrohodnosti zjištěných dat člení anamnézy na:

• subjektivní,
• objektivní. 

Tradiční okruhy psychologické anamnézy

Podle Svobody a kol. (2009):

1. rodinně anamnestické údaje - pokrevní příbuzní, jejich choroby, pobyty na psychiatrii, kriminalita a další relevantní údaje; lze rozlišit anamnézu rodovou (předkové včetně prarodičů) a rodinnou (aktuální rodina)

2. nukleární rodina – úplná či neúplná, vztah rodičů k dítěti, výchovné a emocionální klima v rodině, výchovné metody, ekonomické poměry rodiny, bydlení, volný čas, příp. rozvod

3. sourozenci – počet, pořadí, vzájemné vztahy, podobnosti a rozdíly osobnostní, ve škole

4. prenatální období a porod – dítě chtěné či nechtěné, somatický i psych. stav matky během těhotenství, porod včasný, předčasný, pozdní, komplikace při něm

5. raný vývoj – kojení, psychomotorika (sed, vztyk, chůze, řeč), začátek a vývoj hygienických a stravovacích návyků  

6. další vývoj – jesle, MŠ, adaptace na ně, období vzdoru, vztahy k lidem, poslušnost

7. scholarita – těšení se na školu, adaptace na ni, začlenění do kolektivu, vztah ke školní práci a domácí přípravě, školní úspěšnost, výukové či kázeňské problémy

8. somatické zdraví – běžná dětská onemocnění, jiné choroby, úrazy, hospitalizace, operace, jídlo, spánek

9. emocionální vývoj – emoční karence (míra citových podnětů v dětství), projevy emocí, vzrušivost, reakce na stres, úzkostnost, cit.odpoutávání od nukleární rodiny

10. vývoj postojů k hodnotám – hierarchie hodnot, její formování, motivace chování, vztah k povinnostem, lhavost, tresty a vztah k nim

11. vývoj soc.vztahů – vztahy ke spolužákům a kamarádům, k autoritám, ke členů, rodiny

12. návyky – žádoucí i nežádoucí, jídlo, spánek, práce, hra, zlozvyky

13. zájmy a aktivity – trávení volného času, zájmy, jejich šíře a stabilita

14. výchovné potíže, poruchy chování – vývoj poruch chování, záškoláctví, krádeže, kriminalita, abúzus (nikotinismus, kofeinismus, ethylismus, gambling aj.)

15. vývoj abnormálních, hraničních a patických jevů, jejich etiopatogeneze

16. pracovní vývoj – volby povolání a její motivace, kdo volbu ovlivnil, spokojenost s volbou, profesionální plány, konflikty v této oblasti a jejich řešení

17. eroticko-sexuální vývoj – zdroje info, první zkušenosti, kontakty s druhým pohlavím.

2. Pozorování

Pozorování souvisí se smyslovým poznáním. Právě přítomnost fáze smyslového vnímání odlišuje pozorování od hodnocení.

 Druhy pozorování

Pozorování lze organizovat různým způsobem (Svoboda, 2009).

Podle počtu pozorovaných: 

• individuální 
• skupinové 

Podle vstupních podmínek:

• přirozené

• navozené (experiment)

Pokud neměníme vstupní podmínky, hovoříme o pozorování přirozeném. V případě změny podmínek se jedná o experiment. 

Podle organizace pozorování se jedná o:

• zjevné x skryté
• zúčastněné x nezúčastněné

Pozorovaný může či nemusí o tom, že je pozorovaný, vědět. Na základě tohoto kritéria rozlišujeme pozorování zjevné a skryté. Zvláštním případem je pozorování zúčastněné, kdy je pozorovatel přímo součástí pozorovaného jevu, či pozorované skupiny.       

Někdy v tomto smyslu hovoříme o technikách pozorování:

• technika pozorovaného pozorovatele
• technika ne pozorovaného pozorovatele
• technika participace                       

Systematické x nahodilé pozorování

V běžném životě obvykle neustále realizujeme tzv. nahodilé pozorování. V rámci cílené diagnostické činnosti bychom ale měli aplikovat pozorování systematické.  

 Podmínkou systematického pozorování je přesné stanovení:

- předmětu (jevu) pozorování a

- způsobu registrace pozorování.